O čem se hovoří (1943)

Přidal: Přemek |

Únor 8, 2013

Josef Opluštil. Skeč.

Natočeno 1943. Premiéra 5. 3. 1943, záznam pravděpodobně neexistuje.

Žitný, Radek: Protektorátní rozhlasový skeč. Jak zlomit vaz (nejen) králi komiků. Praha : BVD, 2010.

Lit.: Beer, Lukáš: Dokumenty dokazují, že protektorátní rozhlasové skeče se u Čechů těšily poměrně velké oblibě. In web Náš směr, 24. 7.2012 (článek). – Cit.: (….) Velmi dobře a objektivně zdokumentované byly ohlasy českého obyvatelstva na vysílání pořadu „O čem se hovoří“, jehož autorem byl Opluštil a který byl na programu Českého rozhlasu dne 5. března 1943 večer. Tento skeč navazoval tematicky na to, jak šeptaná propaganda reagovala na projev K. H. Franka v pražské Lucerně z února 1943. V dochované tajné zprávě se uvádí, že pořad měl tentokráte vyšší okruh posluchačů, protože v 19 hodin hlasatel rádia podal informaci, že tentokráte odpadne rozhlasový projev ministra Moravce a místo toho bude odvysílán skeč. „I se zohledněním ojediněle negativních hlasů si tento skeč nalezl u českého obyvatelstva naprosto příznivou odezvu. Mnohdy lidé, podobně jako při projevu státního tajemníka (K. H. Franka), silně litovali, že obyvatelstvo na toto rozhlasové vysílání předtím nebylo častěji upozorňováno, čímž by se bezpochybně docílilo mnohem širšího pole účinku. Často bylo vyslovováno přání, aby byl tento skeč po předešlém oznámení opakován a aby v budoucnu byly přinášeny takovéto a podobné rozhlasové hry, které prý mají mnohem hloubější a účinnější propagandistické působení než obyčejné Moravcovy projevy. Všeobecně se líbil opravdově česky lidový způsob dialogu, který do značné míry odpovídal české mentalitě, takže i když lidé ne vždy souhlasili s obsahem vysílání, přesto se toto neminulo svého účinku. Obzvláště v první části se dalo jasně poznat, že tvůrcem musel být nějaký znalec české národní duše. Vůbec již sám nápad se musí označit za mimořádně výstižný. Mnozí posluchači (Jihlava, Mor. Ostrava aj.) se vyjádřili, že 50 procent obsahu skeče odpovídalo pravdě, protože se prý skutečně velký počet Čechů v tomto smyslu bavil o projevu státního sekretáře. Jen se prý lidé diví, jak dobře jsou německá místa informována o skutečných náladách českého obyvatelstva. Vysílání především ve své první části zapůsobilo tak ohromujícím způsobem, že si mnozí Češi nejprve mysleli, že si naladili nějaký nový nepřátelský vysílač. Skeč prý ve svém účinku bezpochyby dokázal ve velké míře vyvrátit námitky, které byly šeptanou propagandou předneseny proti projevu státního sekretáře, a může být z hlediska své lidovosti a průkaznosti označen za krajně zdařilý. Také rozdělení rolí na jednotlivé skupiny povolání prý z politického hlediska velmi silně odpovídalo skutečnosti. Pouze přehnaný aktivismus gymnaziálního profesora byl označen za krajně slabý nebo „příliš přehnaný“. Mezi veřejností je až moc dobře známo, že právě tento stav povolání doposud prokazoval největší pasivitu a odmítání vůči Říši. Typické je proto vyjádření jednoho dělníka Škodovky, který poznamenal, že ,vláda může klidně vypsat nálezné 5000 korun na nějakého takového učitele a stejně se žádný takový nenajde´.“

