Štědrý večer kominíka Valenty (1948)

Přidal: Přemek |

Červen 18, 2012

Václav Čtvrtek. Vánoční pohádka. Hudba Jan Kaláb. Režie Přemysl Pražský.

Osoby a obsazení: kominík Valenta z Vysočan (Antonín Zíb), vlaštovička (Dagmar Hůrková) a další.

Natočeno 1948. Premiéra 26. 12. 1948 (Praha II).

Lit.: Tomášek, Dušan: Vánoční pořady. In Kulturní politika 67/1948, 31. 12. 1948, s. 7 (recenze). – Cit.: „.. Hra svou formou, zlidověním a přiblížením tak časo alegoricky líčených příběhů pravému životu připomínala pohádky Karla Čapka.

Kominík Valenta z Vysočan (dobře hraný Ant. Zíbem) slavil právě Štědrý večer se svou vlaštovičkou (trochu afektovaně a nepřirozeně mluvenou D. Hůrkovou), když k němu přišel pan Anděl, obyčejný člověk s buřinkou na hlavě. Vyzval kominíka Valentu, aby jej doprovodil na Betlémské náměstí k tesaři Josefu Pěstounovi; jeho paní Marii se narodil chlapeček a byla mu zima. Valenta tedy šel přes Balabenku, Poříč a Perštýn na Betlémské náměstí spravit Pěstounům komín. A u kolébky našel kromě Josefa a Marie ještě zlatníka Kašpara, mydláře Melicharaz Vysočan a hloubětinského kupce Baltazara, kteří přinesli novorozeněti prstýnek, panenku a pomeranč. Za ochotnou pomoc zaplatil chlapeček Valentovi úsměvem, který prý byl tak hezký, jako úsměv samotného Jezulátka.

V této pohádce, kterou si rádi poslechli i dospělí, bylo právě to, co jsme na letošních vánocích hledali: realistické pojetí Betléma a narození spasitele, člověka, který má být nositelem a šiřitelem myšlenek nového období v dějinách lidstva. Pojetí vánoc tak, jak je vlastně letos po prvé čistě a nově chápeme, záleží v zaktualisování příchodu Ježíše, v časoprostorovém přiblížení jeho narození. Čtvrtek našel ve své pohádce tuto novou cestu. Zlidštění v pravém slova smyslu biblickou alegorií, místo pomyslných symbolů dobra a lásky postavil skutečné lidi a ukázal, že to pravé dobro a ta nejhezčí láska mohou vzniknout jen v živých lidech, v lidech prostých, upracovaných a na první pohled všedních, v lidech dobré vůle.“

Rozhlasové hry