Příliš mnoho života (1994)

Přidal: Přemek |

Srpen 24, 2005

Ilja Hurník. Dokud člověk dýchá, na umírání je vždycky dost času. Hudba Emil Viklický. Dramaturgie Marie Říhová. Režie Josef Červinka.

Osoby a obsazení: Šváb (Jan Novotný), Jasněnka (Johanna Tesařová), Rohlík (Jiří Ornest) a telefonistka (Pavla Šindelářová).

Natočeno v roce 1994. Repríza 4. 8. 2009 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) společně se hrou Ruce pod názvem 2 x Ilja Hurník; 17. 7. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.) v cyklu Kabinet.

Lit.: anonym: 2 x Ilja Hurník. In web ČRo, červenec 2009 (anotace). – Cit.: Skladatel Ilja Hurník je rozhlasovým posluchačům dobře znám jako vtipný autor většinou aforistických příběhů a rozhlasových her. Český rozhlas 3 – Vltava připravil z rozhlasové tvorby tohoto autora dvě hry a nabídne vám je k poslechu v úterý 4. srpna ve 21.30 hodin. Jako první uslyšíte hru Příliš mnoho života, která je podobenstvím o vztahu člověka k majetku a k přírodě, ke svobodě a k násilí, k bližnímu i k sobě samému. Hlavní role ztvárnili herci: Jan Novotný, Johanna Tesařová a Jiří Ornest. Následuje pozoruhodná mikrohra Ruce. V aforistické ztvárnění jedné klavírní lekce uvedl Ilja Hurník jakko jednající postavy klavíristovy ruce. V režii Jiřího Horčičky je ztvárnily Jaroslava Adamová a Zora Jandová. Hry byly natočeny v letech 1993 – 1994.

Ilja Hurník (nar. 1922 v slezské vsi Porubě, dnes ostravské čtvrti), Pro svou mnohostrannost bývá označován jako typ renesanční. Již v roce 1933 vyšly jeho první klavírní skladby a dodnes platí jako klasická instruktivní literatura. Od té doby pokračoval jeho vývoj plynule, bez slohových zlomů. V roce 1938 musela jeho rodina prchnout před sudetským záborem do Prahy. Ztrátu domova kompenzovalo to, že se stal žákem legendárních učitelů, Vítězslava Nováka v kompozici a prof. Viléma Kurze (později na AMU jeho dcery Ilony Štěpánové) v klavírní hře. Jeho práce všech oborů se vyznačují vytříbenou formou, sdělností, šarmem, noblesním humorem, životním kladem. Vrcholem kompoziční tvorby jsou jeho opery na vlastní libreto, kde spojil svou invenci hudební s literární, Symfonie in C, oratorium Noé a kantáty Esop a Maryka na slezské lidové texty. Jako pianista vynikl v interpretaci skladeb Debussyho (v nichž vedle impresionistické barevnosti vyzvedl jeho kresebnost, upevnil rytmus a formu) a Janáčka, jemuž věnoval i teoretické práce, upozorniv na shodu jeho hudebního jazyka se slezským nářečím. Koncertoval spolu s Pavlem Štěpánem, pak se svou ženou Janou v klavírním duu. Jeho „Čtyřruční hra“, obsahující techniku, estetiku a psychologii tohoto oboru, speciální cvičení a etudy, je prvním dílem toho druhu vůbec. Spolu s Petrem Ebenem sepsal českou verzi Orffovy školy, která se stala vzorem obdobných adaptací v dalších zemích. (zdroj www.hurnik.cz) Ilja Hurník je činný i jako spisovatel a libretista. Pro rozhlas napsal řadu rozhlasových her, které se námětově a často i formálně přibližují světu hudby.

Lit.: anonym: Ilja Hurník: Příliš mnoho života. In web ČRo 3 Vltava, červenec 2015 (článek). – Cit.: Rozhlasové hry a povídky skladatele Ilji Hurníka, ve kterých s ironií a humorem přibližoval rozmanitý svět hudby a hudebníků, si získaly u posluchačů Českého rozhlasu velkou oblibu. V několika hrách z pozdního období tvorby však Hurník opustil „hájemství paní hudby“ a vybíral si témata z obyčejného života. Jedním z jeho oblíbených byl ryze národní úkaz v evropském i světovém měřítku zcela ojedinělý – chalupaření.

V rekreační chalupě, která by především potřebovala zásadní rekonstrukci, se odehrává i mikrohra Příliš mnoho života. V ironickém příběhu o muži, který se chystal odejít ze života na místě, kde se narodil, se Hurník vyzpovídal ze své lásky k chalupaření a odpočinku v přírodě.

Ilja Hurník (1922-2013) byl skladatel, klavírista, spisovatel a scénárista, pedagog a popularizátor umění. Všem těmto oborům se věnoval s rovnocenným zaujetím. Na AMU vystudoval klavír ve třídě Prof. Kurzové a kompozici u Vítězslava Nováka. Jako klavírista se stal zasvěceným interpretem díla Leoše Janáčka a francouzského impresionismu. Jako pedagog působil od r. 1970 na pražské konzervatoři, kde vychoval řadu klavíristů a skladatelů.

Těžištěm Hurníkovy tvůrčí práce byla však kompozice, ve které se rád vracel ke starým formám. Po r. 1966, kdy byla uvedena jeho první opera Dáma a lupiči, přesunul svůj zájem do značné míry na dramatický obor. Početná byla Hurníkova tvorba pro děti nebo inspirovaná dětským světem. Ilja Hurník byl i plodným rozhlasovým autorem a Český rozhlas nastudoval řadu jeho povídek a rozhlasových her, které s ironií a humorem přibližuje rozmanitý svět hudby a hudebníků, ale i rázovitých „obyčejných lidí“ z města i venkova.

Rozhlasové hry