Vojna a mír 1/4 (1978, 1983, 2008, 2015)
Lev Nikolajevič Tolstoj. Překlad Tamara Sýkorová a Vilém Sýkora. Dramatizace Jaroslava Strejčková a Jan Strejček. Hudba Vladimír Truc, studiový orchestr řídí autor. Jiří Bartoš – kytara. Mistr zvuku Jitka Borkovcová. Záznam a střih Alexandra Jeriová. Zvuková spolupráce Artur Šviha. Hudební spolupráce Radislav Nikodém. Asistentka režie Kateřina Hrdinová. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Jiří Horčička.
Osoby a obsazení: vypravěč – autor (Luděk Munzar), Pierre Bechuzov (Eduard Cupák), kníže Andrej Bolkonský (Viktor Preiss), komtesa Nataša (Daniela Kolářová), Líza, žena Andrejova (Carmen Mayerová), kníže Bolkonský, Andrejův otec (Čestmír Řanda), kněžna Marie, jeho sestra (Jana Hlaváčová), hrabě Rostov (Zdeněk Martínek), hraběnka (Jiřina Petrovická), Nikolaj, jejich syn (František Němec), kníže Kuragin (Miloš Nedbal), Helena, jeho dcera (Jorga Kotrbová), Anatol, jeho syn (Václav Postránecký), Michail I. Kutuzov (Ota Sklenčka), Napoleon Bonaparte (Vladimír Ráž), maršál Soult (Vladimír Bičík), poručík Dolochov (Milan Mach), madame Schererová (Nelly Gaierová), lékař (Jaromír Spal), sluha Alpatyč (Vladimír Huber), hrabě Rastopčin (Bohumil Švarc), kapitán (Jiří Pick), poručík (Vítězslav Jirsák), důstojník (Vladimír Čech), pobočník / maršál Soult (Vladimír Bičík), ruský zajatec (Oldřich Janovský), sluha (Vladimír Huber), vojáci (Radislav Nikodém, Vítězslav Jirsák a Artur Šviha), francouzské hlasy (Jarmila Baxová a Alain Sliwinski), hlasy (Oldřich Janovský, Radislav Nikodém, Vítězslav Jirsák a Artur Šviha).
Natočeno 1978, premiéra prosinec 1978. 4 díly (65, 59, 66 a 60 min.). Repríza 1. dílu 5. 4. 2015 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h); 26. 8. 2018 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h). Ukázka k poslechu zde.
Vydal Supraphon v roce 1983 (3 LP, Su 1218 0581-83; analog, stereo). Reedice Radioservis v září 2008 (4 CD), březen 2015 (1 CD MP3).
Lit.: Kamberský, Jakub: Slavná epopej ve velkolepém provedení. In web Naposlech.cz, 27. 4. 2015 (recenze). – Cit.: Zmíníte-li mezi zasvěcenými rozhlasovými tvůrci, či mezi znalci mluveného slova název Vojna a mír, vrátí se vám řada superlativů: propracovaná stereofonní inscenace, dramatizace kvalitně přepsaná pro rozhlas, skvostné herecké obsazení, precizní režie legendárního Jiřího Horčičky.
Vojna a mír byla natočena roku 1978, v témže roce měla i svou rozhlasovou premiéru. O pět let později vyšla na třech LP deskách její mírně prokrácená verze, roku 2008 vydal Radioservis kompletní nahrávku na čtyřech CD. A konečně nyní, v roce 2015, vychází reedice ve formátu mp3 na jednom disku. Abychom si mohli uvědomit, v čem tkví kouzlo čtyřdílné dramatizace, je nutný menší historický exkurz. Československý rozhlas začal se stereofonním zvukem na poli dramatickém experimentovat v polovině šedesátých let. První vlaštovkou byla pohádka Zdeňka Svěráka Krápník a Františka v režii Jana Fuchse, natáčená v Koněpruských jeskyních. Stereofonií byl záhy okouzlen režisér Josef Henke – vzpomeňme například Kafkovu Proměnu. Jiří Horčička si tuto metodu natáčení vyzkoušel koncem 60. let rovněž – šlo o hru Ženich pro Marcelu z pera Ivana Klímy, dochovala se však jen nahrávka v mono zvuku. Horčička dlouho stereofonii nevěřil, nakonec se ale stal jedním z jejích největších průkopníků. Stereo tak zažilo ve druhé polovině sedmdesátých a v letech osmdesátých svou zaslouženou renesanci. Díky Horčičkově obratu se dodnes můžeme těšit z bravurních dramatizací Město malérů (Ellery Queen), Zvonokosy (Gabriel