V této zprávě z 8. března 1943 se dále uvádělo: „Pro přijetí skeče v různých českých vrstvách obyvatelstva je charakteristické chování hostů ve třech hostincích v Jindřichově Hradci (pol. okres Telč) během přenosu. Zatímco si v Grand Hotelu, který je silně navštěvován českým měšťanstvem, čeští hosté přenosu sotva všímali a tento si vyslechli bez komentářů, byly ty dva ostatní navštěvované lokály z většiny přeplněny příslušníky dělnické vrstvy. Všichni přítomní poslouchali s napětím a s obzvláštním zájmem rozhlasovou hru. Ze živě vedených debat, které byly následně vedeny, se dalo usoudit, že lidé se s přenosem cítili být naprosto ztotožněni. Poměrně řídké negativní ohlasy byly zaznamenány téměř výlučně z českých kruhů inteligence a z kruhů, které jsou Němcům vysloveně postaveny nepřátelsky. Většinou se omezují na vyjádření, podle nichž nejsou tato vysílání ničím jiným než neobratnou propagandou. Prý je až příliš průhledná tendence na to, aby tím mohl být změněn názor českého obyvatelstva. Ale po různu se i v těchto kruzích dají rozeznat obavy, že by se takto šikovnou propagandou daly oslovit široké kruhy jejich spoluobčanů….“

Ve zprávě se pak uvádí několik konkrétních ilustrací názorů českých občanů na vysílaný skeč. Jeden český dělník z Prahy se prý vyjádřil slovy: „Tímto způsobem se může člověk najednou dozvědět, jak kruhy inteligence interpretují všechna opatření vlády a jak provádí šeptanou propagandu.“ Jeden český dělník z Moravských Budějovic zase po poslechu řekl: „Všechno, co se řeklo, je pravdou. Je pravda, že my dělníci jsme za časů republiky neměli co jíst a že se nám teď za války daří poměrně lépe. My dělníci v žádném případě netoužíme po Benešově návratu.“ (Taky trochu charakteristická výpověď, vzhledem k tomu, jaké byly nálady českého dělnictva po roce 1945 a jeho sympatie k Benešovi.) Jiný dělník z Jihlavy prohlásil: „Tyto skeče by se měly dávat častěji. Jsou lepší než Moravcovy projevy, protože jimi národ dostává osvětu, zatímco Moravec chce jenom vyhrožovat.“ Samozřejmě byly ve zprávě zaznamenány i negativní ohlasy: „To je nesmysl“, řekl jeden příslušník inteligence z Jihlavy, „ten skeč si stejně nikdo neposlechl, protože každý rozumný Čech si vypnul přístroj.“ Naproti tomu knihkupec z Hradce Králové: „Jednotlivé postavy byly výtečně vykreslené, mohlo to být ještě mnohem delší.“ Úřednice z Hradce Králové poznamenala: „Jenom jsem se divila, že Němci mají tu odvahu, že nechají příznivce Beneše tak otevřeně mluvit proti sobě. Němci se musí cítit hodně silně, když mají k něčemu takovému odvahu.“ Jeden český brněnský právník, který měl vedoucí funkci, zase řekl, že jej velmi překvapila otevřenost, se kterou se rozhlas s tímto čistě politickým tématem vypořádal. Snahy rozhlasu jsou prý mimořádně chvályhodné. Jeden bývalý brněnský krajský tajemník Národního souručenství označil vysílání, které jej velmi nadchlo, za zdařilý úder největšího stylu a zdůraznil, že se skeč musí za každých okolností zopakovat ve vhodnou denní dobu. Jeden český živnostník z Českých Budějovic se vyjádřil skepticky: „Ať už si Němci tak pěkně vykládají, teče jim voda do bot. Tahle vysílání byla očividně sestavena Němci, ale ať těhle povídaček raději nechají, protože nikoho nepřesvědčí.“ Jiný český dělník z českobudějovické továrny na tabák řekl: „Ti v Praze nám vidí do žaludku. Je na tom hodně pravdy.“ Jeden český obchodník z Olomouce, který byl dřív znám svými projevy nepřátelství vůči Němcům, řekl: „To byla včera v rádiu sranda. Ti jim teda pěkně řekli pravdu, ale mají recht, kdyby se bolševismus dostal do našich zemí, tak by s námi byl konec. Četl jsem v novinách, jak GPU nechává v Rusku zabíjet lidi.“ (…)