Vánoce v Paříži (1960)

Přidal: Přemek |

Srpen 1, 2006

Rozhlasová vzpomínka. Vzpomíná Jan Zrzavý.

Natočeno 1960.

Text: „Ty první vánoce v Paříži byly hodně smutné. Byl jsem v Paříži teprve asi tři měsíce, bydlel jsem v hotelu, známé jsem ještě neměl. Tam se vánoce slaví docela jinak než u nás, asi jako Silvestr. Lidé jsou v kavárnách a v hostincích a flámujou. Já jsem šel do kavárny U dvou magotů, tam jsem čekal asi do jedenácti hodin, chystal jsem se, že půjdu na půlnoční do kostela St. Julien des Pauvres. Šel jsem tam a kostel byl zavřený, všude ticho, tma. Já jsem zapomněl, že patří řecké ortodoxní církvi a že oni mají vánoce o čtrnáct dní později. Tak jsem šel smutně do nedalekého kostela Sv. Severina, to je překrásný, starý gotický kostel, a ten byl plný, že jsem se tam sotva dostal. Byla nějaká slavná mše a zpívali moc krásné vánoční kantiky. Pak jsem šel domů a tím to skončilo. Ale při druhých vánocích v Paříži jsem už měl ateliér a už jsem měl přátele Čechy, byl tam Martinů, Jirásková a kolik jiných. Tak že prý si uděláme Štědrý večer u mne. Vystrojil jsem stromeček, v protější malé restauraci nám připravili večeři, smažené ryby, polévku z ústřic a já nevím co ještě. Asi v šest hodin, když už jsem dodělával poslední přípravy, prostíral stůl a všechno uklízel, přišel Muzika a mermomocí chtěl, že musíme mít lampu nad stolem. Lampa visela ze stropu na dlouhé šňůře, tak ji tahal doprostředka, deštníkem ji pořád pošťuchoval, až najednou bum! Krátké spojení a v celé čtvrti zhasla světla. Co teď? Vzal jsem svíčku, ale vyhlídky byly hrozné. Muzika se sebral, šel někam telefonovat, pak přivedl nějaké elektrikáře a ti to spravili. Tak jsme byli zachráněni a měli jsme moc hezký Štědrý večer.

Byl tam Martinů, Muzika, Věra Jičínská, Marta Jirásková, jihoslovanský malíř Režek. Moc hezky jsme se měli. K půlnoci ale přišli dva čeští malíři ještě s nějakým českým básníkem, namazaní namol. Nechtěl jsem je pustit, ale taky jsem jim to nechtěl udělat, tak jsem je pustil dovnitř. Za chvíli jsem je ale musel vyvést ven. Oni se strašně urazili a pak nám tam hodili sprosté psaní. My jsme ale byli rádi, že jsme se jich zbavili, a ten večer jsme pak krásně dokončili. Pak se pamatuju ještě na jedny vánoce v Paříži, to bylo o několik let později. Na Montmartru jsem měl malé studio s nádhernou vyhlídkou na Sacré Coeur. Tam jsme se sešli: já, Věra Jičínská, Martinů s paní a hezky jsme to strávili. To už jsme dělali smaženého kapra a Věra Jičínská mi chtěla mermomocí pomáhat. Já jsem do toho zapomněl něco dát, ale k jídlu to bylo. Tak to byl ten třetí Štědrý večer. Bylo to moc hezké a rád na to vzpomínám, protože jsme se měli všichni rádi, nic jsme si nezáviděli, hezky jsme se snášeli, bylo to lepší než tady.“

Rozhlasové perličky