Zlomatka (2007)

Mario Gelardi. Překlad Marina Feltlová. Rozhlasová úprava a dramaturgie Hynek Pekárek. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: Anna Acamporová, provdaná Prismová (Johanna Tesařová), Diego, její syn (Martin Myšička), Alberto, přítel Diega (Jaroslav Plesl) a Olga, prostitutka (Simona Babčáková).

Premiéra 10. 11. 2007 (Vltava, 14:00 – 16:00 h.; 120 min.). Repríza 20. 10. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Lit.: anonym: Zlomatka. In web ČRo, listopad 2007. – Cit.: Italský dramatik Mario Geraldi umístil svoje drama Zlomatka do stísněného prostoru neapolského bytu v době srpnových náboženských svátků. Jeho protagonisty jsou starostlivá matka a její syn Diego, který ji přizná svoji homosexuální orientaci. Matka to odmítne přijmout a rozhodne se, že ho vyléčí. Její svérázná terapie nepostrádající komické prvky se však zvrátí v tragédii končící smrtí. (…)

Mario Gelardi – současný italský dramatik, režisér a prozaik. Jeho hra Zlomatka získala nejvyšší ocenění v soutěži mladých talentů v roce 2002. Geraldi režíroval v Neapoli, Florencii, Římě a dalších italských městech. V současnosti pracuje jako umělecký šéf divadelní přehlídky PRESENTE INDICIATIVO, zaměřené na divadelní hry s aktuální tematikou. Velké pozornosti se v Itálii teší i jeho drama o smrti slavného italského režiséra Pasoliniho: Idroscalo 93. Morte di Pier Paolo Pasolini.

Mario Gelardi k Zlomatce: „Tento divadelní text v sobě neskrývá žádnou osobní zkušenost. Zrodil se na základě rozhovoru, který jsem vedl s jedním svým známým, typickým představitelem intelektuálního homosexuála z tzv. lepší rodiny. On měl to štěstí, že jeho rodina přijala jeho orientaci bez problémů. Mě tehdy napadlo, že kdyby se narodil v chudé rodině v některé z lidových čtvrtí, kdyby jeho matka byla prostá, nevzdělaná žena, možná by to dopadlo jinak. Shodou okolností nedlouho po tomto rozhovoru jiného mého kamaráda, který žije na periferii, vlastní matka vyhodila z domu, když se přiznal ke své homosexualitě.“

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Pozoruhodná hra o pozoruhodné terapii aneb Když si matka vezme něco do hlavy… Skvěle odvedená inscenace s téměř nečekaným závěrem. Vynikající výkon Johany Tesařové.

Já dodávám: neméně pozoruhodný výkon Martina Myšičky. Jeho repliky v uštěpačném, ironickém tónu vykouzlily na mé tváři úsměv. Což je asi dost morbidní, když byly míněny zcela jinak. ale i v tom by mohla být určitá tragikomičnost. Je dobře, že i Čro přikročil k tak závažnému tématu, jakým je neschopnost mnoha lidí vyrovnat se s homosexualitou. Pro některé je to možná ohrané téma, ze kterého se nedá nic mco vytěžit. I s takovým zpátečnickým názorem jsem se už na konto Zlomatky setkal. Je třeba mít ale na paměti, že dokud se společnost v tomto ohledu nezbaví předsudků, tak to téma ohrané nebude nikdy.

Ještě takový drobný rýpanec do řad dramaturgů stanice vltava. Asi nebylo zcela na místě hru Zlomatk uvádět v rámci cyklu rozhlasové jeviště, vzhledem k hodině vysílání a nadměrnému množství vulgárních výrazů, které samozřejmě měly v daném kontextu opodstatnění. uvedení v pozdních večerních hodinách by bylo poněkud víc na místě. Ne že bych se zrovna já pohoršoval, ale konzervativní skupině posluchačské obce asi stávaly vlasy hrůzou na hlavě a rumělce zalévaly jejich obličeje. Vcelku by mě zajímalo, zda-li došlo k takové odezvě. :-)

Jen ať jim vstávají vlasy hrůzou… Ačkoli si myslím, že leckterým posluchačům vstávaly ony vlasy hrůzou spíš nad tématem, než nad vulgarismy (a budiž jim to přáno plnými doušky..:) ). Já bych se účelně užitých sprosťáren nebál..:)

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)