Já Claudius 1/8 (2000, 2011)

Přidal: Přemek |

Srpen 15, 2006

Rober Graves. Překlad Alena Jindrová-Špilarová. Dramatizace Jaroslava Strejčková a Jan Strejček. Hudba Hanuš Bartoň. Interpretace Jiří Richter, Lukáš Matoušek, Michal Mandel a Hanuš Bartoň. Režie Markéta Jahodová.

Osoby a obsazení: vypravěč (František Němec), Claudius (Viktor Preiss), Augustus, císař římský (Josef Vinklář), Livia, jeho žena (Jaroslava Adamová), Tiberius, adoptivní syn Augusta, příští císař (Jan Vlasák), Medullinus, vojevůdce (Otakar Brousek) , Camilla, jeho vnučka (Andrea Elsnerová), Urgulania, přítelkyně Livie (Johanna Tesařová), Herodes Agrippa (Boris Rösner), Tacitus (Radoslav Brzobohatý), Sibylla, věštkyně (Jana Andresíková), Caligula, syn Germanikův (Lukáš Hlavica), Gallus, senátor (Miloš Vávra), senátoři (Petr Štěpánek a Jiří Hanák), Asinius Pollio, spisovatel (Vladimír Ráž), Antonia, Claudiova matka (Marie Drahokoupilová), veterán (Oldřich Vlach) a hlášení (Marika Procházková), Calpurnia, prostitutka (Lenka Termerová), Kleopatra, prostitutka (Jorga Kotrbová), Narcissus, tajemník, bývalý otrok (Svatopluk Skopal), Gaius Silius, milenec Messaliny (Tomáš Racek), Mnéster, herec (Miroslav Moravec), Euodus, důstojník palácové gardy (Miloš Rozhoň), Agrippina, Claudiova poslední manželka (Valérie Zawadská), bakchantka (Lenka Horáková), prétorián (Rudolf Stärz). Asiaticus (Soběslav Sejk), Caesonia (Vlasta Žehrová), Drusilla (Veronika Gajerová), Messalina (Kamila Špráchalová), Sentius (Rudolf Pellar), Vitellius (Pavel Oskar Gottlieb), kupec (Stanislav Zindulka), tribunové (Vlastimil Zavřel a Jaroslav Kepka), zástupce městských stráží (Zdeněk Maryška). Dále účinkuje Ladislav Frej a jiní.

Natočeno 2000 (8 x 32-45 min.). Premiéra 1. dílu 8. 10. 2000 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.); 2. dílu 15. 10. 2000 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.); 7. dílu 19. 11. 2000 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.); 8. dílu 26. 11. 2000 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.).

Vydal Radioservis v roce 2007 v edici Zlatý fond českého rozhlasu (5 CD, CRO 377-2, 71:32; 76:43; 78:27; 44:10 a 44:59). Reedice Radioservis v roce 2011 (1 CD mp3; CR00858-2 – 8590236085824).

Nominace Viktora Preisse na cenu Neviditelný herec.

Pozn.: Seriál Já, Claudius je pohledem na jedno z nejzajímavějších období evropských dějin – na historické postavy a události starověkého Říma první poloviny 1. století – především ale na životní příběh, vládu i zavraždění čtvrtého římského císaře Claudia (10 př.n.l.- 54 n.l.). Claudiovy nevšední osudy byly údajně vrchovatým naplněním proroctví, které už v mládí vyslechl kulhavý, nahluchlý a koktavý Claudius ve věštírně v Kampánii. Po léta pak záměrně zveličoval své tělesné nedostatky, předstíral hlupáka a díky tomu – všemi odstrkovaný a opovrhovaný – neuvázl v záludné síti vzájemných vztahů římské nobility, nestal se obětí intrik své kruté babičky Livie, přežil krutou vládu svého strýce císaře Tiberia i svého šíleného synovce císaře Caliguly, až ho nakonec osud vyvedl z ústraní a v roce 41 n. l. byl prohlášen císařem. Vládcem se ovšem stal z donucení a proti svému republikánskému přesvědčení. V rámci dobového pojetí spravedlnosti se snažil vládnout moudře a spravedlivě a leccos se mu i podařilo. Jeho bystrost a důvtip se osvědčily i ve vojenské strategii, například při tažení proti Británii. Daleko méně se však Claudiovi dařilo v osobním životě. Nakonec ho totiž zradili i ti, kterým věřil nejvíc.

