Smluvní vztahy (2013)

Přidal: Přemek |

Duben 19, 2013

Mike Bartlett. Rozhlasová hra o metodách dnešní personalistiky, která z lidí věci činí. Překlad Pavla Horáková. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Lída Engelová.

Osoby a obsazení: Nadřízená (Dana Černá) a Emma (Jana Stryková).

Natočeno v roce 2013. Premiéra 20. 6. 2013 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 51 min). Repríza 5. 8. 2014 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.); 26. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli; 23. 5. 2023 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Pozn.: Hra byla uvedena také v Divadle Viola v dramaturgické řadě Rozhlasová hra na jevišti ve stejném obsazení.

Vzniklo také jako jevištní čtení pod názvem Bez nevhodných citů (2024, účinkují Petra Richter Kohutová a Barbora Šmudlová).

Lit.: Hnilička, Přemysl: Kam mohou zajít smluvní vztahy? In Týdeník Rozhlas 25/2013 (článek). - Cit.: Jsou války, které se vedou za dunění děl a střelby z kulometů. A jsou války, které se vedou za kancelářským stolem, u kávy a s věčným úsměvem na tváři. Po obou zůstávají mrtví a ranění.

Bartlettova hra Smluvní vztahy se věnuje aktuálnímu společenskému tématu: nakolik vás váš zaměstnavatel vlastní? Kam až smí zasáhnout jeho přirozený zájem o zaměstnance? Mnoho společností si už léta dává do smluv ujednání o nepřípustnosti milostných a sexuálních vztahů na pracovišti (aniž jen na moment připustí, že jejich zaměstnanci při své vytíženosti ani nemají jinou možnost seznámit se) a se strohou úředností se přehrabují v soukromí těch, které platí. Na začátku hry Smluvní vztahy probíhají rozhovory mezi Emmou (Jana Stryková) a Nadřízenou (Dana Černá?) ještě v mezích normální pracovně-právních (byť klauzule přesně definující a popisující milostný a sexuální vztah může vyznít směšně), později však jejich stále častější rozhovory nabývají zrůdného obsahu. Rozhodne se Emma bojovat o hranice svého soukromí?

Mike Bartlett (1980) napsal svou hru (originální název zní Love Contract) pro BBC v roce 2007 a po velkém ohlasu ji o rok později zadaptoval pro jeviště pod názvem Contractions, konkrétně pro Royal Court Theatre. Nebylo to ostatně jeho první dramatické dílo, které otevřelo nepříjemné téma: ve své rozhlasové prvotině Not Talking (2007) se věnoval otázce svědomí Britů za druhé světové války i šikaně v současné britské armádě. Jeho úspěšná kariéra dramatika se dále rozvíjí – pro anglická jeviště napsal hry My child (2007), Cock (2009), Earthquakes in London (2010) nebo Chariots of Fire (2012). V roce 2010 získal Cenu Laurence Oliviera.

Podobné situaci, která je absurdně zveličena a dürrenmattovsky dovedena do nejhoršího možného konce, můžeme jednou čelit v zaměstnání všichni. A vždy je jen na nás, jak se k ní postavíme.

Lit.: Škápíková, Jitka: Divadlo miluju, ale nemusím umřít na jevišti. In Týdeník Rozhlas 4/2014, s. 12-14 (rozhovor s Danou Černou). – Cit.: (…) Uměla byste z té spousty rozhlasových rolí vybrat tu pro vás nejmilejší?

S Hanou Kofránkovou jsem natočila třeba Ibsenovu Noru anebo Bergmanovu Nevěru, to je velmi silná hra o tom, jak jedna chvíle dokáže člověku zničit celý život. Moje poslední a nejmilejší role je ve hře Mikea Bartletta Smluvní vztahy, kterou režírovala Lída Engelová a hrajeme v ní s Janou Strykovou.

S touto rolí jste se dostala i na jeviště pražské Violy, která Smluvní vztahy uvádí v rámci dramaturgické řady Rozhlasová hra na jevišti. Vnímáte rozdíl mezi divadelní a rozhlasovou inscenací?

V rozhlase se inscenace natočí a už se na ní nedá nic změnit, tady je každé představení jiné díky divákům. Byla jsem naprosto nadšená, že paní ředitelka Miluše Viklická zařadila tuhle hru na repertoár. Viola mi do té doby připadala nedosažitelná, vážím si toho, že tam můžu hrát!

Je vám role této bezejmenné personalistky blízká?

Všichni říkali, že je to pro mě protiúkol, tahle „milá svině“, protože já jsem byla vždycky „za hodnou“. Je to černá komedie o metodách současných personalistů, kteří vědomě zasahují do soukromí zaměstnanců a porušují jejich základní lidská práva. Míra nadsázky mi po prvním přečtení připadala až přemrštěná, ale pak jsem si uvědomila, kolik lidí v těchto vyšinutých „smluvních vztazích“ musí skutečně žít. Jsem ráda, že tuto roli můžu hrát, žít bych ji ale rozhodně nechtěla!

Lit.: Pekárek, Hynek: Mike Bartlett: Smluvní vztahy. In web ČRo 3 Vltava, červenec 2014 (článek + ukázka k poslechu). – Cit.: Mike Bartlett ve své hře sice ve velké nadsázce, ale o to trefněji vystihl metody současných personalistů, kteří vědomě překračují soukromou sféru zaměstnanců a porušují jejich základní lidská práva.

