Porota (1968)

Přidal: Přemek |

Srpen 13, 2007

Ivan Klíma. Rozhlasová hra. Asistentka režie Mirka Hajská. Technická spolupráce Gustav Dostál a Eva Fišerová. Dramaturg Dalibor Chalupa. Režie Josef Červinka.

Osoby a obsazení: předseda soudu (Čestmír Řanda), archivář (Josef Chvalina), holič (Jiří Bruder), inženýr (Zdeněk Řehoř), kapitán (Josef Velda), medik (Jaroslav Kepka), mlékařka (Jaroslava Drmlová), velitel věznice a stráž (Vladimír Čech I.).

Natočeno 1968. Premiéra 11. 6. 1968 (Praha – RPD, 19:51 – 20:59 h.; 66 min.). Smazáno.

Lit.: anonym: Ivan Klíma: Porota. In Československý rozhlas a televize 24-1968 (4. 6. 1968), s. 16 (článek).

Lapková, Pavla: Rozhlasová hra ’66. In Kulturní tvorba, roč. 5, 19. 1. 1967, č. 3, str. 12.

Lit.: -pl- (Lapková, Pavla): Svou první hru pro rozhlas… In Kulturní tvorba, 25/1968, 20. června 1968, s. 12 (recenze). – Cit.: Svou první hru pro rozhlas napsal prozaik Ivan Klíma před dvěma lety a v minulých dnech ji v československé premiéře (byla totiž uvedena již před rokem v západním Německu) uvedla stanice Praha v režii Josefa Červinky. Autor ke své rozhlasové prvotině v časopise Československý rozhlas kromě jiného řekl, že jej k napsání Poroty (tak se hra jmenuje) nevedly ani tak politické procesy jako jednání výboru Svazu spisovatelů o tom, zda zastavit či nezastavit časopis Tvář. Mnohým čtenářům se případ tohoto časopisu osvětlil asi teprve nedávno, kdy se o něm znovu psalo. Nicméně většině posluchačů rozhlasu bez ohledu na tento fakt Porota jistě daleko více připomněla naše inscenované procesy. Šestičlenná porota (sestávající z inženýra, archiváře, holiče, medika, mlékařky a kapitána) má posoudit vinu či nevinu muže obžalovaného z vraždy. K hlavnímu přelíčení soudu, které má definitivně vynést rozsudek, se však obžalovaný nedostaví, protože byl z blíže neurčených důvodů popraven. Aby však bylo spravedlnosti učiněno zadost, musí porota i potom vyřknout své mínění. Situaci, ve které zamčení porotci uvažují, jak rozhodnout, hrozilo nebezpečí, že bude jen kabinetní diskusí plnou velkých slov o vině nebo nevině. Autor však dodržel zásady líčení kriminálního případu a posluchač je do poslední chvíle zvědav na pravdu (okolnosti vraždy jsou velmi nejasné). Hra naznačila, že nejvýstižnější formou vyjádření pocitu z oněch minulých nespravedlností (ať už to byly procesy, u kterých se stínaly hlavy lidí či hlavičky časopisů), je právě absurdní hra. Neboť seberealističtější a sebedetailnější vykreslení každého z inscenovaných soudních jednání nemůže dnes vystihnout iracionální atmosféru, ve které se odbývaly. O režii Josefa Červinky lze říci, že byla v nejlepším slova smyslu umírněná – nezdůrazňovala ani dobro ani zlo a nepřehnala také míru absurdity v její vlastní formě.

V roce 1967 byla hra pod názvem Die Geschworenen uvedena německy v produkci stanic NDR a SDR.

Rozhlasové hry