Panáček v říši mluveného slova

stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Skvělé vyhlídky 1/8 (1971)

Charles Dickens. Dramatizace Jaroslav Tafel. Scénář Josef Henke. Hudební spolupráce Jiří Váchal. Dramaturg Josef Hlavnička. Zvuk Vladimír Bako. Záznam a střih Pavla Vodrážková. Asistent režie Ivan Holeček.   Režie Josef Henke. Realizace gramofonové desky Jiří Šrámek.

Osoby a obsazení: Pip, sirotek (Karel Höger), kovář Joe (Vilém Besser), jeho žena, Pipova sestra (Karolína Slunéčková), strýček Pumblechook (Zdeněk Dítě), slečna Havishamová (Blanka Waleská), Estella, její schovanka (Milena Dvorská), Herbert (Jaroslav Kepka), Biddy (Jaroslava Pokorná), advokát Jaggers (Ladislav Boháč), galejník Magwitch (Felix le Breux), Bentley Drummle (Petr Haničinec), Molly (Jaroslava Drmlová),  seržant / dr. Bell (Jiří Hurta), Compeyson (Svatopluk Beneš), Fešák (Karel Hlušička).

Natočeno 1971. Premiéra  25. 5. 1972 (1. díl), 31. 5. 1972 (2. díl), 7. 6. 1972 (3. díl),  14. 6. 1972 (4. díl), 21. 6. 1972 (5. díl),  28. 6. 1972 (6. díl),  5. 7. 1972 (7. díl), 12. 7. 1972 (8. díl).

Vydal Supraphon, 1974. – 2 LP zvukové desky : analog, mono.

Lit.: Kazda Jaromír: Spravedlnost pro Henkeho. In Scéna, 27. 6. 1990, roč. 15, č. 13, s. 4 (Recenze srovnává rozhlasové zpracování hry R. Lošťáka na motivy románu Ch. Dickense. Jednou současné v režii J. Horčičky pod názvem “Nadějné vyhlídky”, druhé z roku 1972 v režii J. Henkeho s názvem “Skvělé vyhlídky”.).

Lit.: Boková, Marie: Mistři. In Týdeník Rozhlas 47/2006. (recenze)

Lit.: Högerová, Eva: Faustovské srdce Karla Högera – Z dochovaného archívu K. Högera, dobových dokumentů a vzpomínek současníků. Praha : Mladá fronta, 1994 (reakce posluchače, vzpomínka režiséra). – Cit.: Milý pane Högere, měli jsme o Vás obavy, že snad jste nemocen, když jsme o Vás tak dlouho neslyšeli a neviděli Vás ani v televizi, ve zprávách o divadelních představeních také ani zmínka [ . . .] když tu z ničeho nic jsme Vás najednou uslyšeli v rozhlase v prvním dílu Dickensových Vyhlídek. [ . . .] Bylo to moc krásné a stále si ověřujeme, jaký jste mistr slova. Pozoruhodné bylo i nastudování, to ustavičné prolínání vzpomínek s živým dějem a ten Váš nostalgický, vzpomínající, usedlý Píp s tím rozverným rošťákem Pipem, vyplazujícím s chutí jazyk na svou kamarádku, ti oba byli prostě kouzelní. A jak se odvíjel děj, byly nám ty postavičky těch milých lidiček čím dál bližší, až jsme skoro zalitovali, že se s nimi musíme na týden rozloučit, když skončil první díl.
(M. a Z. Pospíšilovi K. Högerovi, Děčín 25. 5. 1972)

Když Karel Höger odcházel po dokončení svého partu ze studia, řekl, že snad ještě netočil v jednom zátahu tak obrovskou roli. Není se čemu divit, když ztvárnil postavu Pipa od třinácti do šedesáti let v osmi hrách. Ne ovšem tak, že by hrál třeba třináctiletého chlapce, ale poněkud náročněji: z hlediska šedesátiletého meditujícího muže přechází do stylizovaných dialogů s postavami hry, jež jsou s ním v dialogu reálném. Snad si dovedete představit, jaké herecké i přednašecké brilantnosti je třeba, aby byl interpret během jedné scény stárnoucím vypravěčem, klukem z vesnice, mladým londýnským švihákem a aby přitom ještě dokázal naplnit složité kompoziční a stylové požadavky předlohy. Karel Höger je jedním z mála kumštýřů, kteří tuto fantastickou, řekl bych — až žonglérskou schopnost mají; navíc vlastní představitel Pipa osobitý herecký šarm, takže dokáže v nejobtížnějších scénách vzbudit dojem naprosté lehkosti a improvizace. (J. Henke v rozhovoru s P. Veverkou, Mladý svět, 1971, č. 44)

Pozn.: V roce 1989 natočil Jiří Horčička dvoudílnou rozhlasovou hru pro mládež Nadějné vyhlídky.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

(c) 2005 - 2011 Panáček v říši mluveného slova | autoři: Přemek, Beatman, ixi a Rickie | mapa webu

• Domů