Důvěrná sdělení – Moji hrdinové v písních 1/90 (2014-2015)

Přidal: Premek |

Leden 8, 2015

Připravil Jan Burian. Režijní spolupráce Alena Zemančíková.

Natočeno 2014. Premiéra 5. – 9. 1. a 12. – 16. 1. 2015, 2. – 6. 2. 2015, 9. – 13. 2. 2015, 2. – 6. 3. 2015, 9. – 13. 3. 2015, 19. – 23. 3. 2015, 30. 3. – 3. 4. 2015, 6. – 10. 4. 2015; 4. – 8. 5. 2015; 25. – 29. 5. 2015, 16. – 20. 11. 2015; 14. – 18. 12. 2015 (ČRo 3 Vltava, 12:50 h. nebo 13:03 h.; 45 x 10 min) v cyklu Hrdina.cz.

Repríza podcyklu Hrdinové z Karlova mostu 27. 6. – 1. 7. 2016 (ČRo 3 Vltava, 12:50 h.) v cyklu Poetická zastávka.

Obsah: 1. Hrdina nejpřirozenější. – 2. Co mi zpívala matka. – 3. Co jsem slyšel ve škole. – 4. Hrdinové ze školy a zpoza školy. – 5. Kovbojové a Velký Hogofogo. – 6. Hovadní hrdinové V + W. – 7. Český hrdina a moře. – 8. Zvířátka jako hrdinové. – 9. Hrdinové bez patosu. – 10. Otesánek a písňoví padouši. – 11.Hrdinové z Karlova mostu I. – 12. Hrdinové z Karlova mostu II. – 13. Hrdinové z Karlova mostu III. – 14. Hrdinové z Karlova mostu IV. – 15. Hrdinové z Karlova mostu V. – 16. Rozprávkový dom aneb Hrdina na sídlišti. Repríza 4. 7. 2016 (ČRo 3 Vltava, 12:50 h) v cyklu Poetická zastávka – 17. Hrdina na malém městě. – 18. Nebuď nikdy sám. – 19. Šťastnou cestu aneb Stejně žádnej New York není. – 20. Blízká setkání zvláštního druhu. – 21. – 25. Pušky a děla a modré knížky aneb Hrdina v boji i na útěku. – 26. – 30. Samorosti aneb Hrdinové nepřizpůsobiví a přizpůsobovaní. – 31. – 35. Ještě že nejsou andělé. – 36. – 40. Hádala se duše s tělem.

41. Hrdinky starostlivé. – 42. Hrdinky nespokojené. – 43. Hrdinky různovlásky. – 44. Hrdinky ztřeštěné. 45. Hrdinky v nesnázích. – 46. Hrdinové zaměstnaní a nezaměstnaní – Ti pod pantoflem. – 47. Hrdinové zaměstnaní a nezaměstnaní – Feministé. – 48. Hrdinové zaměstnaní a nezaměstnaní – Tuláci. – 49. Hrdinové zaměstnaní a nezaměstnaní – Hrdinové a jejich povolání. -

50. Hrdinové zaměstnaní a nezaměstnaní – Prezidenti a politici. – 51. – 55. Praha je zlatá loď. – 56. – 60. Písně lidu pražského -

61. Výstřední hrdinové 1. Socialistický realismus Ivana Mládka. – 62. Výstřední hrdinové 2. Michal Jůza a jeho hrdinové z astrálu. – 63. Výstřední hrdinové 3. Kosmické spolužačky Jana Vodňanského. – 64. Výstřední hrdinové 4. Plíhalův Život zvířat. – 65. Výstřední hrdinové 5. Demolice Kapitána Dema.

66. Hrdinové a jejich inventury hodnot 1. Hrdina jako mluvčí generace. – 67. Hrdinové a jejich inventury hodnot 2. Nuda jako inspirace. – 68. Hrdinové a jejich inventury hodnot 3. Pochybnosti hrdinské a jiné. – 69. Hrdinové a jejich inventury hodnot 4. Hrdina na pokraji sebedestrukce. – 70. Hrdinové a jejich inventury hodnot 5. Hrdina a jeho inventura hodnot.

71. Moji hrdinové v písních 1. Hrdinové kdysi a dnes. Slovenské písňové povstání I. – 72. Moji hrdinové v písních 2. Hrdinové kdysi a dnes. Slovenské písňové povstání II. - 73. Hrdinové kdysi a dnes 3. Hrdinové historičtí v písních současných. – 74. Hrdinové kdysi a dnes 4. – Sudety Petra Linharta. - 75. Hrdinové kdysi a dnes 5. Pořád je trochu cítit plyn. – Moji hrdinové v písních (76). Hrdinové přírody (1/5) – Bajky a podpísničky. – Moji hrdinové v písních (77). Hrdinové přírody (2/5) – Mravenci a spol. – Moji hrdinové v písních (78). Hrdinové přírody (3/5) – Duchové lesa. – Moji hrdinové v písních (79). Hrdinové přírody (4/5) – Dagmar – Královna stromů. – Moji hrdinové v písních (80). Hrdinové přírody (5/5) – Věci – mlčenliví soudruzi.

