Tango mortale 1/10 (2014)

Přidal: Premek |

Září 4, 2014

Pavel Kohout. Četba na pokračování. Hudební spolupráce Jiří Štusák. Pro rozhlas připravil Jan Sulovský. Reži Pavel Krejčí.

Učinkují Jaroslav Plesl, Václav Bahník a Miluše Hradská.

Nastudoval ČRo Olomouc v roce 2014. Premiéra 1. – 10. 9. 2014 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.; 10 x 26 min). Repríza 1. dílu 22. 11. 2022 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Četba s hvězdičkou.

Lit.: anonym: Pavel Kohout: Tango mortale (3/10). In web ČRo 2 Praha, září 2014 (článek + zvuková ukázka). – Cit.: Leo opustil skvělé místo v IT firmě a živí se jako placený tanečník. Milionářka a bývalá primabalerína Julie mu nabídne životní šanci. Osudovou zkoušku rozhodne tango mortale.

Román je postavený na půdorysu klasického motivu, kdy je hrdina vystaven osudové zkoušce. Hlavními postavami příběhu jsou Julie, kdysi česká primabalerína a dnes už stárnoucí milionářka. Peníze a titul italské kněžny získala před lety výhodným sňatkem.

Druhá postava, mladý a nadaný Leo, opustí skvělé místo v přední IT firmě. Začíná se totiž živit jako placený taxi-dancer na pražských tanečních „milongách“. Julie mu během návštěvy staré vlasti nabídne životní šanci, kterou zkomplikuje Leovo setkání s bývalou partou z pražských tančíren. Ve chvílích, kdy už vše vypadá pro Lea nadějně, se rozpoutá tango mortale. Smrtící tango.

Desetidílná četba vznikla na základě románu, který vycházel v létě 2012 na pokračování v Mladé frontě Dnes. Ve stejném roce vyšel i knižně v nakladatelství Pistorius & Olšanská.

Lit.: Sulovský, Jan: Tango mortale bývalého tanečníka. In Týdeník Rozhlas 36/2014 (anotace + rozhovor). – Cit.: Desetidílnou četbu z románu Pavla Kohouta Tango mortale najdou posluchači rozhlasové Dvojky v jejím programu od 1. září. Román vycházel v létě roku 2012 na pokračování v Mladé frontě Dnes a v témže roce vyšel knižně v nakladatelství Pistorius & Olšanská. V četbě, kterou v olomouckém studiu natočil režisér Pavel Krejčí, účinkují Miluše Hradská, Jaroslav Plesl a Václav Bahník. Autor příběh zasadil do prostředí milovníků argentinského tanga, milongu, tradiční tančírnu, ale nikdy nenavštívil. „Jules Verne taky nevytáhl paty z Francie, když psal Cestu kolem světa za 80 dní. Nejlepší a nejspolehlivější pomocník spisovatele je fantazie,“ říká Pavel Kohout.

Román na pokračování Tango mortale byl pokusem o obnovu tradice, která u nás dávno vymřela, ale jinde na světě se těší velké oblibě. „Romány k vystřihování přinášejí skoro všechny významné deníky, které si mnoho čtenářů právě proto předplácí,“ říká spisovatel Pavel Kohout.

Proč jste původně zvolil nelehkou disciplínu románu na pokračování?

Spolu s tehdejším šéfredaktorem Mladé froty Dnes Robertem Čásenským jsme se pokusili obnovit tradici, která u nás vymřela vlastně už s Karlem Poláčkem, ale jinde na světě se těší velké oblibě. Romány k vystřihování přinášejí skoro všechny významné deníky, které si mnoho čtenářů právě proto předplácí.

Psal jste román skutečně během jeho zveřejňování? Pokud ano, o kolik částí jste byl v předstihu?

Předcházel už román Cizinec a krásná paní, který poté pro Českou televizi výtečně natočil Viktor Polesný s herci Jurajem Kukurou a Marií Drahokoupilovou. Takže jsem měl jistý trénink. Také díky tomu, že jsem současně psal pro zmíněný deník každou sobotu rubriku Z pohledu trilobita ve formátu 5050 znaků, který jsem na chlup dodržoval. Začal jsem přesto pro jistotu s velkou rezervou, ale pak jsem už i reagoval na ohlasy, takže poslední díl jsem dodal v předvečer uveřejnění.

Román Tango mortale jste dedikoval „česko-německo-italské herečce a vášnivé tangerce Jitce Frantové-Pelikánové“. Co vás k tomu vedlo? Je nějak spřízněna s osobností známého českého politika a publicisty Jiřího Pelikána?

Je to jeho žena, která spolu s ním odešla do římského exilu a dodnes střídá na scénách i ve filmech italštinu, němčinu a moravštinu, jak ji, narozenou v Brně, zlobím.

Proč jste se rozhodl svůj příběh zasadit do prostředí milovníků argentinského tanga? Zúčastnil jste se nějaké milongy? Jak na vás to prostředí působilo?