(…) Není to poprvé, kdy rozhlas uvede českou premiéru u nás dosud neznámého dramatika či spisovatele ze zahraničí. V minulosti to byl například francouzský dramatik Éric-Emanuel Schmitt, naposled čínský nobelista Mo Jen.

Brit Mike Bartlett (narozen 1980), který tuto galerii rozhlasových objevů rozšíří, patří ve své vlasti mezi úspěšné a uznávané divadelníky a na svém autorském kontě má více jak desítku her.

Od počátku nachází u publika velkou odezvu, protože dokáže psát o problémech současné společnosti a přitom se nevézt na vlně povrchního levicového kriticismu a módního „postdramatického“ formalismu. Bartlettovy hry nejsou politické traktáty, ale chytře pointované příběhy k zamyšlení i pro zábavu v tom nejlepším slova smyslu.

Bartlett absolvoval v oboru anglický jazyk a divadelní studia na universitě v Leedsu. Už ve svých pětadvaceti letech se jako dramatik představil na slavné londýnské scéně Old Vic. V poněkud bláznivém projektu jejího studia New Voices pro mladé talenty byla uvedena jeho hra Comfort, která musela být napsána a provedena v pouhých 24 hodinách.

O rok později debutoval mladý autor v dramatickém programu BBC svoji hrou Not Talking, která se zabývala choulostivým tématem šikany v britské armádě v čase 2. světové války. Získal za ni hned dvě ceny: Tiniswood Award (za původní rozhlasovou hru) a Richard Imison Award (za rozhlasový debut).

V roce 2007 BBC uvedla Bartlettovu rozhlasovou hru Love Contract, v jevištní verzi s pozměněným názvem Contractions ji mohli diváci vidět za necelý rok poté na jevišti Old Royal Court Theatre.

Nezdravé pracovní vztahy

Bartlletova hra Smluvní vztahy (v českém překladu Pavly Horákové) je smělou padesátiminutovou zkratkou, v níž autor ostrým střihem a s notnou dávkou černého humoru podává příběh, který v mnoha variacích prožívá denně mnoho lidí. Tématem jsou pracovní vztahy, konkrétně vztah zaměstnavatele a zaměstnance. Hra se odehrává ve dvanácti scénách a pouze s dvěma protagonisty.

Jsou jimi mladá zaměstnankyně Emma a bezejmenná nadřízená manažerka. Scény budované jako běžné pracovní rozhovory se záhy vyvinou v metaforický obraz manipulativního chování velkých korporací vůči zaměstnancům, které v některých detailech prolamuje oblast privátního a pracovně-smluvní vztahy proměňují na nezdravou situaci, v níž si zaměstnanec z obav z možné ztráty existenční jistoty nechá ledacos líbit.

Bartlett tyto manipulace stupňuje a rozehrává ad absurdum a poukazuje na chyby v systému dnešní globalizované ekonomiky, v níž se často zapomíná na nejvyšší ctnost kapitalismu a demokracie, jíž je důraz na svobodu a rozvoj individuality.

Nové Bartlettově hře posluchač, který už někdy absolvoval výběrové řízení, schůzku s personalistou, nebo sleduje se znepokojením sociální inženýrství eurokratů, jistě porozumí a ještě se u ní bude dobře bavit.

Lit.: Šorfa, Josef: Divadlo Husovka uvede premiéru. Ukáže, jak to chodí v korporátu a další dvě Velké maličkosti. In web ČRo Karlovy Vary, 26. leden 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: (…) Premiéru tří dramatických útvarů pod názvem Velké maličkosti připravilo na páteční večer karlovarské Divadelní studio D3 v Divadle Husovka.

„Jedná se o tři drobné divadelní útvary, tři drobničky, které jsme si udělali pro radost. První se jmenuje Džin protřepat nemíchat. Připravili jsme ho s Vladimírem Kalným z městské knihovny v Lokti. Jedná se o povídku z knihy Harlana Ellisona Vrchol vulkánu. Je to taková ironická variace na Pohádky z tisíce a jedné noci. A musím říct, že se při ní královsky bavíme,“ říká Petra Richter Kohutová.

Jako druhá přichází na řadu jednoaktová hra Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen. „Je to historická meditace o 28. říjnu na motivy textů Václava Havla Zítra to spustíme a Josefa Čapka Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen,“ upřesňuje režisérka Lucie Veličková s tím, že ve hře uvidí diváci Miroslavu a Radka Exnerovy.

Závěr večera, kterým provází Petr Hunyor, patří Barboře Šmudlové a Petře Richter Kohutové. Představí se ve scénickém čtení nazvaném Bez nevhodných citů, které vychází z rozhlasové hry Mikea Bartletta Nekorektní vztahy.

„Chtěla bych zdůraznit, že je to obrovská příležitost pro Báju Šmudlovou, pro ni jsme tenhle dialog vybírali,“ dodává Kohutová ke hře z korporátního prostředí o vztazích mezi nadřízenou a podřízenou. „A to v čase převeliké korektnosti,“ dodala Kohutová. Premiéra Velkých maličkostí začne v karlovarském Divadle Husovka v pátek od 19:30.

Rozhlasové hry