81. Hrdinové v boji se světem i se sebou. 1. Bůh Thór a zápas se stařenou. – 82. Hrdinové v boji se světem i se sebou. 2. Zprávy z dívčích válek. – 83. Hrdinové v boji se světem i se sebou. 3. Hrdinové a muka tvůrčí. – 84. Hrdinové v boji se světem i se sebou. 4. Hrdina bojuje sám se sebou… (a prohrává). – 85. Hrdinové v boji se světem i se sebou. 5. Dva příběhy o nicotě.

Moji hrdinové v písních 86. – 90. Sváteční hrdinové 1-5.

Lit.: anonym: Jan Burian: Moji hrdinové v písních (1/5). In web ČRo 3 Vltava, leden 2015 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: První z pěti dílů věnoval Jan Burian nejpřirozenějším hrdinům každého dítěte – rodičům. Bude mluvit o otci (a zazní jazzové písničky E. F. Buriana) i o matce (uslyšíme úryvky z protiválečné inscenace Vojna, která se dnes v Praze opět hraje).

Hrdinové ze školy si zpívali trampské písničky a Babičku Mary, kovbojové a padouši (neboť i ti patří mezi dětské hrdiny) nás zavedou do Semaforu, když tam ještě zpíval Waldemar Matuška a Karel Gott, a do filmu Limonádový Joe, kde hrdina byl poněkud jalový elegán, zatímco padouch Hogofogo zpíval, že „za chvíli seš tuhej jako nikdo druhej“.

S Janem Burianem a jeho hrdiny v písních zažijeme mnohá překvapení.

Lit.: Burian, Jan: Zpěvník Jana Buriana 212. – Moji hrdinové v písních. In Týdeník Rozhlas 5/2015, 19. 1. 2015 (článek). – Cit.: Pro rozhlasovou stanici Vltava připravuji cyklus desetiminutovek na téma „Moji hrdinové v písních“. Je to hezká práce, mohu vzpomínat na desítky písniček, které mě v životě nějak ovlivnily, rozesmály nebo potěšily, i na jejich autory, které jsem potkal nebo doposud potkávám. Moji hrdinové v písních: schválně, co se ve spojení se slovy píseň a hrdina vybaví vám? Někomu třeba Gagarin, první člověk ve vesmíru, a píseň, kterou v den jeho vesmírného letu nazpíval brněnský jazzman Gustav Brom, a jinému možná ta o hrdinném kapitánu Minaříkovi, jenž chtěl vyhodit do povětří Rádio Svobodná Evropa a o kterém pak Josef Laufer zapěl: „Vy jste náš kapitán, oni jsou zbyteční…“ Co by ne – hrdinou písně může být kdokoli, písničky skládali nejrůznější lidé a každý měl nějakého hrdinu, ať se nám to líbí nebo ne…

Český národ má sklony své hrdiny pořád nějak shazovat, zesměšňovat, zpochybňovat, snad aby se s nimi mohl sám poměřovat, nevím. Vybavil se mi text Jiřího Dědečka Hus, v němž se hlavní hrdina sám přirovnává k hrdinnému knězi, ale pak se ukáže, že jen usnul s cigaretou a chytla mu postel… A písně takzvaně lidové se ve vztahu k autoritám neštítí vůbec ničeho. V písničce o svatém Vavřincovi se třeba zpívá: „Peče se děťátko jak ryba, pak ho ten zlý pohan posnídá,“ no dovolte… Ani padouchové to v českých písních nemají lehké, vzpomeňte třeba, jak lid znectil Babinského, když si o něm zpíval, že „když mu hlavu usekli, dali mu tam fusekli…“

Slovo hrdina navíc v češtině neoznačuje pouze někoho, kdo s nasazením života vynesl stařenku z hořícího domu, ale používá se také jako charakteristika figury, která je v příběhu nejvíc vidět a odpovídá označení „hlavní postava“. Dobře to doplňuje tu naši potřebu pořád své hrdiny zpochybňovat. Žádný hrdina nemá jistotu, že je hrdina, naopak, často je hrdinou někdo, koho by nás za hrdinu ani nenapadlo označit. Příklad?

