Hodina Antigony (1989)

Přidal: Přemek |

Listopad 2, 2012

Claus Hubalek. Divadelní hra. Překlad Anna Tomková. Rozhlasová úprava a režie Zdeněk Kozák. Zvuk ing. Josef Daněk. Záznam a střih Marie Stojanová. Asistentka režie Jana Krátká. Použitá hudba Johann Strauss (Na krásném modrém Dunaji). Dramaturgie Svatava Růžičková.

Osoby a obsazení: Antigona (Libuše Kafková), Izména (Simona Peková), Kreón (Jiří Tomek), Haimon (Igor Bareš), dr. Teireziás (Jiří Dušek), náčelník policie (Jaroslav Dufek).

Nastudovalo Brno v roce 1989. Premiéra 19. 10. 1989 (Vltava, 20:0 – 21:00 h.) v cyklu Hra náročného diváka. Obnovená premiéra 29. 1. 2013 (ČRo 3 Vltava, 21:30h.) v cyklu Klub rozhlasové hry. Repríza 7. 9. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v cyklu Rozhlasové jeviště.

Pozn.: Tato parafráze antického dramatu vznikla roku 1960, dosud však neztratila na aktuálnosti. Autor v ní nastoluje otázky hromadné viny národa, která zůstane-li utajena, nevyslovena a nepotrestána, naruší svojí podstatou základní etické normy společnosti. Antigonina zoufalá a tragicky končící vzpoura směřuje k úsilí tyto hodnoty bránit. Útočí tak na samou podstatu autokratické vlády v Thébách, která v Hubalkově hře nese jasné stopy moderních totalitních režimů. (anotace)

Lit.: Fránková, Šárka: Dreimal Antigone. Brno: Masarykova univerzita, 2006 (bakalářská práce – analýza tří tragédií s tématem Antigony – „Antigona“ od Sofokla, „Sofoklova Antigona“ od Bertolta Brechta a „Hodina Antigony“ od Clause Hubalka).

Lit.: Hložková, Hana: Hodina Antigony (sleeve-note, 2013). – Cit.: Volné zpracování Sofoklovy předlohy nazvané Hodina Antigony se odehrává ve 20. století. Théby, jak je popsal Claus Hubalek, jsou poklidným a spořádaným lázeňským městem, které vzkvétá díky každoročním hojným návštěvám cizinců. Starosta Kreon, pamatující si předchozí válečné časy, plné konfliktů a závažných problémů, se konečně chce věnovat svému soukromí. Jeho milovaná schovanka Antigona, jež náhodně odhalila, a tím mu připomenula zločiny z minulosti, ho však přinutí rozhodnout o tom, jak bude vypadat nejen jeho budoucnost.

V původně divadelní hře Hodina Antigony z roku 1961 je postava titulní hrdinky postavena do situace, kdy odhalí mnohem víc, než jen individuální zločin čelního představitele města a svého poručníka. Zjistí, že o zločinu ví všichni občané, neboť se na něm také podíleli. Motiv kolektivní viny a odplaty je tím, čím se odlišuje Hubalkova Antigona od antického dramatu. Jedinec zde stojí proti sjednocené síle občanů, kteří nebyli potrestáni a udělají vše proto, aby se na věci z minulosti zapomnělo. Antigona má strach, uvědomuje si, že stojí proti nekonkrétnímu viníku, ale rozhodne se zveřejnit vše, co ví, protože v sázce je možné očištění společnosti. Přestože by ji Kreon rád zachránil, sám vinen, stojí proti stejné mase, která žádá odstranění „šílené ženy“. Tragické vyústění dramatu je nevyhnutelné, avšak způsobem, odpovídajícím soudobým politickým praktikám.

Spisovatel, dramaturg a scenárista Claus Hubalek (1926-1995) byl v raném věku povolán, aby bojoval jako voják na frontě. Válku přežil díky tomu, že se ocitl v zajetí. Po návratu do civilního života vystudoval filologii a krátce působil jako učitel. Ačkoliv se literárně uvedl souborem novel Naše mladá léta, známý se stal díky dramatům a komediím Kapitán a jeho hrdina, Žádné pasti na lišky, Pevnost, Stalingrad. Jako divadelní dramaturg pracoval u Bertolda Brechta, v roce 1968 se stal šéfdramaturgem v hamburském divadle

Deutsches Schauspielhaus. Mimo to působil také na televizní stanici Norddeutschen Rundfunk.

Rozhlasové hry