Princezna je nahraná (2012)

Přidal: Přemek |

Květen 29, 2013

Tomáš Končinský. Pohádková komedie ze současnosti. Hudba Tomáš Pergl. Mistr zvuku Milan Křivohlavý. Zvukové efekty Tomáš Pergl. Produkce Radka Tučková. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Vlado Rusko.

Osoby a obsazení: princezna Sára (Jana Stryková), Tonda Ponožka (Martin Sucharda), pan Ponožka, jeho otec (Aleš Procházka), zlý čaroděj Ševelšed (Michal Pavlata), programátor (Svatopluk Schuller), Božena Krápníková (Květa Fialová), Helenka, její kamarádka (Naďa Konvalinková), titulky (Jolana Nováková).

Natočeno v roce 2012. Premiéra 1. 6. 2013 (ČRo 2 Praha, 13:00 h.; 33 min). Repríza 17. 5. 2015 (ČRo 2 Praha, 13:00 h); 16. 9. 2018 (ČRo 2 Praha, 13:00 h.); 21. 7. 2021 (ČRo Rádio Junior, 13:00 h.).

Lit.: Hnilička, Přemysl: Je moderní rozhlasová pohádka nahraná? In Týdeník Rozhlas 26/2013 (recenze). – Cit.: Pohádkový žánr prochází v posledních desetiletích velikými proměnami. Historie české tzv. moderní pohádky začala už u Josefa Lady (Pohádky naruby, 1938) a ani scenáristé rozhlasových pohádek nezůstali pozadu. Až komickou rovinu nabízela budovatelská pohádka Komíny Gottwaldovy (1952), v níž zedník Večeřa hledal práci u všech možných lidí (včetně zlého Bati), až ji nalezl u hodného prezidenta Gottwalda. Zábavnost a nenucenou modernost však představovaly především pohádky Zdeňka Svěráka (Tři auta – 1963, Tiché šlapací království – 1964, Krápník a Františka – 1966), samostatnou kapitolou pak byly pohádky Karla Čapka a Jana Wericha, nápaditě dramatizované Františkem Pavlíčkem. Překvapivě auditivní se ukázala i pohádka Aloise Mikulky Kouzelná dvířka (1995) v nápadité dramatizaci Jitky Škápíkové. Modernizační pokusy probíhají i v současnosti, například v tradici vtipných textů Werichových se nepříliš úspěšně pokusil jít Jan Jícha v Opravené pohádce (2011).

Nová rozhlasová hra Tomáše Končinského Princezna je nahraná (2012, režie Vlado Rusko, dramaturgie Václava Ledvinková) je na hranici mezi moderní pohádkou a hrou pro mládež. Hlavní hrdina, malý chlapec Tonda Ponožka (Martin Sucharda) pařící počítačovou hru, v níž zachraňuje pohádkovou princeznu před zlým čarodějem, se ocitne v prekérní situaci. Když se jeho otec pokusí odpojit počítač ze sítě, z počítačové hry unikne princezna Sára (Jana Stryková) a Tondův tatínek (Aleš Procházka) se stane neviditelným. Současně ve vedlejším bytě dvě staré kamarádky (Květa Fialová a Naďa Konvalinková) vyvolávají ducha zemřelého pudla jedné z nich. Nepodaří se jim to, místo toho se v pudlí podobě zjeví strašlivý černokněžník Ševelšed (Michal Pavlata, po zlatém retrívru Montym ze seriálu Život je pes ve své další psí kreaci), uprchnuvší ze stejné počítačové hry jako princezna Sára. Po nemnoha peripetiích je černokněžník poražen, Tondův otec je opět zviditelněn a princezna Sára se vrátí nazpět do hry.