Chevallier), nepřekonatelného Letu do nebezpečí (Hailey, Castle) a nebo právě Tolstého Vojny a mír. Vzhledem k všeobecné známosti této rozsáhlé epopeje není nutné příliš se rozepisovat o ději. Stručně ale lze říci, že Vojna a mír je román plný komorních epizod z vyšších kruhů, příběh intrik, milostných vzplanutí, šťastných ale i méně šťastných lásek, které jsou často citelně až osudově zasaženy válečnými konflikty mezi Francií a Ruskem. Válka zde nemilosrdně ukazuje pomíjivost všech intrik, absolutní nihilismus, který ale zákonitě musí směřovat k vytváření skutečných hodnot a nadějím v lepší a spokojený život v míru a klidu. Dramatizátorům Janu a Jaroslavě Strejčkovým se povedlo zhustit rozsáhlý román do čtyř dílů, trvajících vždy zhruba hodinu. Režiséru Jiřímu Horčičkovi, zvukovému mistru Jitce Borkovcové, hudebnímu skladateli Vladimíru Trucovi a dalším tvůrcům, se zdařilo oživit knižní předlohu v monumentální zvukové plátno. Díky stereozvuku bychom bez nadsázky mohli říct, širokoúhlé plátno. Nemůžeme ve výčtu zapomenout ani na zvukaře a ruchaře Artura Švihu, který zvukovými efekty dodává nahrávce tu správnou atmosféru. Nejpatrnější je to u bitev, kde ostatně velikou roli hraje i Trucova hudba, kombinovaná s úryvky Čajkovského Symfonie 1812.
Největší mistrovství bezesporu prokázal režisér Horčička, který inscenaci udává vždy správné tempo, výtečně pracuje s herci, dostává z nich emoce, ale když je potřeba, dovede je zkrotit až k ryze minimalistickým výkonům. Nejplastičtějším příkladem takového vedení je Viktor Preiss v roli knížete Bolkonského. Při disputacích se svým bujarým a sveřepým otcem (Čestmír Řanda) slyšíme, jak z něj emoce přímo prýští, ve chvílích, kdy se smiřuje s osudem, či se zmítá v bolestech po válečném zranění, jsme svědky absolutního minimalismu. Obdobné výkony předvádějí i další mistři slova: Eduard Cupák (hrabě Bezuchov), Jana Hlaváčová (kněžna Marie), či Vladimír Ráž (Napoleon). V inscenaci nalezneme i pozoruhodné ženské výkony: Jorga Kotrbová představuje Helenu jako smyslnou, vypočítavou mrchu, Nataša Daniely Kolářové je zprvu naivní, křehká bytost, měnící se posléze v ženu, která tvrdě a neochvějně přijímá svůj tragický osud. Funkčním nápadem je tu role vypravěče a jakéhosi našeptávače, tzv. svědomí – této role se skvěle zhostil Luděk Munzar. Z dalších účinkujících můžeme zmínit např. Miloše Nedbala, Václava Postráneckého, či Františka Němce.
Vojna a mír je vskutku velmi emotivní inscenací, kdy má posluchač pocit, že se na chvíli octil ve vybrané společnosti, chvíli zase čelí válečnému konfliktu. Pocit není umocněn pouze hudbou a těžkými výstřely, ale rovněž i koňmi přebíhajícími kolem uší zleva doprava. Stereofonní zvuk této inscenaci dělá opravdu dobrou službu a lze doporučit poslech na kvalitních reproduktorech, či na sluchátkách. Ti, kteří se zatím s kvalitně zpracovanou stereofonní rozhlasovou hrou nesetkali, nechť si pustí Vojnu a mír a nebo, rovněž dostupný, Horčičkův Let do nebezpečí. Snad každému vnímavému posluchači pak musí dojít, jakou nezanedbatelnou roli stereo v rozhlasových dramatizacích hraje.
Lit.: Bojda, Tomáš: Andrej Bolkonskij Viktora Preisse. In Týdeník Rozhlas 41/2018, s. 7 (článek).
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Bohužel poměrně nezdařilá adaptace zejména po technické stránce.
1. je sice pěkné použít Symfonii 1812 ale její poměrně dlouhé předěly jsou nudné až rušivé podobně jako míchání virblu
2. stereofonní obraz nejednotný, v řadě případů nelogický s předchozím dějem nebo zvukovými efekty
jediné plus je obsazení herců.