Bílá růže 1/5 (2001, 2019)

Přidal: Martin |

Březen 3, 2013

Cover Charles Sealsfield. Dobrodružný seriál na motivy knihy Tokeah aneb Bílá růže. Napsal Miloň Čepelka. Režie Vladimír Gromov.

Účinkují Aleš Procházka, Jiří Hromada, Václav Knop, Zdeňka Sajfertová, Jan Schánilec, Petra Hanžlíková, Vlasta Peterková, Miloš Hlavica, Václav Knop, Linda Rybová.

Připravil Český rozhlas v roce 2001 (5 x 13 min.). Repríza 29. 6. – 3. 7. 2015 v rámci pořadu Klub Rádia Junior (ČRo 2 Praha, 19:00 h.); 21.-25. 11. 2016 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) v cyklu Čtení pro celou rodinu.

Vydala Radiotéka, únor 2019 (MP3).

Pozn.: Miloň Čepelka svůj dobrodružný seriál napsal na motivu románu Charlese Sealsfielda. Vypráví o tom, co má společného Bílá růže s babičkou Hodgesovou, Rosettou a Rosičkou. I o tom, jak Miko náčelník indiánského kmene Oconeů zachránil a vychoval dceru bělocha. A nejen to?

V roce 1928 v New Orleansu vydal Sealsfield knihu Tokeah aneb Bílá růže. Sealsfieldův román Tokeah vyšel téhož roku jako Cooperův Poslední Mohykán, který rovněž přežil století. Saelsfield jde proti Cooperovi dále: neidealizuje si Indiány, neromantizuje. Vidí je i krutné, tvrdé a nedůvěřivé, leckdy neschopné pochopit situaci. Ale odhaluje současně kořeny všech negativních vlastností nových kolonistů, jejich ziskuchtivost, bezohlednost a vypočítavost. Připomíná to trochu i Karla Maye, jenomže May začal své první příběhy vydávat až kolem roku 1875, téměř půl století za Charlesem Sealsfieldem.

Lit.: anonym: Miloň Čepelka: Bílá růže 1. díl. In web Rádio Junior, 30. 6. 2015 (anotace). – Cit.: Dobrodružný seriál nám bude vyprávět o tom, co má společného Bílá růže s babičkou Hodgesovou, Rosettou a Rosičkou. I o tom, jak Miko náčelník indiánského kmene Oconeů zachránil a vychoval dceru bělocha. A nejen to. Poslouchejte sami.

Lit.: anonym: Charles Sealsfield – Tokeah aneb Bílá růže. In web Volné Znojmo, 22. 1. 2012 (článek). – Cit.: Charles Sealsfield, vlastním jménem Karel Postl. Narodil se 3.3.1793 v Popicích u Znojma jako nejstarší z jedenácti dětí sedláka a rychtáře Antonína Postla.

Ve Znojmě vystudoval jezuitské gymnázium. Rád se toulal Podyjím a jedna z nejkrásnějších vyhlídek nese jeho jméno. Pomník má i v Horní aleji ve Znojmě.

Byl ovlivněn josefínským osvícením a vyznával myšlenky demokracie. Vystudoval teologii. Zde ho svými přednáškami ovlivnil profesor náboženské nauky Bernard Bolzano. Po studiích se stal sekretářem řádu křižovníků.

Nedovedl se smířit s praktikami útlaku policejního státu, cenzurou a po kritice zaostalosti státního zřízení, popisu policejního státu a jeho vlivu na morálku se rozhodnul pro exil. Pod falešným jménem Carl Sidons se dostal do Ameriky a pod jménem Charles Sealsfield získal americké občanství. Psal knihy, které si v Americe získaly oblibu.

V roce 1928 v New Orleansu vydal knihu Tokeah aneb Bílá růže pod jménem Charles Sealsfield. Sealsfieldův román Tokeah vyšel téhož roku jako Cooperův Poslední Mohykán, který rovněž přežil století. Saelsfield jde proti Cooperovi dále: neidealizuje si Indiány, neromantizuje. Vidí je i ukrutné, tvrdé a nedůvěřivé, leckdy neschopné pochopit situaci. Ale odhaluje současně kořeny všech negativních vlastností nových kolonistů, jejich ziskuchtivost, bezohlednost a vypočítavost. Připomíná to trochu i Karla Maye, jenomže May začal své první příběhy vydávat až kolem roku 1875, téměř půl století za Charlesem Sealsfieldem.

V románu Tokeah najdeme kromě nadšených slov o demokratičnosti nových obyvatel země také slova zklamání. Autor se nemůže vyhnout tomu, aby neviděl, jak se původní ideály začínají rozpadat. O několik desetiletí později se pak přesvědčil, že ideály se rozpadly nadobro a zbyla jen hrubá zásada „Peníze jsou moc“. Proto se úplně odvrátil od Ameriky a dokonce si zakázal, aby se tam jeho díla vydávala.

Kdo to vlastně byl Charles Sealsfield? Nikdo o něm skoro nic nevěděl. Leda snad vydavatel jeho knih, ale ten byl vázán tajemství a jeho identitu neprozradil. Ostatně – bylo velice obtížné dostat se panu Sealsfieldovi na stopu. Měnil často místa svého pobytu. Jako dopisovatel žil v Londýně i v Paříži, často se vracel do Spojených států a nakonec se usadil ve Švýcarsku.

Tam se zřejmě cítil nejvolněji. Vydával další a další knihy, ale svůj původ nikomu neprozradil, takže se o něm mluvilo jako o Velkém neznámém nebo o novém Monte Christovi. Teprve roku 1864, kdy Charles Sealsfield ve švýcarském Solothurnu zemřel, bylo jeho tajemství prozrazeno – až v závěti odhalil svou totožnost.