Tartarin z Tarasconu 1/6 (1985)

Přidal: Přemek |

Prosinec 22, 2005

Alphonse Daudet. Překlad Eva Musilová. Dramatizace a režie Jiří Horčička. Stereofonní scénář Jiří Horčička a Miloš Kot. Hudbu složil a řídí Jiří Váchal.

Účinkují Ladislav Mrkvička, Miloš Kopecký, Miroslav Moravec, Jiřina Jirásková a Jaroslava Obermaierová.

Natočeno 1985 (1 díl cca 29 min.). Repríza 4. dílu 1. 4. 1989 (Vltava, 19:55 – 20:25 h) v cyklu 3 x 60, a to stereo.

Lit.: Pavlovský, Petr: Kvality fonografie prověřené časem. In Týdeník Rozhlas 34/2007 (recenze). – Cit.: Stejně jako kinematografie má i česká fonografie dnes již bohatý archiv, jakkoli jeho nejstarší opusy jsou asi o polovinu mladší. Je tu i rozdíl genetický: většina archivovaných filmů nevznikla v televizi, a proto je běžně uvádějí i komerční televizní stanice (kina ovšem prakticky vůbec ne, což reprezentuje totální posun do jiné funkční oblasti umění, do oblasti neveřejného, individuálního či skupinového vnímání, tradičně příznačné právě pro fonografii). Naproti tomu většina dochovaných zvukových děl se zrodila v rozhlase (jenom něco málo se nahrávalo bezprostředně na gramodesky), a tak je dnes uvádí zase jenom veřejnoprávní ČRo. Rozdíl je i technický: zatímco zvuk, široký formát a barvy změnily svět filmu zcela radikálně, u fonografie je citelný posun pouze v kvalitě záznamu, stereofonní technologie žádnou opravdu převratnou změnou není. Fonografie je uměním v dobrém slova smyslu konzervativním: projevy, které by byly analogické steskům starých mistrů filmu nad vpádem zvuku či barev, nezná a svou funkční oblast prakticky také nemění.
Archiv uchovává samozřejmě především díla klasiků (pokud je normalizační barbaři pomstychtivě nesmazali), díla nesporných kvalit, kupříkladu taková, jakým byl ve 29. týdnu v cyklu Letní četba šestidílný seriál Tartarin z Tarasconu. Jiří Horčička tu v roce 1985 s plejádou našich předních herců kongeniálně interpretoval klasický satirický, z režimního hlediska ideologicky nevinný román Alfonse Daudeta z roku 1872.

V archivu jsou ale i „studánky níže položené“, z nichž lze čerpat kvalitativně střední proud, který tvoří základnu oné pyramidy korunované klasikou. (…)

Lit.: (anonym): Alphonse Daudet: Tartarin z Tarasconu (1/6). In web ČRo 16. 7. 2007 (anotace). – Cit.: Klasik francouzské prózy Alphonse Daudet (1840-1897) je znám především svou prvotinou Listy z mého mlýna a Podivuhodnými dobrodružstvími Tartarina z Tarasconu. Postava bodrého Tartarina zlidověla: tento chlapík svými smyšlenými hrdinskými činy vytváří celé legendy. Tartarin je neúnavný fabulátor vlastního života. Nemyslí si ovšem o sobě, že lže, neboť, jak říká autor, „člověk z jihu nelže, jen se mýlí. Neříká vždycky pravdu, ale věří, že ji říká… Jeho lež je určitý druh přeludu.“ Alphonse Daudet v koncepci postavy navázal na zdroje provensálského lidového vyprávění. Příznačným rysem jeho stylu je míšení ironického a lyrického tónu. Z překladu Evy Musilové volně zdramatizoval a režii má Jiří Horčička (který je spolu s Milošem Kotem i autorem stereofonního scénáře). Účinkují: Miloš Kopecký, Miroslav Moravec, Ladislav Mrkvička, Jiřina Jirásková a Jaroslava Obermaierová. Hudbu složil a řídí Jiří Váchal. Pořad byl natočen r. 1985.

Klasik francouzské prózy Alphonse Daudet (1840-1897) je znám především svou prvotinou Listy z mého mlýna a Podivuhodnými dobrodružstvími Tartarina z Tarasconu. Málokdo ví, že tartarinovská dobrodružství tvoří volnou trilogii. Její druhou část představuje příběh s názvem Tartarin v Alpách (osmidílnou četbu na pokračování z této knihy jsme na ČRo 3 – Vltava odvysílali r. 2003), třetí, volné pokračování nese název Přístav Tarascon. Naše šestidílná stereofonní rozhlasová četba na pokračování čerpá z první části volné trilogie.

Postava bodrého Tartarina je všeobecně známa: tento chlapík svými smyšlenými hrdinskými činy vytváří celé legendy. Tartarin je neúnavný fabulátor vlastního života. Nemyslí si ovšem o sobě, že lže, neboť, jak říká autor, „člověk z jihu nelže, jen se mýlí. Neříká vždycky pravdu, ale věří, že ji říká… Jeho lež je určitý druh přeludu.“ Literární vědci dokonce hovořili o paralele se slavným hrdinou Cervantesovým: „Tartarin má duši dona Quijota a vzhled Sancho Panzy. . .“

Postava Daudetova hrdiny má svůj předobraz v jednom autorově příbuzném: Alphonsův bratranec Reynaud doprovázel Daudeta při jeho zdravotním pobytu v Alžírsku (1861 a 1862). Naivní Reynaud, ovlivněný tehdy módní vlnou „orientalismu“ (viz knihy dobových literárních hvězd E. Fromentina a E. Feydeaua), zamýšlí v severní Africe lovit lvy. Daudetův literární hrdina se původně jmenoval Barbarin z Tarasconu (časopisecky r. 1869, knižně 1870 pod názvem Provensálský don Quijote aneb Dobrodružství věhlasného Barbarina z Tarasconu), když se však dotčeně ozvala rodina skutečných Barbarinů, autor změnil jméno své postavy na Tartarina. . .

Definitivní podoba slavného románu pak vyšla r. 1872. První český překlad z pera Františka Rosy vyšel už r. 1884 (!), náš pořad ovšem vychází z moderního překladu Evy Musilové (1968).

Alphonse Daudet jazykově i v koncepci postavy navázal na zdroje provensálského lidového vyprávění. Příznačným rysem jeho stylu je míšení ironického a lyrického tónu. Daudetův svěží styl se stal jedním ze vzorů francouzské moderní prózy a jeho texty patří do zlatého fondu francouzského písemnictví 19. století.

Z překladu Evy Musilové volně zdramatizoval a režii má Jiří Horčička (který je spolu s Milošem Kotem i autorem stereofonního scénáře). Účinkují: Miloš Kopecký, Miroslav Moravec, Ladislav Mrkvička, Jiřina Jirásková a Jaroslava Obermaierová. Hudbu složil a řídí Jiří Váchal. Pořad byl natočen r. 1985.

Seriály