Mína z Barnhelmu neboli Vojácké štěstí (1954, 2022)

Přidal: Přemek |

Srpen 31, 2012

Gotthold Ephraim Lessing. Veselohra. Překlad Bohumil Mathesius. Rozhlasová úprava Jaroslava Strejčková. Hudba Josef Berg. Zvukový mistr Arnošt Košulič. Natáčecí technik Bohuslav Fiala. Dramaturg Dalibor Chalupa. Režie Vladimír Vozák.

Osoby a obsazení: major z Tellheimu, důstojník propuštěný ze služby (Otakar Dadák), Mína z Barnhelmu (Viola Zinková), hrabě z Bruchsallu, její strýc (Miloš Hájek), Fanynka, její komorná (Helena Kružíková), Just, majorův sluha (Rudolf Jurda). Dále účinkují Bohuš Smutný, Rudolf Chromek, Míla Urbánková, Josef Štefl a Rudolf Krátký.

Nastudovalo Brno v roce 1954 (107 min.). Obnovená premiéra 14. 2. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 106 min.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Vydala Radiotéka 1. 2. 2022 (MP3, CR.ES.2021.129). Ukázka k poslechu zde.

Lit.: Strejčková, Jaroslava – Venclová, Renata: Gotthold Ephraim Lessing: Mína z Barnhelmu neboli Vojácké štěstí. In web ČRo 3 Vltava, 14. únor 2021 (článek). – Cit.: Klasická komedie o lásce, překypující upřímným citem, humorem a vírou ve spravedlnost. Mínu v rozhlasové inscenaci režiséra Vozáka hraje Viola Zinková, jejího partnera, majora Tellheima, ztvárnil Otakar Dadák. (…)

Na počátku druhé světové války, v listopadu 1940, uvedla činohra Národního divadla v Praze Lessingovu komedii Mína z Barnhelmu v překladu Bohumila Mathesia. K úspěchu inscenace přispěla nejen stylově čistá Dostalova režie a Sládkova výprava, ale hlavně herecké výkony Jiřiny Šejbalové v titulní roli, Ladislava Boháče jako majora Tellheima a Jaroslava Průchy, který vytvořil postavu sluhy Justa. Komedie o čestném a laskavém majorovi, který byl neprávem propuštěn z armády, a o jeho milující nevěstě Míně, prosvěcovala lidskou čistotou a vírou ve spravedlnost chmurnou atmosféru počátku protektorátu Čechy a Morava.

Mínu z Barnhelmu neboli Vojácké štěstí napsal čyřiatřicetiletý Gotthold Ephraim Lessing jako svoji druhou významnější dramatickou práci. Měla být jakousi vzorovou komedií nového měšťanského německého divadla, o jehož vznik a rozkvět se Lessing tolik zasloužil. Syn protestantského pastora, student teologie, filozofie a medicíny, pozdější kritik, recenzent, autor epigramů, bajek, teoretických spisů o divadle, dramatický autor a otec profese, které říkáme dramaturgie, žil v Německu v letech 1729 až 1781. Jeho zápas o moderní divadelní výraz a o humanitu, lidskou solidaritu a snášenlivost rasovou i náboženskou, je i v dnešní době vzrušující, živý a vysoce aktuální.

Ironický podtitul Vojácké štěstí, který Míně z Barnhelmu Lessing dal, má svůj dobrý důvod. Válka a vojáci silně ovlivňovali jeho život. Sedmiletá válka v letech 1756 až 1763 mu znemožnila odjet do Anglie. V letech 1757 až 1765 byl Lessing sekretářem generála Tauentziena ve Vratislavi a právě v této době napsal svoji veselohru o lásce majora Tellheima a Míny z Barnhelmu. Ačkoliv jeho hra vznikla už v polovině 18. století, přesně řečeno v roce 1763, dodnes zůstává dílem živým, jež se často objevuje na divadelních scénách.

Ve vltavské řadě Hra pro pamětníky uvádíme rozhlasovou úpravu Jaroslavy Strejčkové, kterou v roce 1954 natočil režisér Vladimír Vozák. Později hru do rozhlasové podoby převedl a v roce 2001 natočil také režisér Oto Ševčík s Vilmou Cibulkovou a Jiřím Štěpničkou v hlavních rolích.