Čechův Matěj Brouček…

A tak si nad tím rozhlasovým seriálem mnu ruce, a jak se teď módně říká, užívám si to. Baví mě oba významy slova hrdina a vzpomínám jak na hudebníky, kteří skutečně byli velmi stateční – Jaroslav Hutka, Milan Hlavsa, Vladimír Merta, Vlasta Třešňák, Ivan Hoffman, Svatopluk Karásek a další -, ale i na hlavní postavy písní všeho druhu, na Mládkovu Dášu Novákovou a Stáňu Polákovou, na Babičku Mary Voskovce a Wericha, na důchodce z písničky Karla Kryla. A čím dál víc se divím, kolik existuje krásných, hlubokých a dobře napsaných písní a jak málokdy na ně člověk narazí právě v rozhlase…

Lit.: Kamberský, Jakub: Rozjímat lze i s nadhledem. In Týdeník Rozhlas 6/2015 (26. leden 2015), s. 21 (recenze). – Cit.: Bývá nepsaným pravidlem, že s nástupem roku dochází ke kosmetickým úpravám schématu všech stanic. Ještě je brzo na celkové zhodnocení, ale několik postřehů k novinkám dvou celoplošných stanic -Dvojky a Vltavy – může tvůrce uklidnit, že vyšli pravou cestou, či je inspirovat pro možná vylepšení.

Celoročním leitmotivem stanice Vltava je po sérii místopisných putování pojem „hrdina“. Nebyla by to Vltava, aby toto téma nepojala zeširoka. (…) Ještě o jedné dominantě se zmíním, a sice o poetických desetiminutovkách v cyklu Důvěrná sdělení, k jejichž přípravě byl po třech letech opět přizván Jan Burian. Ten si připravil pořad Moji hrdinové v písních. Jde o hravé vzpomínání a rozjímání prokládané vskutku rozmanitými písněmi, často takovými, které běžně v rozhlase není slyšet. V prvních dílech tak zazněly věci od Burianova otce Emila Františka, od Voskovce a Wericha, Suchého a Šlitra, ale i třeba od fyzického básníka Petra Váši. Jan Burian ve svém pořadu dokazuje, že vzpomínat se dá vesele nebo i s jistou trpkostí, vždy
ale s nadhledem, bez zbytečného sentimentu. Tady zase jen malý povzdech vůči tvůrcům programového schématu.

Původní záměr zařadit Důvěrná sdělení coby poetickou pauzu Hudební galerie je sice chvályhodný, ale ukazuje se být dosti nešťastným. Tak kvalitní pořad jako Důvěrná sdělení Jana Buriana by si zasloužil ve schématu pevné místo. Minimálně jednou se už stalo, že pořad začal dřív, než bylo uvedeno v programu, a nelze počítat s tím, že by všichni posluchači tohoto cyklu s takovou možností počítali. Ale celkově vzato, pokud si už nyní mohu dovolit drobné shrnutí, mám z letošních změn příjemný pocit a těším se, co dalšího letošek na rozhlasovém poli přinese.

Lit.: Zemančíková, Alena (?): Jan Burian: Samorosti aneb Hrdinové nepřizpůsobiví a přizpůsobovaní. In web ČRo 3 Vltava, březen 2015 (článek). – Cit.: Mezi definice hrdinství patří i schopnost stát na svém, nenechat se zlomit a jednat podle svého svědomí. Jenže co když všechny ty atributy splňuje někdo, kdo si za svým stojí nějak divně, kdo jedná proti vlastnímu zájmu, jde okolí na nervy a vůbec je – no, jen to slovo řekněme – nepřizpůsobivý?

Takovým hrdinům budeme věnovat Důvěrná sdělení tento týden. Budou jimi místní blázni (o kterých zpívá třeba Václav Koubek), nebo děti, kterým to pomalu začíná v židli u holiče a pokračuje u přepážky úřadu. O těch napsal řadu básní Josef Kainar a zhudebnil je Vladimír Mišík.

Lasica a Satinský ve své písni účtují s nepřizpůsobivým Ďurom, který jako jediný ze vsi nepije pálenku: je třeba ho to naučit třeba násilím. Jenže co v jiné písni s takovou Lízou, o které zpívá Petr Lutka a která jen stojí na kopci a kouká? O nepřizpůsobivých žácích ví svoje každý učitel, ale učitel a zpěvák Filip Pýcha se zlobí na nepřizpůsobivou školu.

A Jiří Dědeček zpívá smutnou píseň dobrého žáka, kterému znalosti ze školy k ničemu nejsou. V posledním Důvěrném sdělení se setkáme s těmi už přizpůsobenými. Václav Koubek zpívá píseň ženatého hippie, který tlačí kočár před sebou a tři fakany za sebou a neví, proč se oženil. A podobně Sestry Steinovy se těší, až budou zase volné jako pták – a dobře jim tak. Jen je divné, že se ti řádně přizpůsobení necítí vůbec dobře.