Nikdy jsem na žádné milonze nebyl. Ale Jitka je jako opravdu vášnivá tanečnice dodnes jejich pravidelnou návštěvnicí a barvitě mně o tom vyprávěla. Jules Verne ostatně taky nevytáhl paty z Francie, když psal Cestu kolem světa za 80 dní. Nejlepší a nejspolehlivější pomocník spisovatele je fantazie.

Jaký ohlas měla vaše novinová četba na pokračování?

Jak jsem na to zvyklý: různý. Na kumšt nejsou finské tabulky, každý jej vnímá po svém, takže má každý pravdu.

V Mladé frontě Dnes jste se od roku 2008 čtenářům svěřoval se svými názory v rubrice Z pohledu trilobita. Proč došlo k ukončení vaší spolupráce?

Nové vedení deníku ztratilo zájem. Umožnilo mi tím přejít bez výčitek do nezávislého měsíčníku Reportér, který opět řídí Robert Čásenský. Poté co byl „trilobit“ vyhuben, budu psát od prvního zářijového čísla cyklus krátkých esejů nazvaný Z onoho světa, čímž je, abych citoval ze svého úvodního textu „míněn ten, kterým jsme byli my starší formováni, takže je z něj odvozena zkušenost, s níž teď posuzujeme stav tohoto světa, kde ještě žijeme“.

Čím pro vás je a byl rozhlas?

Začal jsem v něm v roce 1943 jako patnáctiletý člen Dismanova souboru, zažil tam v květnu 1945 začátek povstání proti Němcům a pracoval pak řadu let v redakci vysílání pro mládež. A také ve dvojici s Karlem Kynclem při legendární rozhlasové výstavě MEVRO. Od té doby spím se stopkami na ruce a smůlu má, kdo na schůzku se mnou přijde pozdě…

Pane Kohoute, jaký jste tanečník?

Bývalý.

Lit.: Bojda, Tomáš: Zase jiný Pavel Kohout. In web RadioDock, 17. 11 2017 (recenze). – Cit.: Zatím poslední román Pavla Kohouta Tango mortale odhaluje opět jinou tvář mimořádně širokého autorova tvůrčího záběru. Specifičnost jeho silně politicky akcentovaného stylu se ozývá i zde, přesto látka některými dílčími, již od názvu exotickými prvky, ukazuje zase trochu jiného Pavla Kohouta. Román z roku 2012 po dvou letech od vydání rozhlasově upravil olomoucký dramaturg Jan Sulovský. Držel se přitom zejména nosnosti vykreslení vztahu a nestejných osudů obou ústředních postav – postarší bývalé primabaleríny v podání Miluše Hradské a mladého tanečníka, jakéhosi moderního seladona Jaroslava Plesla. Oba herce doplňuje ještě dlouholetý člen Moravského divadla Václav Bahník.

Velkorysý rozsah desetidílné četby umožnil poměrně přiléhavé ztvárnění držící se Kohoutova jazyka i stylu. Pomalejší rozjezd, kdy se jednotlivé linie příběhu rozvíjejí paralelně a postupně zapadají do sebe, si časem takzvaně sedá, čemuž pomáhají zejména herecké výkony obou hlavních představitelů. Tahounem celého nastudování se v průběhu jednotlivých částí ukazuje především Miluše Hradská. Letos osmdesátiletá zkušená činoherní i rozhlasová herečka svou postavu milionářské tanečnice Julie, bývalé hvězdy Národního divadla, posléze majitelky opulentního italského panství, prodchnula sympaticky rezervovanou elegantností. Tato elegance přitom těží ze své neprvoplánovosti. Hradská Julii charakterizuje jednak jako ctižádostivou sebejistou aristokratku, zároveň ale také jako ženu sentimentální, vrtošivou, lehce úsměvnou svými sklony k obřadné důstojnosti. Autorita stáří i majetkového zázemí je v podání Hradské snadno uvěřitelná. Přirozenost dikce paradoxně čerpá z nikterak dokonalého modulování a občas až příliš složité artikulace herečky. Právě tato nedokonalost ovšem prospívá autentičnosti a činí jinak pohádkovou bytost bohaté Julie životnou, dokonce vstřícně sympatickou. Herečka posluchače chtě nechtě získává na stranu primabaleríny, vždyť kdo by Julii nedopřál ještě další a další vrtůšek? Podobně Jaroslav Plesl, střídající floutkovské manýry s korektní disciplínou mladého žáčka, navzdory principiálně odpudivým motivacím svého Lea dokáže postavu obrátit do pozice člověka, jemuž posluchač přece jen nakonec rozumí, soucítí s ním.

Přesto, že Tango mortale zdaleka nepatří k vrcholům Kohoutovy prozaické tvorby, nabízí jeho auditivní zpracování nejen další důkaz o šíři autorova uměleckého vidění, ale také zajímavou možnost rozhlasové práce s hereckou interpretací nejednoduchým partů, které se ve šťastném případě mohou stát nevšedními tvůrčími příležitostmi.

Četba na pokračování