Zkazky o šesteru cest osudu 1/10 (2015)

Přidal: Premek |

Únor 25, 2015

Pchu Sung-Ling. Vyprávění čínského spisovatele 18. století. Překlad Jaroslav Průšek. Připravila Eva Willigová. Režie Vlado Rusko.

Účinkují Igor Bareš a Ivan Řezáč.

Natočeno 2015. Premiéra 1. dílu 25. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.; 15 min) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Obsah: 1. Bláznivý knihomol. – 2. Žena havran. – 3. Ministr Dračí let. – 4. Hrdinka. – 5. Pomocník boha hromu. – 6. Vodní mang. – 7. Paní Cheng. – 8. Princ želva. – 9. Kung-sun Sia. – 10. Rozsouzená pře.

Lit.: anonym: Pchu Sung-Ling: Zkazky o šesteru cest osudu. In web ČRo 3 Vltava, únor 2015 (článek). – Cit.: Jeden z nejpopulárnějších čínských spisovatelů Pchu Sung-ling žil v 17. století. 25. února uplyne od jeho smrti 300 let. Je autorem čtrnácti divadelních her se zpěvy a řady odborných pojednání určených k osvětě prostého lidu – byl již za svého života uznávaným básníkem.

Nesmrtelnost mu přinesla sbírka příběhů Záznamy o podivném a Ze Studovny klábosení (Liao-čaj č´-i), obsahující téměř 500 záznamů. Tiskem vyšla poprvé až po autorově smrti v r. 1752. Během 18. a 19. století byly některé příběhy znovu vydávány a staly se inspirací pro pozdější sbírky podobného charakteru.

Z Doslovu Olgy Lomové ke knižnímu vydání díla: „Pchu Sung-lingova sbírka obsahuje množství krátkých záznamů, které se velmi podobají tradičním zápiskům. Jedná se o krátké záznamy věcí neobyčejných, které postrádají příběh. V Průškově výboru je tento typ zastoupen jen několika ukázkami – Dvě vyprávění o zvířátkách umělcích, Koberec ryšavců (kde se hovoří o lidech z Evropy), Bakalář Kuo a Vinný červ.

Pchu Sung-ling se však proslavil tím, že původní formu ´zápisku´ obohatil o narativní složku a vytvořil fantastickou povídku psanou klasickým jazykem. Součástí této proměny je také výrazná subjektivizace vyprávění. Příběhy o upírech a liškách, známé též z vypravěčské tradice a literatury psané hovorovým jazykem, Pchu Sung-ling proměňuje v romantické příběhy lásky, kde mezi člověkem a nadpřirozenou bytostí vzniká hluboké citové pouto. Napínavým zkazkám dává moralizující rozměr, promítá do nich zejména nechuť ke zkorumpovanému úřednictvu a obdiv k tradičním morálním hodnotám. Tento moralizující rozměr zaostřený na rozkládající se společenskou elitu sdílí s Wu Ťing-c’em, o generaci mladším autorem románu Literáti a mandaríni, známého i v českém překladu.

Po vzoru slavného historika S’-ma Čchiena (zhruba 145 – 86 př. n. l.) Pchu Sung-ling často opatřuje své příběhy závěrečným osobním komentářem, který dále zvýrazňuje subjektivní prvek. Dalším nástrojem subjektivizace vyprávění je klasický jazyk bohatý na literární a historické narážky, které vytvářejí síť odkazů ke známým starším textům a přinášejí do podtextu povídek nepřímé hodnocení, ironický komentář či skrytý druhý smysl. Řada povídek zásluhou jazyka bohatého na intertextové odkazy nabývá alegorický charakter a jejich smysl se posouvá opět k moralizujícímu komentáři nad úpadkem dobrých mravů, případně až k satiře na pochybné praktiky úřednictva. Tato vrstva významů však zůstává čtenáři překladů do značné míry skryta.“

Četba na pokračování