Obsah: CD 1 – 1. Úvod, Sibylino proroctví (7:44), 2. Claudius představuje svou rodinu (5:59), 3. Drusův dopis Tiberiovi (5:42), 4. Rozhovor Medullina s Augustem, Claudiova první láska Camilla (8:53), 5. Další zásnuby, posměch hostů (6:10), 6. Claudiův příběh, pravda o jeho babičce Livii, setkání s Pollionem Asiniem (10:56), 7. Manželství s Plautií Urgulaniou, Augustovy dopisy Livii (8:20), 8. Gladiátorské zápasy, Livie komentuje Claudiovy názory, Claudius chce znát pravdu o smrti svého otce (8:03), 9. Rozhovor Augusta s Claudiem, Augustova smrt (9:34) – CD 2 – 1. Pohřeb císaře Augusta, Tiberius se ujímá moci, Claudiův dopis Tiberiovi (14:44), 2. Tiberius se obává o moc, Germanicus umírá, Claudius žije v ústraní na venkově, večeře u babičky Livie, setkání s Caligulou (14:36), 3. Livie přiznává své vraždy, setkání s Tiberiem, poslední rozhovor s Livií (11:24), 4. Návštěva Cassia, nástupcem Tiberia se stává Caligula, Claudius se vrací do Říma, rozhovor s Caligulou (9:56), 5. Claudius jmenován konzulem, Caligula povolává v noci Claudia (10:43), 6. Caligulovy šílené činy, oznámení o spiknutí (15:13) – CD 3 – 1. Sibylské knihy (6:53), 2. Caligula se bojí o život, Claudius je pozván ke Caligulovi, Cassius plánuje vraždu šíleného Caliguly (11:40), 3. Caligula zavražděn, rabování v paláci, Claudius prohlášen za císaře (9:46), 4. Herodes přichází pozdravit Claudia, Claudiovy plány (4:32), 5. Vyprávění o Herodovi, setkání Claudia s tribuny lidu, vystoupení Heroda v Senátu (15:19), 6. Herodes přichází za Claudiem, poslové tlumočí požadavky Senátu, bouře v Senátu (9:49), 7. Claudius dává popravit Cassia, sám provádí některé změny (9:46), 8. Rozmluva s Herodem, Messalina porodila Claudiovi syna a dceru (10:33) – CD 4 – 1. Řím za Caludiovy vlády, Claudius navrhuje Livii na zbožštění (8:02), 2. Rozhovor Claudia a Messaliny, Claudius řeší spory mezi Řeky a Židy, Herodovy plány (9:16), 3. Přání Messaliny, plánovaná Claudiova vražda, výprava do Británie, varování před Herodem (11:50), 4. Claudiův dopis Herodovi, bojová taktika proti Britům (6:34), 5. Herodův dopis Claudiovi, Herodes umírá, rozmary Messaliny (8:23) – CD 5 – 1. Pocta římského lidu za vítězství nad Británií, Claudiův projev v Senátu (7:56), 2. Neblahá věštba, Messalinin podivný návrh, Calpurnia varuje Claudia, pravda o Messalině (10:57), 3. Messalina a Silius plánují svržení Claudia, Claudiův projev k vojákům, hříšný život Messaliny – soud a trest (13:21), 4. Úspěch Claudiových spisů, Claudius si bere za ženu Agrippinu, Claudius umírá, je prohlášen za Boha (2:42).

Lit.: Pražan, Bronislav: Boris Rösner a vůně divadla. In Týdeník Rozhlas 29/2000 (3. 7. 2000), s. 1 a 31 (rozhovor).

Lit.: Minks, Pavel: Claudius a Messalina v rozhlase. In Týdeník Rozhlas 42/2000 (2. 10. 2000), s. 30 (článek).

Lit.: Bojda, Tomáš: Viktor Preiss jako Leonardo i Claudius. In web RadioDock, 30. 8. 2019 (recenze). – Cit.: V květnu uplynulo pětisté výročí od úmrtí italského renesančního umělce Leonarda da Vinciho. Vltava autora Mony Lisy připomíná desetidílným seriálem Markéty Jahodové, která předlohu ruského spisovatele Dmitrije Merežkovského natočila v dramatizaci Romana Císaře a dramaturgii Jany Paterové v roce 1999. Titulní roli ztvárnil Viktor Preiss. Dvoudílný román Leonardo da Vinci byl druhým dílem trilogie Kristus a Antikristus, Merežkovskij ji vytvořil v letech 1895 – 1904.

Režisérka Jahodová natočila na přelomu milénia dvě rozlehlé auditivní dramatizace historických románových námětů. Kromě Leonarda hovoříme ještě o osmidílném seriálu Já, Claudius, který vznikl podle románů Roberta Gravese v roce 2001. Obě látky spojuje fikční interpretace historicky doložených událostí a osudů reálných historických postav. Tvůrčí fabulace prospívá plnokrevnosti postav, odhalení jejich charakteristik, jež by v přísně vědeckém či historickém spise sotva získaly podobnou přitažlivost. Také v Claudiovi se ústřední role chopil Viktor Preiss, který tak v krátké době vytvořil dvě výrazné role zásadních osobností dějin: Leonarda da Vinciho a císaře Claudia. Zdá se mi, že Claudius Preissovi nabídnul širší výrazové pole, vrstevnatější interpretační úlohu. Herec v seriálovém typu vyprávění postavu vytváří v postupně budovaném oblouku, každý díl by měl postavu obohatit a prohloubit její obraz. Leonardo se v komparaci s Claudiem jeví ustrnulejší z hlediska míry psychologizace, dynamiky vnitřního napětí, ale i Preissova výrazového nuancování. Komplikovaný Claudius herci poskytl široký prostor pro artikulační a řečovou virtuozitu; kresba Leonarda spočívá spíše v sytém témbrování, plynulejším tempu, které není tolik nosné z hlediska interpretační expresivity, ani co do dramatických situací.

