Krysař (1964)

Přidal: Přemek |

Srpen 29, 2005

Viktor Dyk. Osobitá varianta známé staroněmecké pověsti. Dramatizace Emil František Burian. Rozhlasová úprava Zuzana Kočová a Josef Henke. Hudba Emil František Burian. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Josef Henke.

Osoby a obsazení: Krysař (Luděk Munzar), Agnes (Gabriela Vránová), Sepp Jörgen (Soběslav Sejk), matka (Marie Vášová), Kristián (Petr Haničinec), Lora (Viola Zinková), Kätchen (Karolína Slunéčková), konšel Frosch (František Hanus), konšel Štrumm (Vladimír Leraus), hlas žebráka (Viktor Očásek), ženský hlas (Antonie Hegerlíková), mužský hlas (Miroslav Doležal) a hlášení (Hana Brothánková).

Natočeno 1964. Premiéra 12. 6. 1964 (85 min.).

Lit.: Boková, Marie: Dlouhý a ironický stín vržený Krysařem…In: Týdeník Rozhlas č. 35/2006 (21. 8. 2006) (recenze). – Cit.: Naprosté, ojedinělé, mimořádné zjevení – čeho? Krásy, poezie, fantazie, skutečného dramatu? Nic nevadí, že Krysaře Viktora Dyka jistě znáte. Znáte snad i jeho první a nedostižnou dramatizaci E. F. Buriana. Kdo ji nemohl vidět v Déčku (1940, 1957), mohl ji slyšet v rozhlase v kongeniálním zpracování Josefa Henkeho, Zuzany Kočové, Josefa Hlavničky a Jiřího Váchala (1964). Přesto však srpnová repríza tohoto Krysaře – v Rozhlasovém jevišti na Vltavě – zapůsobila sugestivní, tajuplnou krásou.

Josef Henke, který se u Buriana, dá se říci, vyučil, zachoval především původní hudbu, jež se v nezvyklém rozsahu a podmanivosti stala páteří jak divadelní, tak i rozhlasové inscenace. Burian vytvořil hudbu, která rozžívá a umocňuje dávný příběh, stává se zvláštní dramatickou postavou. Zejména závěrečná exodus obyvatel města Hammeln k propasti, kde se skrývá Země sedmihradská, je až děsivý ve své neodvratnosti.

Rodná řeč, s láskou a znalostí pěstovaná již od dob burianovského voicebandu ve 20. letech, je Henkemu rovněž základním kamenem díla. Hlasy chóru – Antonie Hegerlíková a Miroslav Doležal – si drží napětí. Munzarův Krysař je sebevědomý mladý muž, jehož znejistí láska víc než urážky konšelů. Agens Gabriely Vránové jemně rozlišuje vztah ke Krysaři a Kristiánoví (Petr Haničinec). Zoufalství její šílené matky zpodobila Marie Vášová jedinečně mezi pláčem a smíchem. Závan erotiky i krutosti přinášejí počestné dívky, Lora (Viola Zinková) a Kätchem (Karolina Slunéčková). Odstíněnými hlasovými prostředky představil Soběslav Sejk jednoduchého rybáře Seppa Jörgena, jediného, kdo zůstává, aby se ujal opuštěného plačícího dítěte.

Dnes, v době, která až senzacechtivě „objevuje“ Burianova selhání počátkem 50. let (ta selhání, jež bylo nepochybně nejhorším traumatem pro něj samotného), je vskutku očistné uvědomit si smysl a význam práce E. F. Buriana pro českou kulturu. Poděkování patří dramaturgii Českého rozhlasu 3.

Rozhlasové hry