Adam a Eva (1948)

Přidal: Přemek |

Červen 18, 2012

Viktor Lubitz. Italská veselohra. Překlad a rozhlasová úprava Josef Smékal. Hudba Oldřich Letfus. Režie Přemysl Pražský.

Osoby a obsazení: Adam (Otomar Krejča), Eva (Vlasta Fabianová), had (Václav Voska) a další.

Natočeno 1948. Premiéra 15. 11. 1948 (Praha I – Brno I, 20:30 h.).

Lit.: Tomášek, Dušan: Rozhlas – Jedna veselá, jedna vážná. In Kulturní politika 66/1948, 24. 12. 1948, s. 7 (recenze). – Cit.: “ (…) … lze soudit, že humor a vtip v italské dramatice je stejně ve psí jako současná naše satira, ne-li hůř. Autor se omezil na pouhé samoúčelné parodisování života v ráji, čehož dosáhl zaktualisováním starostí Adama, Evy, hada a ostatních obyvatelů ráje. Nebýt několika vtipálských hříček, jako na př. že malý andílek prohlásil, že je mu teprve milion věků, nebo že Eva v hádce nazve Adama „aristokratem uplácaným z bláta“, či věta, kterou osloví had Evu: „líbí se mi primitivové vašeho typu“; nebýt těchto drobných samoúčelností, nebylo by ani veselohry.

Druhá polovina „Adama a Evy“, popisující život prarodičů po vyhnání z ráje, vypadla úplně z veseloherních kolejí. Snad by sama o sobě byla dosti slušnou krátkou hrou, ale jako součást veselohry vyzněla těžkopádně. Hra se zde místy stávala psychologickým dramatem, zabývajícím se otázkou, proč Kain musel zabít svého bratra, místy lyrickým, povídáním a žvatláním o lásce, štěstí a mateřství, a místy si autor (nebo upravovatel) ještě sáhl po nějaké „vtipné“ samoúčelnosti, aby posluchač nezapochyboval, že jde o veselohru. Účelem závěru, který však nevyzněl přesvědčivě, mělo být radostné zjištění, že pravý život je v tvrdé práci, že jen ten pozná jeho klady a bude se z nich těšit, kdo poznal také jeho zápory. Režisér Přemysl Pražský a herci (…) zachránili vše, co se zachránit dalo. Nejlepší však byla Letfusova hudba, která často svou výrazností a vtipností předstihovala text (užíváním různých významově i výrazově kontrastných motivů, od Beethovenovy Měsíční sonáty – při Evině vyznání lásky, až k lidové písni „Pod dubem, za dubem“ – při utrhnutí jablka ze stromu Poznání, nebo k basovému motivu „Nepudu domu“, který se ozýval při božím hromování).“

Rozhlasové hry