Lit.: Burian, Jan: Písničky o Praze. In Týdeník Rozhlas 2015 (článek). Též na blogu Jana Buriana . – Cit.: Napsat písničku o Praze, to může být velice zapeklité. Takhle ještě o jednotlivých místech nebo čtvrtích, to by bylo schůdnější, ale o Praze obecně? I když jste písničkář a máte dost velké sebevědomí, snadno si můžete uříznout ostudu. Když se to ovšem povede, stojí to za to.

Voskovec s Werichem například napsali kolem roku 1930 do hry Golem svou první „satirickou“ píseň právě o Praze. Jmenuje se Pražská Java a určitě si vzpomenete alespoň na verš Vono to baroko není špatný pro voko, ale je vo voko vokolo baroka flinkat se bez floka… Je tu s námi už bezmála devadesát let, ale nestárne. Zato Praha je zlatá loď, text, který napsal asi o dvacet let později básník Karel Šiktanc, působí dneska komicky: Na tisíc zvonů tramvajáci zvoní, na tisíc veršů básník píše o ní, křehkých jak úsměv jejich žen. Praha je zlatá loď, na které slunce v máji po nocích přespává… takovéhle Praze nikdo z nás nikdy nebydlel.

Jiří Suchý se s tématem vypořádal s nadhledem: Já neznám ani Michli a neznám Hradčany, mám s sebou ale bichli, v tý je to napsaný (Píseň o Praze). S humorem a ironií to ádla i Zorka Růžová, když pro Jaroslava Hutku počátkem sedmdesátých let napsala Pražské tango:V kanálech jsou krysy líné, občas i potkan se vylíhne, ve Vltavě plavou kapři, jeden až dva, někdy i tři…

O několik málo let mladší je Madame PrahaVlastimila Třešňáka, o níž autor říká, že ji napsal v opilosti a našel ráno u postele, jenže my všichni, kteří jsme tou písní po léta fascinováni, hudebníkově tehdejší šťastné opici blahořečíme. Madame Praha, s níž se miluje na stojáka v průjezdu, á ho odkopne a pak se rozbrečí a bere ho pod paží, to je milostná báseň i nelítostné vyznání, oslavná óda nebo také úpěnlivá kletba. Takovou píseň člověk nemůže poslouchat bez zaujetí. Buď ji vypne, anebo se do ní propadne.

Podobně nezapomenutelná je i Praha magickáVladimíra Merty. Napsal ji v polovině osmdesátých let a představuje ojedinělý pokus monumentální písňovou fresku s nadčasovým, ale přitom i hluboce aktuálním významem.Náměstím, kde kdysi lidu kázal revoluční kněz, šustí šeky, limuzíny lidí společnosti bez peněz. Na nároží hospoda Parlament, kde do toho můžeš mluvit – jen to zkus – pssst! Za sto let budeš mít svoji ulici jak on, jak mistr Hus. tehdy na Portě šokoval svazácké ideology, kteří si mysleli, že mají festival pod kontrolou, když Prahuzařadil jako přídavek a dvacetitisícové publikum na Lochotíně ohromil. Zároveň si tím vysloužil další ze zákazů činnosti, ale i to už je historie.

Z písní napsaných v posledních pětadvaceti letech mě nejvíc zaujaly tři; jednou z nich je polozapomenutý kuplet Ivana Mládka Pražská mešita: Hele Čecha ješitu, nechce v Praze mešitu, bojí se o jitrnice, o dvanácku ještě více! nejen proto, že se v něm nacházejí tradičně zábavné mládkovské rýmy jako Nuslím/muslim,ale zvláště tím, jak tu jde autor programově našim xenofobům proti srsti. Jan Jeřábek v písni Při cestě z prácezpívá o Praze, která je venku i uvnitř – šleno kolem nás i v nás –a přestože v ní „syčí neonový had“, říká si: „stejně tě mám rád“.

Podobný motiv lásky k tomuto nejednoduchému lidskému mraveništi můžeme najít i v písni Pod PrahouJakuba Königa zvaného Kittchen: Pod Prahou, kterou znáš, je ještě jiná, cizí, je úplně jiná, úplně nepodobná těm šťastným obličejům v televizích. A ty si říkáš – mám ji rád, nebo nemám ji rád? A vlastně nevíš…

Praha má nejen stovku věží, ale i tváří. A když se písnička o ní povede, a není to zase tak často, pomáhá nám to tohle podivuhodné město pochopit. Venku i uvnitř…

Literární pásma