Někdy člověk nevypadá (1986, 2017)

Přidal: Přemek |

Srpen 29, 2005

Helena Benešová. Dramatický monolog ženy, která řeší problémy s dospívajícím synem. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Hana Kofránková.

V roli matky účinkuje Jana Štěpánková.

Natočeno 1986. Premiéra 20. 3. 1986 (Praha, 19.15 – 20.20 h.; 57 min.) v cyklu Člověk naší doby. Repríza 7. 3. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky. Hra je doplněna besedou s autorkou.

Vydala Radiotéka, únor 2017 (MP3).

Pozn.: Hlavní cena na Prix Italia 1987.

Text in: Slyšeli jste… (1990)

Lit.: Venclová, Renata: Helena Benešová: Někdy člověk nevypadá. Jana Štěpánková v roli matky, která řeší nečekané problémy s dospívajícím synem. In web ČRo 3 Vltava, 7. březen 2021 (článek + nahrávka rozhovoru s autorkou). – Cit.: Nedělní Hrou pro pamětníky tentokrát připomínáme rozhlasovou scenáristku Helenu Benešovou. Od konce 60. let, kdy zahájila spolupráci s Českým rozhlasem, napsala dvě desítky her nejrůznějších žánrů pro dospělé i pro děti – většina vznikla v dramaturgii Josefa Hlavničky. Někdy člověk nevypadá, dramatický monolog ženy, která řeší nečekané problémy s dospívajícím synem, se stal hereckou příležitostí pro Janu Štěpánkovou. (…)

Psaní si Helena Benešová (narozená 30. srpna 1923) držela a drží jako svého druhu koníčka. Spíš než za spisovatelku se označuje za pozorovatelku, která za to, co vytvořila, vděčí schopnosti naslouchat lidem kolem sebe. Ať už to byly povídky, knížky pro děti, televizní nebo rozhlasové scénáře, vycházejí z příběhů z autorčina okolí nebo z jejích vlastních zážitků z dětství. Mnoho z nich dostalo podobu rozhlasových komedií – Královna Anna (1976), Malá nemorální historie (1979), Píseň o nose (1980), Bětka Veselka (1986), A just věřím na duchy! (1991). Několik zpracovala v detektivním žánru: Šerloček (1968), Vražda na Císařské aleji (1986). Opakovaně se vracela k problémům rodinného soužití, vztahům mezi rodiči a dětmi. Sem patří její hry Dědictví (1987), Klub Štresáků (1989) a především monodrama Někdy člověk nevypadá (1986), za které získala v roce 1987 hlavní cenu na festivalu Prix Bohemia Radio.

Dramaturg Josef Hlavnička, který v roce 1967 přijal k realizaci autorčinu vůbec první rozhlasovou hru – detektivku s mladičkou hlavní hrdinkou, které pro její zálibu v kriminálních příbězích nikdo neřekne jinak než Šerloček (na Vltavě jsme ji vysílali v květnu 2020) – o Heleně Benešové říkal: „Mezi charakteristické vlastnosti rozhlasových her Heleny Benešové patří kromě jiných také jedna dost vzácná. Autorka, která se v posledních desetiletích soustřeďuje hlavně na psaní pro rozhlas, je totiž opravdu původní svým příznačným, neokázalým způsobem. … Původnost talentu je dar, jehož nedostatek mnozí nahrazují kvantitou psaní, řemeslnou šikovností, ochotou kdykoli přiskočit, vyhovět, napsat cokoli, aspoň v dramaturgii hromadných sdělovacích prostředků. Na tento inflační mumraj Benešová nikdy nepřistoupila. Píše poměrně málo, zato se víc rozhlíží, naslouchá, uvažuje…“ (…)