Klauni a vlastenci (1982)

Přidal: Přemek |

Srpen 29, 2005

Jiří Just. Kabaretní seminář o podstatě humoru v Čechách. Na klavír hraje Josef Pech. Dramaturg Ivan Škapa. Režie Alena Adamcová.

Osoby a obsazení: Přemysl Horáček (Václav Postránecký), Jéňa Čech (Jiří Klem), Schneider (Zdeněk Ornest), ředitel (Vilém Besser), Světla (Růžena Merunková), paní (Eva Trunečková), nájemnice (Blanka Vikusová), pán (Artur Šviha), doktor (Radislav Nikodém), tramvajáci (Jaroslav Cmíral a Bohuslav Kalva), hlas prologu a epilogu (Vladimír Fišer) a další.

Natočeno 1982. Premiéra 28. 11. 1989 (68 min.). Repríza 13. 2. 1991 (Praha, 19:15 h.); 15. 3. 1992 (Vltava, 19:00 h.); 8. 5. 2001 (Vltava, 21:30 h); 15. 3. 2015 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.); 21. 2. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky k 80. narozeninám autora; 9. 9. 2023 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu. Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: V inscenaci je použito zvukově-hudební koláže z Horčičkovy inscenace Člověk ve velikosti poštovní známky.

Pozn.: Příběh dvou komiků, z nichž každý zcela po svém reaguje na situaci národního ohrožení za německé okupace a po svém nachází cestu, jak obstát v dějinné zkoušce. (anotace) – Tato inscenace „zavinila“ propuštění dramaturga Ivana Škapy, protože v Justově hře vedení rozhlasu rozpoznalo „reakční podstatu“. Škapa dal celou záležitost ohledně svého propuštění k soudu, který musel rozhodnout v jeho prospěch. Československý rozhlas jej opět přijal, Škapa však místo po roce opustil.

Lit.: šk (= Škapa, Ivan): Klauni a vlastenci. In Rozhlas 11/1983 (28. 2. 1983), s. 4 (článek).

Lit.: anonym: Jiří Just: Klauni a vlastenci. In web ČRo 2 Praha, březen 2015 (anotace). – Cit.: Kabaretní seminář o podstatě humoru v Čechách. Kvůli podobenství nacismu s komunismem skončila hra z roku 1982 „v trezoru“. Uslyšíte Václava Postráneckého, Zdeňka Ornesta nebo Růženu Merunkovou.

Psal se rok 1982 a natočení příběhu působilo na tehdejší vedení rozhlasu jako zjevné podobenství komunistických pořádků. Její tvůrci tak nemohli k mikrofonu. Přitom jde o příběh dvojice komiků, kteří v podmínkách německé okupace volí odlišnou cestu občanského odporu.

Nejhůře na svoji občanskou odvahu doplatil dramaturg Ivan Škapa. Ten byl propuštěn.

Autoři obcházeli tehdejší ideologická klišé a ve svých hrách zřetelně reagovali na zvrácené společenské a politické poměry normalizace. Věnovali se taky každodennímu ideologickému a policejnímu teroru komunistických mocenských složek.

Lit.: anonym: Rozhlas ve službách „průměrného posluchače“. In Dějiny české literatury 1945–1989 IV. 1969–1989, s. 779 a dále.

Lit.: Venclová, Renata: Jiří Just: Klauni a vlastenci. Kabaretní seminář o podstatě humoru v Čechách. In web ČRo 3 Vltava, 21. únor 2021 (článek). – Cit.: Příběh dvou komiků, z nichž každý zcela po svém reaguje na situaci národního ohrožení za německé okupace a po svém nachází cestu, jak obstát v dějinné zkoušce. Rozhlasovou hru s Václavem Postráneckým a Jiřím Klemem v hlavních rolích uvádíme k 80. narozeninám Jiřího Justa. (…)

V předválečných svobodných časech tvořili Přemysl Horáček a Jéňa Čech kabaretní dvojici inspirovanou Voskovcem a Werichem. Když nad jejich vlastí vyvstala hrozba německé okupace, dostali se oba komici do sporu, jestli je morálnější za totality přestat hrát, nebo naopak v satirickém kabaretu pokračovat.

Zatímco Jéňa odchází proti nacismu bojovat do ilegality, Přemysl vystupuje dál. Jeho satirické předscény mají čím dál větší diváckou odezvu, dokonce tak velkou, že se o něj začne zajímat Úřad říšského protektora. Je možné uhrát s německým zastupitelem partii, ze které by Přemysl vyšel se ctí?

Vedle zkoumání osobní morální hranice jedince a ochoty ke kolaboraci se hra Jiřího Justa dotýká i rozdílu mezi humorem jako názorem a humorem, který slouží jen k pobavení.

Jiří Just (22. 2. 1941)
Vystudovaný scenárista (např. filmy Jako jed, S čerty nejsou žerty, Pátek není svátek, televizní komedie např. Jdi za štěstím, Nenechte se rušit, Vše pro syna). Dramatik (Hluboký v srdci smích, Záměna, Příběh Coco Chanel), fejetonista (Lidové noviny, Český rozhlas), několik let vystupoval ve dvojici s bratrem Vladimírem a také v divadle Semafor s Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovou (v představeních Mé srdce je Zimmer frei, Pré). V Českém rozhlase byly nastudovány jeho hry Kde jsme to přestali (1979), Případ Avogadro (1980), Klauni a vlastenci (1982), Lásko má, ty nevíš (1991), Facka (1991) Zpoždění (1992) Drama na gauči (1994).

Příběh textu a jeho dramaturga

Svou rozhlasovou hru Klauni a vlastenci poslal Jiří Just do soutěže vypsané k 35. výročí Vítězného února. Ocenění si nedonesla, ale byla doporučená k dopracování. Textu se ujal dramaturg Ivan Škapa, který ho s autorem připravil k nastudování. Těsně před tím, než měla mít inscenace režisérky Aleny Adamcové v roce 1982 premiéru, přišel zákaz vysílání – vyznívala prý jako kritika nejen fašistického, ale i socialistického režimu. Ivan Škapa, který Justovu hru před svými nadřízenými hájil, dostal následně výpověď. Nesmířil se s tím a obrátil se na soud, který mu musel dát za pravdu. Byl přijat zpět, aby po roce znovu z rozhlasu odešel. Hra Klauni a vlastenci si na své uvedení musela počkat až do listopadu roku 1989. (…)

Rozhlasové hry