Duše houslí (1945)

Přidal: Přemek |

Červenec 24, 2007

Jan Kmuníček. Hra o legendární postavě cremonského mistra houslaře Antonia Stradivariho. Scénická hudba František Suchý, malý orchestr řídí Antonín Devátý, houslové sólo Helena Šaffová. Režie dr. Zdeněk Dopita.

Osoby a obsazení: Stradivari (Oldřich Lukeš), cremonský vévoda (Jaroslav Lokša) a další.

Nastudovalo Brno. Premiéra v úterý 20. 2. 1945. Záznam neexistuje.

Lit.: l. f.: Kulturní kronika – Rozhlasová hra o Antoniu Stradivarim. In Lidové noviny, 22. 2. 1945, s. 2.

Cit.: „… Tajemství svých mistrných výrobků vzal Stradivari do hrobu a všechny nesčetné pokusy odhalit je cestou napodobením (…) zůstaly marné. (…) To všechno vedlo autora brněnské rozhlasové hry k básnicko-dramatickému pásmu, jež v krátkých a účinných scénkách, dobře rozhlasově působících, rozvíjí myšlenku, že dokonalost Stradivariových nástrojů spočívá v převtělení duše mistra do jeho houslí. Tento přechod duše z lidského těla do nástroje musel ovšem mistr zaplatit životem, který stejně v poslední době byl zneklidňován šílenstvím. (…) Dramatická zápletka rychlého milostného vzplanutí vévodovy dcery Beatrice k Francescovi přináší dějové vzrušení a napětí, jež vrcholí odčiněním Francescovy viny překrásnou hrou na nejdokonalejší otcovy housle, při jejich prvních líbezných tónech umírá však šílený tvůrce na stupních chrámového oltáře.

Básnická fantasie nahradila sice historické skutečnosti životních osudů Stradivariho, ale dala zato vzniknout hře dramaticky silné s výraznými dialogy a s náladovým zbarvením, kterému značně posloužila rozsáhlá původní scénická hudba brněnského skladatele F. S., podtrhující barokní archaisaci dobové prostředí a dopovídající poeticky nevyslovitelné jemné dramatické a lyrické odstíny děje. Hudební část, napsaná pro malý orchestr (…), zaujala především směle vedeným koncertantním partem sólových houslí v krásném podání H. Š., která přímo zapojovala složku hudební do osnovy dramatické.

Režijně bezpečně zvládnuté provedení mělo úspěšný průběh. V obsazení vynikli brněnští dramatičtí umělci, z nichž dlužno upozornit na bohatou výrazovou hereckou stupnici O. L. ve výtečné charakteristice proměnných duševních stavů cremonského mistra houslaře a na distinguovaný projev J. L. v roli cremonského vévody. Hra zasloužila by si pro své hodnoty dramatické i hudební brzkého nového provedení.“

Rozhlasové hry