Oresteia 1/3 (1965-66)

Přidal: Přemek |

Září 13, 2005

Aischylos. Překlad dr. Ferdinand Stiebitz. Úprava dr. Jaroslava Strejčková. Scénická hudba Miroslav Kefurt. Režie Jiří Horčička.

Průvodní slovo (z roku 1993) dr. Eva Stehlíková.

Díl 1. – Agamemnón.

Osoby a obsazení: král Agamemnon (Ladislav Boháč), Klytaimestra, jeho choť (Blanka Bohdanová), Aigisthos, bratranec Agamemnonův (Václav Voska), Kassandra, dcera trójského krále (Jana Drbohlavová), posel (Otakar Brousek) a náčelník chóru (Otomar Korbelář). Zpívá Kühnův smíšený sbor pod vedením Pavla Kühna.
Premiéra 26.12.1966 Čs. II. (42 nebo 52 min.)

Reprízy Praha 19. 3. 1967, 20. 8. 1967, 22. 6. 1968, 27. 7. 1969; Vltava 19.1.1974, 17.12.1993, 10.3.1995; 1. 1. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h).

Díl 2. – Oběť na hrobě.

Osoby a obsazení: Orestes, syn Agamemnonův a Klytaimestřin (Josef Velda), Elektra, jeho sestra (Alena Vránová), Klytaimestra (Blanka Bohdanová), Aigysthos (Václav Voska), chůva (Světla Amortová), sluha (Bořivoj Navrátil), náčelnice chóru (Antonie Hegerlíková), členka chóru (Julie Charvátová), členka chóru (Jaroslava Drmlová), členka chóru (Ludmila Stambolijeva), členka chóru (Jindra Hollmanová) a členka chóru (Štěpánka Holečková). Zpívá Kühnův smíšený sbor pod vedením Pavla Kühna. Natočeno v roce 1965. (39 nebo 48 min.) Repríza 1. 1. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:42 h).

Díl 3. Usmířené lítice.

Osoby a obsazení: Orestes (Josef Velda), Duch jeho matky Klytaimestry (Blanka Bohdanová), Bůh Foibos Apollon (Soběslav Sejk), Bohyně Pallas Athena (Vlasta Chramostová), náčelnice sboru Lític (Julie Charvátová), Lítice (Jaroslava Drmlová), Lítice (Antonie Hegerlíková), Lítice (Štěpánka Holečková), Lítice (Jindra Hollmanová), Lítice (Ludmila Stambolijeva), Lítice (Marie Marešová) a Lítice (Hana Makovičková). Zpívá Kühnův smíšený sbor pod vedením Pavla Kühna. Natočeno v roce 1965. (28 min.). Repríza 1. 1. 2018 (ČRo 3 Vltava, 15:22 h).

Průvodní slovo k Aischylově trilogii Oresteia. Hovoří dr. Eva Stehlíková. Délka průvodních slov:
Agamemnon (9:30),
Oběť na hrobě (8:28),
Usmířené Lítice (7:36)
Premiéra 17.12.1993, Vltava 19.00 h.

Beseda o řecké tragédii (1993)

Hovoří dr. Eva Stehlíková, Blanka Bohdanová, dr. Jan Bažant, Josef Topol, Olbram Zoubek.

Premiéra 17.12.1993, Vlt. 19:00 (47:47 min.).

Lit.: Škopán, Zdeněk: Rozhlasová hra očima zvukového technika. In: Hudba a zvuk, 1/1968, s. 8–9.

Lit.: Nekolný, Bohumil: Rozhlasová Oresteia.. In Divadelní noviny, roč. X, 11. ledna 1967, č. 11, s. 4. (recenze). – Cit.: „Slyšeli jsme opět podmanivost hercova hlasu. Výkony B. Bohdanové v krutě ženské Klytaiméstře, L. Boháče v Agamemnonovi, válečníku, který umírá v rukou své ženy, V. Vosky v lstivém Aigisthovi, který se stává fantomem smyslů své lady Macbeth, i nezvyklé a čisté podání V. Chramostové, která nemá příležitost často tvořit podobné role, to vše jsou kreace, jež nevymizí brzy z divákovy představy a snad také nezmizí v rozhlasové diskotéce. Posluchačově fantazii byla ponechána možnost, aby si dovytvořil podobu Oresta podle neznámého hlasu J. Veldy, člena ND. Ani on nezůstal v plnosti svého výkonu za ostatními protagonisty, byť přes určité výkyvy, zvláště v místech silné exprese, kde jeho hlasový rejstřík nerozpoznal hranice svých možností. Bylo by neodpustitelné nevzpomenout bezejmenných sborů nebo krátkých úloh a z nich J. Drbohlavovou jako Kassandru. Ženu, pro kterou už nemůže nic horšího přijít, než to, co viděla. Vlastní smrt, to je vlastně osvobození, je to jediné lidské, co nás může v absurdní nelidské krutosti potkat. Až sem směřuje hereččin výkon a je zároveň důkazem, že režisér, který přesně rozehrává každý bod struktury svého pojetí, může nechat velký prostor pro herce, nebo pouze pro jeho hlas.“

Lit.: Němec, Ivan: Hry o zlu, lásce i jaru. In Týdeník Rozhlas 17/2010 (recenze). – Cit.: Impozantní Aischylova trilogie Oresteia, kterou neopakovatelným způsobem natočil v roce 1965 jeden z našich největších rozhlasových režisérů Jiří Horčička, rozezněla znovu rozhlasové jeviště o velikonoční Bílé sobotě. Pevně doufám, že se tato inscenace dočká ještě mnoha dalších repríz, neboť za oněch pětačtyřicet let neztratila nic na své dramatické působivosti. Kdo poslouchal na stanici Vltava příběh, v němž se hrdina Orestes pomstí za vraždu svého otce tím, že zabije vlastní matku a vystaví se tak hrůznému pronásledování, musel opět ocenit několik věcí: Úpravu dramaturgyně Jaroslavy Strejčkové, která překlad Ferdinanda Stiebitze zpracovala tak, že se třídílná antická tragedie vejde do půldruhé hodiny, aniž bychom v ní něco postrádali. Velké režijní umění Horčičkovo, jenž uměl pracovat se zvuky, hudbou a sborem tak dynamickým způsobem, že hra běží ve stále živém tempu a její velkolepý patos nikdy nesklouzne do dunivé prázdnoty slov, protože každý pronesený verš má přesně promyšlený význam. Výborné herecké výkony, z nichž ani po létech nezazní nějaký „starý herecký styl“. Naopak se obdivujeme nestárnoucímu rozhlasovému herectví dlouhé řady umělců, k nimž patřil například Josef Velda (Orestes), Blanka Bohdanová (Klytaimestra), Václav Voska (Aigysthos), Alena Vránová (Eletra) a další, od nichž by se dodnes mohli mnozí umělci mnohému přiučit.

Rozhlasové hry