Lidský faktor 1/8 (1993, 2008, 2018)

Nahrávka z roku 1993 se před deseti lety dočkala vydání na čtyřech audio CD uložených spolu se stručnou brožurkou v pevné papírové krabičce. Nyní se posluchačům dostává ve formátu mp3 na jediném nosiči a v klasickém digipacku s původní grafikou. Tentokrát je už na zadní straně obalu uvedeno jméno dramaturgyně (Jana Weberová) i informace o technických profesích (zvukový mistr Jiří Fuhrman, zvukové efekty Jiří Binek), které u vydání z roku 2008 chyběly. Proti tomu ovšem ze sleeve note zmizelo jméno spoluautorky dramatizace Heleny Průchové. Byl opraven název první části (Večerní telefony, v minulém vydání mylně jako Noční telefony), stále ovšem zůstává neuvedeno obsazení několika postav příběhu.Čeho si ovšem při porovnání obou vydání nelze nevšimnout, je absence loga někdejší ediční řady Zlatý fond Českého rozhlasu. Tím Radioservis až někdy do roku 2011 označoval nahrávky, které mají v rozhlasovém archivu významné postavení a dával tak posluchačům vědět, že dostávají něco opravdu výjimečného. Možná však takové označení neplnilo dobře svůj účel, možná bylo dokonce příliš kontraproduktivní a upozaďovalo jiné tituly. I přesto, že už dnes není používáno platí, že Lidský faktor s Jiřím Adamírou a Hanou Maciuchovou v hlavních rolích si ho stále plně zaslouží.Jméno anglického spisovatele Grahama Greena není českému čtenáři neznámé. Jeho knihy u nás vycházely už od 50. let, tu a tam se dokonce některá z jeho povídek či her mihla v tehdejším Československém rozhlase (Ministerstvo strachu, Náš člověk v Havaně). Lidský faktor u nás ovšem vyšel až v roce 1994; autor dramatizace Josef Hlavnička byl tedy současně jeho prvním překladatelem.Green v Lidském faktoru opletl ústřední dějovou nit napínavého špionážního příběhu předivem morálních a hluboce citových témat. Hlavní hrdina, příslušník britské tajné služby (Jiří Adamíra), je osobně zavázán ruské straně, která kdysi umožnila jeho nynější ženě (Hana Maciuchová) uprchnout z Jihoafrické republiky. Lidský faktor je v jeho pracovním prostředí i v životě tím největším rizikem.A právě neustálý pocit hrozícího prozrazení, atmosféra nepřátelství a intrik, nebezpečí a nedůvěry je v rozhlasovém zpracování tím nejsilnějším prvkem. Vedle špičkových hereckých výkonů, které pod vedením Jana Bergera předvedli například Vladimír Ráž, Luděk Munzar, Ladislav Frej či Zdeněk Řehoř, se o působivost celého vyprávění zasloužila zejména vydařená dramatizace s přirozenými dialogy a celkové zvukové pojetí, které zpřehledňuje dění v čase a prostoru. Hudba Emila Viklického tuto snahu velmi dobře doplňuje, byť aranže dnes už nikoho nenechají na pochybách, že vznikly na počátku 90. let.Pokud jsem v úvodu své recenze zadoufal, že by mohlo znovuvydání Lidského faktoru oslovit nové posluchače, měl jsem na mysli především bezchybnou formu zvukového zpracování, pečlivé nastudování a plné nasazení těch nejlepších rozhlasových herců své doby. Takové dílo funguje stejně dobře i po pětadvaceti letech a zasluhuje se o silný a nezapomenutelný posluchačský zážitek.Lit.: Kovaříková, Blanka: Opravdový balzám pro (d)uši. In web Balady a romance Blanky Kovaříkové, červenec 2018 (recenze). – Cit.:  Radioservis nedávno vydal CD mp3 s více než 4 hodinovým záznamem rozhlasové nahrávky dramatizace špionážního románu Grahama Greena Lidský faktor. Je to skutečný balzám pro uši i duši, jinak nelze vyjádřit kongeniální spojení hlasů hlavních hrdinů a zároveň v soukromí i v příběhu životních partnerů  Jiřího Adamíry a Hany Maciuchové, které vhodně doplňuje hlas dalšího mistra slova Vladimíra Ráže, neméně dobrého Jana Novotného, či Radka Brzobohatého, Jarky Adamové a dalších. Hana Maciuchová na nahrávání vzpomíná na přebalu CD a při čtení té zdánlivě drobné vzpomínky vás mrazí. Lidský faktor se točil v květnu 1993 a v srpnu téhož roku pan Adamíra po těžké nemoci zemřel. Tedy i během nahrávání náročných textů byl nemocný, ale na hlase to není ani v nejmenším znát. Adamírův projev je stejně silný jako kdykoli předtím. Greenův špionážní román je o vypjatých životních situacích, každá replika vnáší napětí a rozechvění, chcete vědět, co bude dál, ale poslouchat na jeden zátah samozřejmě nelze už jen z časových důvodů.

Hana Maciuchová připomíná citát Josepha Conrada, jímž jsou díly četby uvedeny: „Vím jen to, že ten, kdo si vytvoří nějaké pouto, je ztracen. Do jeho duše už vnikl zárodek zkázy.“ Sama musela být při tom, když ten, k němuž získala pouto nejtěsnější, náhle odcházel. Poslech tak dnes -s odstupem času - dostává ještě další dimenze.