Bez peněz (1974)

Přidal: Přemek |

Srpen 29, 2005

Ivan Sergejevič Turgeněv. Překlad Růžena Seydlerová. Rozhlasová úprava Rudolf Tesáček. Hudbu složil a řídí Jaromír Dlouhý. Hraje instrumentální soubor, řídí autor. Klavírní improvizace Jaromír Dlouhý. Zvukový technik Bohuslav Fiala. Natáčecí technik Jaroslav Lhotáková. Asistentka studia Marcela Vandrová. Dramaturgie Jiřina Vavřinová. Režie Olga Zezulová.

Osoby a obsazení: Žazikov (Dobroslav Riegl), Matvej (Jiří Tomek), Blinov (Oldřich Vykypěl), kupec (Josef Karlík), Němec (Vilém Lamparter), Francouz (Rudolf Krátký), děvče (Marcela Dürrová), neznámý (Karel Fajt), muž se psem (Bohumil Slezáček), muž z tiskárny (Karel Kabíček) a pes (Vilém Blažek).

Nastudovalo Brno. Natočeno 31. 1. 1974 (studio VII, 14:00 – 19:00 h.; 54 min.). Premiéra 9. 12. 1974 (Vltava, 11:00 h.). Repríza 21. 11. 2015 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 2. 9. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Lit.: -hh- (= Hložková, Hana): {Bez peněz} (anotace). – Cit.: Humoristická hříčka Bez peněz z pera klasika ruské literatury Ivana Sergejeviče Turgeněva líčí obraz domácnosti chronického dlužníka. Světem nepochopený a o vlastní výjimečnosti přesvědčený mladík, který odešel rozvíjet svůj talent do Petrohradu, je vystavován návštěvám věřitelů. Odkládání a vyřizování nepříjemností, spojených s nesplacenými výdaji, však patří ke každodenní práci jeho starého sluhy. Turgeněvova komická miniatura bystře zaznamenává všeliké lidské charaktery, zároveň ale – takřka sarkasticky – vykresluje rysy ruské povahy v reáliích 19. století. V Českém rozhlase Brno natočila inscenaci, v hlavních rolích s Dobroslavem Rieglem a Jiřím Tomkem, v roce 1974 režisérka Olga Zezulová.

Lit: Hložková, Hana: Ivan Sergejevič Turgeněv: Bez peněz. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2015 (článek). – Cit.: Údajně světem nepochopený a o vlastní výjimečnosti přesvědčený mladík, který odešel rozvíjet svůj talent do Petrohradu, je vystavován návštěvám věřitelů. Odkládání a vyřizování nepříjemností, spojených s nesplacenými výdaji, však patří ke každodenní práci jeho starého sluhy Matveje.

Sloužit Timofeji Petroviči Žazikovovi není žádný med. Starý Matvej o tom ví své a s láskou vzpomíná na otce a děda současného pána, kteří v poklidu a hojnosti pobývali pouze na rodném panství. Netoužili po vzruchu velkoměsta, vedli usedlý a pohodlný život a byli šťastní, stejně jako jejich sloužící. Mladý pán má ovšem jiné názory na venkovský život. Nudný svět, hloupí sousedé, ošklivé dívky, to vše ho přinutilo odejít do města. Domnívá se též, že komponovat hudbu by nemohl bez ruchu a tepu velkého světa. Navzdory konvenčním tužbám své matky, odejde z domu a bydlí v podnájmu. Hlásá, že poklid a hojnost ho nelákají, ve skutečnosti žije v zahálce a na dluh. O tom, že zpovykaný synek bohaté statkářky je především pokrytec bez talentu, není nutné pochybovat. Bez schopností a dobrotivosti svého sluhy by těžko přežil jen den.

Turgeněvova komická miniatura bystře zaznamenává všeliké lidské charaktery, zároveň ale sarkasticky vykresluje rysy ruské povahy v reáliích 19. století. Autor vytváří vtipné situace s nečekanými návštěvami – od truhláře, pradleny, francouzského malíře až k obchodníkovi se psem – a s dominujícím útočištěm namyšleného zbabělce, totiž skříní, kam se nechá zavírat, aby nemusel řešit nepříjemné potíže s penězi.

Rozhlasové hry