Rozhovory s astronauty (2013)

Přidal: Přemek |

Duben 19, 2013

Felicia Zeller. Rozhlasový přepis divadelní inscenace Divadla Letí. Ironická zpráva současné německé autorky o stavu západních rodin a výchově dětí na počátku nového tisíciletí. Překlad Zuzana Augustová. Rozhlasová úprava a dramaturgie Marie Špalová. Režie Natália Deáková.

Osoby a obsazení: Fummelová, Olga (Jana Stryková), Maren, Máša, syn Sudoku (Hana Vagnerová), Helga, Olanka, děti (Barbora Poláková), Konstanc, Irina, děti (Zuzana Onufráková) a Thomas (Stanislav Majer).

Natočeno 2013. Premiéra 6. 6. 2013 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h; 60 min.). Repríza 6. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.); 23. 3. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Lit.: Špalová, Marie: Rozhlasové téma týdne – Astronauti letí. In Týdeník Rozhlas 23/2013, s. 9 (článek).

Lit.: Zemen, Brigita: Kde se protínají vesmíry top dogs a služek z Čérska? In web Aktuálně.cz, 28. 6. 2012 (divadelní recenze). – Cit.: „(…) Rozhovory s astronauty jsou konverzační komedií o dvou vzájemně protnutých a zcela odlišných vesmírech. Na jedné straně stojí úspěšné „self made-women“ se svými smartfouny, na straně druhé jsou jejich au-pair/uklízečky/hromosvody z chudšího vesmíru. Ten první se jmenuje Všeněcko, těmi druhými jsou Ukulele, Šlohensko, Čérsko nebo Mongoloidsko. Ty první jsou neustále v práci a nemají na nic čas, ty druhé sní americký sen, starají se o děti a o domácnost a jsou mizerně placené. Ale za to žijí v zemi, která jim dá příležitost mít cokoliv. Pokud si na to najdou čas.

Text Felicie Zellerové je slepenou koláží výkřiků mladičkých vychovatelek a vystresovaných top dogs, ve které ale není težké se orientovat, a to nejen díky překladu Zuzany Augustové, ale také a především díky režijnímu uchopení Natálie Deákové.

Scéna Daniely Klimešové je poměrně prostá – čtyři stoly se čtyřmi různými dekoracemi, za nimiž sedí žena v černé sukni a bílé košili. Tento kostým je zjednodušený dress code všech moderních, dynamických a prosperujících společností, ve kterých tyto mladé, kreativní a flexibilní ženy pracují na řídících pozicích. Stačí si ale navléci gumové rukavice a z velké šéfky je podřízená au-pair. Každá ze čtyř hereček se tak hned několikrát za představení objevuje jak v roli matky, tak v roli služky.

Všechny rodiny jsou v podstatě jednou modelovou situací. Ukazují nám ženu na vedoucí pozici, která se snaží o prakticky nemožný úkol, a sice skloubit dohromady starost o děti, domácnost, manžela a práci. Manželé těchto žen a otcové (či otčímové) dětí, se pak na scéně ani fyzicky nevyskytují, neboť jsou úspěšní astronauti, manažeři nebo kdo-ví-co a přicházejí domů až v půl desáte, nebo možná později, nebo možná ten den nepřijdou vůbec.

Děti jsou malými tyrany, kteří si neustále vynucují pozornost a chudinky východo-vesmírné au-pair jsou těmi vykořisťovanými oběťmi, které v tom všem musejí běhat s úsměvem a bez názoru, aby třeba jednou také měly na boty nebo kabelku značky „tusinikdynemůžudovolit“.

Tento konflikt dvou vesmírů nabízí spoustu komických situací a každodenních starostí světa, který snad nikomu není úplně cizí. Incenace je chytrá, vtipná a hlavně brilatně zahraná. Zuzana Onufráková, Barbora Poláková, Jana Stryková a Hana Vagnerová jsou zkušenými, byť mladými, herečkami, které se v komické rovině pohybují s nadpozemskou lehkostí astronautek. (…)“

Rozhlasové hry