Syn (2012)
Dora Viceníková. Minutová hra. Sdílení, nebo míjení? Podvečerní rituál současné rodiny. Zvukový mistr Ladislav Reich. Zvuková spolupráce Tomáš Pergl. Záznam a střih Dominik Budil. Produkce Iveta Tomášková, Dana Reichová. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Režie Hana Kofránková.
Osoby a obsazení: syn (Jan Köhler), otec (Lukáš Hlavica), matka (Dana Černá).
Natočeno 2012. Webová premiéra 1. 10. 2012. Rozhlasová premiéra 4. 10. 2012. Repríza 22. 4. 2016. K poslechu zde.
Text hry:
SYN: Tati, když je kráva bílá, tak dává bílý mlíko… když je hnědá, tak hnědý… a když je flekatá… Tak jaký?
OTEC: (Nevnímá ho.) Neviděls můj telefon? … Á tady je.
SYN: A jak to, že když sním třešně nebo banán, v záchodě je to vždycky hnědý?
OTEC: Kde jen ta maminka může být? Já už budu muset do práce…
SYN: Já to nechápu.
OTEC: Co? Co nechápeš?
SYN: Proč já jsem já…
OTEC: Poslouchej, kamaráde, budu muset jít. A ty tu budeš hodnej, jo? Maminka určitě hned přijde. Pa.
SYN: Tatí, zapomněl sis tady knížku… (Zaklapnou dveře, Syn knížku otevírá, pomalu a neumětelsky čte.) „Vždycky jsem si myslel, že život musí být něco jednoduchého, něco, co se dá brát jako souhrn malých, donekonečna opakovaných rituálů. Rituálů případně trochu hloupých, ale v něž se dá věřit. Život bez investic a dramat. Tak si však lidé život neorganizují. A taky jsem si myslel, že důstojnost člověku dodává utrpení. Ve skutečnosti však to, co člověku dodává důstojnost, je televize.“
MATKA: Tady jsi, broučku, promiň, zdržela jsem…
SYN: Mami, co je to rituál?
MATKA: (Nevnímá ho.) A táta si klidně odejde a nechá tě tu samotnýho. Pojď, pustím ti televizi.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Ahoj Přémo,
marně si lámu hlavu s tím, z čeho ten chlapeček čte. Budeš vědět.
Zatím pa a přeju klidný advent.
Zdenka Kotalová