Velkorysému časoprostorovému ukotvení obou projektů odpovídá zmiňovaná stopáž, množství postav, perspektiv vyprávění. Narativ se odvíjí okolo ústřední postavy, přitom ale akcentuje také dílčí dějové linie historických událostí. Zvuková kompozice poskytuje plastický obraz exteriérovým i komorním scénám: občas máme dojem velkého plátna výpravného kostýmního filmu. Přehlednost vedlejších postav (několik desítek!) se zvláště v Leonardovi občas může jevit jako matoucí, pozorný posluchač však ocení výrazovou diferencovanost, kterou zapříčiňují výkony herců jako Vladimír Ráž (Giorgio Merula), Vladimír Dlouhý (Cesare da Sesto), Jiří Zahajský (Girolamo Savonarola), Jaroslava Adamová (Mona Sidonie) ad.

Markéta Jahodová v obou případech projevuje režijní cit pro historické látky, vykreslení prostředí, zživotňování postav a autentizující zvukové ilustrace konkrétních situací. Přestože jsou seriály vyprávěny zejména prostřednictvím dialogů, střihová skladba a především exteriérové pasáže exponují okázalost provedení, nevyhýbají se složitým scénám s velkým množstvím postav, zvukovým kulisám davu apod. Posluchačsky jistě přístupná cesta k doplnění znalostí prokazuje, že rozhlas může zároveň vzdělávat i umělecky potěšit.

Lit.: (anonym): Robert Graves: Já, Claudius. In web ČRo 19. 4. 2009 (anotace). – Cit.: Pro příznivce seriálů jsme připravili dramatické zpracování románů Roberta Gravese s názvem Já, Claudius. Seriál zajisté posluchače upoutá nejen příběhem o vládě i zavraždění římského císaře Claudia, ale i velice pozoruhodným pohledem na historické postavy a události starověkého Říma na počátku prvního století.

Pro příznivce dramatického zpracování pozoruhodných děl světové literatury připravila redakce rozhlasových her a dokumentu seriál, který vznikl na základě dvou románů Roberta Gravese „Já, Claudius“ a „Claudius Bůh a jeho žena Messalina“. Text dramatizace z překladů Aleny Jindrové-Špilarové připravili Jaroslava a Jan Strejčkovi, nastudování seriálu se ujala režisérka Markéta Jahodová a titulní roli v něm vytvořil Viktor Preiss.

Autor románů Rober Graves /1895-1985/ byl jedním z nejvšestrannějších anglických spisovatelů. Psaní mu bylo hledáním pravdy o světě i sobě samém. Ve svém díle se trvale obracel k anglickým i světovým dějinám a zejména pak k antickému starověku. Obsáhlých znalostí využil při tvorbě historických próz, mezi nimiž jsou nejproslulejší právě dva zmíněné romány. Seriál „Já, Claudius“ je pohledem na jedno z nejzajímavějších období evropských dějin – na historické postavy a události starověkého Říma první poloviny prvního století – především ale na životní příběh, vládu i zavraždění čtvrtého římského císaře Claudia /10 př.n.l. – 54 n.l./. Claudiovy nevšední osudy byly údajně vrchovatým naplněním proroctví, které už v mládí vyslechl kulhavý, nahluchlý a koktavý Claudius ve věštírně v Kampánii. Po léta pak záměrně zveličoval své tělesné nedostatky, předstíral hlupáka a díky tomu – všemi odstrkovaný a opovrhovaný – neuvázl v záludné síti vzájemných vztahů římské nobility, nestal se obětí intrik své kruté babičky Livie, přežil krutou vládu svého strýce císaře Tiberia i svého šíleného synovce císaře Caliguly, až ho nakonec osud vyvedl z ústraní a v roce 41 n. l. byl prohlášen císařem. Vládcem se ovšem stal z donucení a proti svému republikánskému přesvědčení.V rámci dobového pojetí spravedlnosti se snažil vládnout moudře a spravedlivě a leccos se mu i podařilo. Jeho bystrost a důvtip se osvědčily i ve vojenské strategii, například při tažení proti Británii. Daleko méně se však Claudiovi dařilo v osobním životě. Nakonec ho totiž zradili i ti, kterým věřil nejvíc.