Režijně i herecky je inscenace kvalitní, námětově jistě blízká dětskému posluchači. Největším problémem této pohádky je pravděpodobně její délka. Celý nekomplikovaný děj se totiž odehraje v půlhodince, v níž skutečně nezbývá čas ani na prokreslení postav, ani na vytváření napětí. Není tu navíc ani o čem hrát, celá pohádka je dějově prokreslená asi jako počítačová hra z poloviny devadesátých let; než se nám představí otec, stane se neviditelným, než se seznámíme s princeznou, už se pokouší zabít své zachránce. Uprostřed toho všeho se zjeví čaroděj Ševelšed v podobě obřího pudla. Vše se tu děje v příliš velkém kalupu na to, aby si posluchač získal k postavám vztah, a tak ho šťastný (?) konec v podstatě ani nemůže nijak citově zasáhnout.

Snad je to dáno krátkou rozhlasovou zkušeností Tomáše Končinského, který pro něj dosud napsal jen několik hajajovských seriálů. Snad je to všechno tím, že autoru tohoto textu je pětatřicet – a tedy moderním pohádkovým trendům nerozumí. Možná se dětem líbí rychlovyprávění. Možná mají rády, když na sebe postavy ze středověkého příběhu pokřikují „bacha, brácho!“ (jak se děje především v textech Vladimíra Zajíce). Jenže recenzent se tentokrát domnívá, že rozhlasové dětské pořady by se nemusely přizpůsobovat trendům, které směřují k povrchnosti.

Lit.: Ledvinková, Václava: Co se stane, když oživnou postavy z počítačových her? Odpoví nám sobotní hra. In web ČRo 2 Praha, květen 2013 (článek). – Cit.: Virtuální svět počítačových her je dětem důvěrně známý. Co se ale stane, když se věci, které se dějí jenom „jako“, začnou dít doopravdy?

V dětském pokoji malého Tondy se zjeví princezna z bojové hry pronásledovaná černokněžníkem Ševelšedem, do bytu sousedky paní Krápníkové, která s oblibou pořádá spiritistické seance, vnikne poněkud přerostlý pudl a k dovršení všeho se Tondův věčně zaneprázdněný táta stane neviditelným. Je na Tondovi, aby si s tím poradil a sled nekontrolovatelných událostí vrátil do správných kolejí.
Příběh, který jeho autor Tomáš Končinský nazval „Princezna je nahraná“, propojuje realitu s fantazií, dětské zaujetí pro hravost s přísně rodičovským smyslem pro současné povinnosti, ale nezapomíná ani na pozdější věk, kdy se člověk s lehkou pošetilostí začne upínat hlavně ke svým vzpomínkám. A to vše se děje s laskavým humorem a komediální nadsázkou. Tak trochu hra, tak trochu pohádka, kterou věnuje Dvojka ke Dni dětí všem svým posluchačům, kteří nikdy nepřestali být dětmi.
V pohádkové komedii si v režii Vlada Ruska zahráli Martin Sucharda a Jana Stryková, jež je pronásledována Michalem Pavlatou, v neviditelného otce se proměnil Aleš Procházka a jako dvě spirituální důchodkyně se s noblesou sobě vlastní představí Květa Fialová a Naďa Konvalinková. A to vše v premiéře v sobotu 1. června na Dvojce po 13:00 hodině.

Lit.: anonym: Tomáš Končinský: Princezna je nahraná. In web ČRo 2 Praha, květen 2015 (článek). – Cit.: Game over! Co se stane, když se reálný svět propojí s virtuálním? Počítačová pohádková komedie plná nadsázky s Janou Strykovou, Michalem Pavlatou, Alešem Procházkou nebo Květou Fialovou.

V dětském pokoji malého Tondy se zjeví princezna z počítačové hry. Utíká před černokněžníkem Ševelšedem. K sousedce, která pořádá spiritistické seance, vnikne poněkud přerostlý pudl. A k dovršení všeho se Tondův věčně zaneprázdněný táta stane neviditelným.

Je na Tondovi, aby si s tím poradil a sled nekontrolovatelných událostí vrátil do správných kolejí. Příběh propojuje realitu s fantazií, dětské zaujetí pro hravost s přísně rodičovským smyslem pro současné povinnosti.

Autor ale nezapomíná ani na pozdější věk, kdy se člověk s lehkou pošetilostí začne upínat hlavně ke svým vzpomínkám. A to vše se děje s laskavým humorem a komediální nadsázkou.

Rozhlasové hry