Mrtvé duše neboli Dobrodružství Čičikova (1936)
Nikolaj Vasiljevič Gogol. Rozhlasová adaptace klasického ruského románu. Překlad Václav Menger. Dramatizace Michail Bulgakov. Rozhlasová úprava a režie Jindřich Honzl.
Osoby a obsazení: čtenář (Zdeněk Štěpánek), sekretář sirotčího úřadu (Bedřich Vrbský), Pavel Ivanovič Čičikov (Saša Rašilov), gubernátor (Jiří Vasmut), sluha gubernátora (Bohuš Hradil), Hanilov, statkář (Ludvík Veverka), Sobakevič, statkář (Jaroslav Průcha), Nozdrev, statkář (František Smolík), Selifan, sluha Čičikovův (Václav Menger), Korobočková, statkářka (Marie Bečvářová), komisař (Antonín Zíb), Sofie Ivanovna, žena gubernátora (Eva Vrchlická), Anna Grigorievna (Lída Otáhalová), policejní ředitel (Antonín Kandert), prokurátor (Karel Kolár), poštmistr (Vladimír Marek), předseda soudu (František Velebný), stráž gubernátora (Bohuš Hradil), vrátný gubernátorův (Ludvík Veverka).
Natočeno 1936. Premiéra 17. 4. 1936 (Praha, 19:50 – 21:30 h.).
Pozn.: V obsazení došlo k několika změnám: gubernátora měl hrát původně Jaroslav Vojta, komisaře a gubernátorova vrátného Antonín Kurš, policejního ředitele Jiří Vasmut.
Lit.: anonym (Valja, Jiří?): {Mrtvé duše}. In Svět mluví, roč. 5, č. 10 /11.5.1936/, str. 11-12 (recenze). – Cit.: „Spíše než se hrou setkali jsme se tentokrát s novým útvarem románové reportáže, která vedle kratičkých výstupů s úspěchem užívá postavy čtenáře. Četbou vybraných odstavců z Gogolovy knihy se scény svazují, ponechává se dílu půvab vyprávěného a zachovává se celistvost Gogolovy tvůrčí osobnosti.“ – Kritika uvádí v roli Čtenáře Eduarda Kohouta.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Rozhlasová úprava Jindřich Honzl.
Hrají: Eduard Kohout (čtenář), Saša Rašilov (Čičikov), František Smolík (Nozdrev) a další.
Premiéra 17.4.1936 (Praha)
„Spíše než se hrou setkali jsme se tentokrát s novým útvarem románové reportáže, která vedle kratičkých výstupů s úspěchem užívá postavy čtenáře. Četbou vybraných odstavců z Gogolovy knihy se scény svazují, ponechává se dílu půvab vyprávěného a zachovává se celistvost Gogolovy tvůrčí osobnosti.“ (Svět mluví, roč. 5, č. 10 /11.5.1936/, str. 11-12)