Der Biberpelz (Bobří kožich, 1952)
Gerhart Hauptmann. Rozhlasová adaptace divadelní komedie. Režie Walter Ohm nebo Wilhelm Semmelroth.
Osoby a obsazení: Frau Wolff (Berta Drews), Julius Wolff (Erich Dunskus), Leontine (Haide Lorenz), Adelheid (Marianne Schubart), Krüger (Albert Florath), dr. Fleischer (Hermann Pfeiffer), von Wehrhahn (Hans Müller-Westernhagen), Mitteldorf (Franz Weber), Glasenapp (Engelbert Dameris), Motes (Heinz Drache), paní Motesová (Vera Kluth).
Nastudoval NWDR v roce 1952 (99 min. – mono).
Pozn.: Die 1893 in Berlin uraufgeführte »Diebeskomödie«, wie der Untertitel lautet. gehört zu den wenigen zeitlosen deutschen Charakterkomödien, obwohl sie als Zeitsatire konzipiert war. Im Mittelpunkt steht die Waschfrau Wolff, verheiratet mit dem Pantoffelhelden Julius und Mutter zweier halbwüchsiger Töchter. Die um ihre Familie besorgte »Mutter Wolffen« ist fleißig, energisch, schlau, schlagfertig – und eine Gelegenheitsdiebin. Aber sie »maust« nur dort, wo sie niemand wesentlich ärmer macht. Zum Beispiel bei dem wohlhabenden Rentier Krüger, dem sie einen neuen Biberpelz stiehlt, um einen Teil der Schulden, die auf ihrem Haus lasten? loszuwerden. Den Diebstahl aufklären soll der bornierte Amtsvorsteher von Wehrhahn. Doch er kümmert sich nur der Form halber darum. Erstens hält er den Bestohlenen für einen königsfeindlichen Querulanten, und zweitens macht er lieber – unterstützt von Denunzianten – Jagd auf solch dunkle Existenzen wie Liberale und Demokraten.
_____________________________________________
Der Biberpelz (Bobří kožich), zlodějská komedie ve čtyřech dějstvích, satirický obraz německého měšťáctví projevující se zejména v takové správě věcí obecních, která chce dobré chránit a špatné trestat a ve skutečnosti dobré trestá a špatné chrání.
Rámcem komedie, odehrávající se na vesnici v předměstí Berlína, jsou jednak zapřísáhlí prušáčtí patrioti, ustavičně slídící po velezrádcích, a jednak svobodomyslní filistři, kteří se svým mudrlantstvím učinili neoblíbenými u policie. Ústřední postavou je pradlena Wolffová, pilná a v jádru řádná osoba, která však nepokládá za hřích trochu si zapytlačit u lidí, jimž nesejde na nějakém tom bobřím kožichu. Přednosta politické správy se pak honí za velezrádci a přitom zakopává o zloděje, aniž je schopen jej odhalit.
Do češtiny byla hra přeložena vícekrát. Překladatelé : Pavel Nebeský (1903), Antonín Heyduk (?), Pavel Eisner (1953) a Jiří Stach (1984).
__________
Divadelní hra byla v rozhlase znovu natočena a uvedena stanicí BR v rozhlasové úpravě Waltera Netzsche a režii Waltera Ohma v roce 1958. V roce 1963 byla adaptována a natočena v režii Heinze Schimmelpfenniga v produkci Deutsche Grammophon.
Hra byla v Německu také zfilmována – v roce 1928 (němý, rež. Erich Schönfelder), v roce 1932 (rež. Jürgen von Alten) a v roce 1949 rež. Erich Engel)
V Tv byla natočena v roce 1955, 1962, 1975, 1983, 1994
Pozn.: Die 1893 in Berlin uraufgeführte »Diebeskomödie«, wie der Untertitel lautet. gehört zu den wenigen zeitlosen deutschen Charakterkomödien, obwohl sie als Zeitsatire konzipiert war. Im Mittelpunkt steht die Waschfrau Wolff, verheiratet mit dem Pantoffelhelden Julius und Mutter zweier halbwüchsiger Töchter. Die um ihre Familie besorgte »Mutter Wolffen« ist fleißig, energisch, schlau, schlagfertig – und eine Gelegenheitsdiebin. Aber sie »maust« nur dort, wo sie niemand wesentlich ärmer macht. Zum Beispiel bei dem wohlhabenden Rentier Krüger, dem sie einen neuen Biberpelz stiehlt, um einen Teil der Schulden, die auf ihrem Haus lasten? loszuwerden. Den Diebstahl aufklären soll der bornierte Amtsvorsteher von Wehrhahn. Doch er kümmert sich nur der Form halber darum. Erstens hält er den Bestohlenen für einen königsfeindlichen Querulanten, und zweitens macht er lieber – unterstützt von Denunzianten – Jagd auf solch dunkle Existenzen wie Liberale und Demokraten.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku