Vánoční pozdrav Karla Högra krajanům (1964)

Přidal: Přemek |

Září 7, 2005

Napsal a čte Karel Höger.
Natočeno prosinec 1964.

Text:

„Daleko za moře, tam, kam jste se kdysi vypravili vy nebo vaši rodiče či prarodiče, posíláme svůj vánoční pozdrav. Od Vltavy, která nezamrzá, od Hradčan, který letos nepokryl bílý sněhový příkrov, letí k vám naše vzpomínky. Ano k vám, kteří každý den usedáte u svých přijímačů, abyste zaslechli hlas staré vlasti. Našimi městy a ulicemi procházejí koledníci, děvčata po štědrovečerní večeři házejí přes hlavu střevíc, aby zjistila, odkud přijde jejich budoucí ženich. Někdy ještě jíme černého kubu a třeseme bezem, aby se nám ozval milý. Celý ten dlouhý seriál vánočních zvyků, jak je znáte vy starší z Erbenovy kytice a jiných knih, ještě leckdes ožívá se vším svým půvabem. Ale každoročně se však všichni scházíváme pod vánočním stromkem ve světle svěc. Pojídáme rybí polévku i smaženou rybu, babička bude chtít ještě tu načerno, vonící perníkem a hrozinkami. Pochutnáváme si na jablečném závinu a vzpomínáme toho, co prošlo celým rokem u nás i ve světě. Vzpomínáme těch, kdož odešli a po nichž zůstala prázdná židle u štědrovečerní tabule. Těšíme se na ty, kdož přijdou a zatím jen tiše spočínají pod srdcem mladé maminky.

Kouzlo Vánoc, které nenahradí ani kybernetika ani nejmodernější technické výboje, se každoročně zmocňuje našich srdcí, rozechvívá je a zpřístupňuje kráse a lásce. Nejsme sobci, rádi se o ně sdílíme nejen s těmi nejbližšími, ale také s těmi nejvzdálenějšími. Jestlipak včas dorazil pod teplé, nevánoční kalifornské slunce náš balíček s deskou, na níž je nahrána Rybova mše? Poslechla jste si ji s krajany, paní Josefino Vacková z Los Angeles? Vrátila jste se s ní do dětských let, kdy ji hrávali a zpívali na kůru kostelíčka v rodné vsi na Kutnohorsku? Tak rádi bychom to věděli, tak rádi vás na chvíli viděli i s těmi slzami v očích, za něž se vy stydíte a které my chápeme.

Až bude po štědrovečerní večeři, až se děti zabaví dárky či začtou do nových knih, vyjdeme si do prázdných pražských ulic. Půjdeme po Karlově mostě, Malou Stranou. Zastavíme se na chvíli před domem, kde slavíval své Vánoce Honzík Nerudů a dostoupíme konečně až tam nahoru, odkud vidíme před sebou jako na dlani Prahu. Vltavu odtud jen tušíme, sevřenou náramky mostních světel, měkká šedivá tma je protahována nitmi neonového osvětlení. A je tady ticho. Takové skutečné vánoční ticho. Snad je nevyrušíme, jestli právě odtud ze samého srdce staré vlasti k vám zavoláme: „Dobré a klidné Vánoce. Pokoj lidem dobré vůle!“

Rozhlasové perličky