Zakletá Marie (2006)

Přidal: Přemek |

Květen 21, 2007

Božena Němcová (pohádkové motivy s použitím některých částí z jejích dopisů). Napsala Eva Tálská. Spolupráce Zdeněk Kozák. Hudba David Smečka. Dramaturg Tomáš Sedláček. Zvukový mistr Lukáš Dolejší. Záznam a střih Marie Stojanová. Režie Zdeněk Kozák a Eva Tálská.

Osoby a obsazení: čarodejnice Burka (Miroslav Černý), Marie (Hana Sovová), král Rastislav (Jan Kruba), kněžna (Sylva Vespalcová–Siničáková), otec Jan (Jiří Skovajsa), matka Marta (Barbora Kopečková), potvora kmotřinka (Jana Panská), kmotřinky (Martina Krátká a Sandra Donáczi) a potvory (Petr Patzenberger a Lubomír Stárek).

Nastudovalo Brno v roce 2006. Premiéra 6. 5. 2007 (ČRo 2 Praha, 13:00 h.; 45min.). Repríza 1. 2. 2015 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.).

Lit.: Pavlovský, Petr: Jistoty neděle s rozhlasem. In Divadelní noviny 12/2007 (recenze). – Cit.: „… Pokud si po skončení nechal někdo zkazit nedělní náladu poledními Otázkami Václava Moravce na ČT 1, mohl si ji vzápětí vylepšit opět na ČRo 2. Eva Tálská a pohádka Boženy Němcové, to je dnes už legenda, mnozí jistě vzpomenou na provázkovský Svět snů (1981) s fenomenální Ivou Bittovou v roli čarodějnice. Tentokrát šlo o rozhlasovou premiéru pohádky Zakletá Marie, kterou na motivy próz a korespondence B. Němcové Tálská napsala pro svou inscenaci v brněnské Polárce. A protože Tálská je typická autorská divadelnice, i rozhlasovou inscenaci sama zrežírovala v literárně-dramatické redakci ČRo Brno. Hlasový projev herců osciloval mezi naivitou a diletantismem; místy připomínal stylizované loutkové divadlo, jindy zase venkovské ochotníky, to vše v dobrém i ve zlém; ne vždy bylo zřejmé, kdy jde o záměr, a kdy ne. Pozitivně rozhodně zaujal Mirek Černý v roli čarodějnice Burky. Hudba a zpěv, které dominovaly už ve Světě snů, sehrály i teď klíčovou úlohu. Hudba Davida Smečky navozovala místy jakousi pohádkově-gotickou atmosféru, aby se vzápětí přiblížila naprosté současnosti. V každém případě se tu umně pracovalo s výsostnými jazykovými prostředky (možná i proto na nich herci občas škobrtali), verbální projev přecházel s hudbou do melodramatických poloh, v lepším případě do zpěvu. Vedle hudby si zcela zvláštní uznání zaslouží scénář, který organicky zapojuje »slovní scénografii« a vůbec veškeré popisy situací a atmosféry: »scénické poznámky« jsou tu součástí básnického jazyka promluv.“

Lit.: Matouš, Miloslav: {Dnešní pohádka…}. In Facebook – Nerušte název stanice Praha Českého rozhlasu, 15. 1. 2012 (názor posluchače). – Cit.: Dnešní pohádka (…) prokázala, že byla vysílaná opravdu na „Dvojce“, čili na stanici horší kvality. Něco takového už jsem dlouho neslyšel. Dialogy pronášené ve stylu hereckého projevu známého násilnického lékaře z modřanské polikliniky, „skvělé“ režijní vedení. Ještěže mě od poslechu vysvobodil spánek…..

Rozhlasové hry