Má cesta k našim Němcům (2015)

Přidal: Premek |

Květen 4, 2015

Milan Augustin. Esej karlovarského historika a archiváře. Účinkuje Jan Vlasák. Režie Vlado Rusko.

Natočeno 2015. Premiéra 8. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.; 14 min.) v cyklu Psáno kurzívou. Repríza 1. 7. 2020 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba.

Lit.: Augustin, Milan: Ruhe sanft! Vybráno z: „Má cesta k naším Němcům“ (krácená verze), in: Jahrbuch des Adalbert Stifter Vereins, Neue Folge 19, 2005. In web Facebook -Všemilský hřbitov-Der Friedhof in Schemmel, 2. 5. 2013 (ukázka z textu). – Cit.: … Když jsem se narodil, Němci už v Čechách nebyli. Zmizeli jako mlžný opar nad svými rodnými horami, téměř beze stopy. Hory osiřely a po staletích tu opět zavládlo ticho. Bylo však tak hluboké a nepřirozené, že spíše křičelo. Tehdy jsem ještě nevěděl, že ta země křičí bolestí samoty, že pole křičí touhou po obdělání, louky po senoseči a ulice po známých tvářích. Já jsem ten randál ticha vůbec nechápal, netušil jsem, že jsme odsud během dvou let vyvezli na tři miliony Němců a že ta země nebyla na nikoho jiného zvyklá. Netušil jsem, že země, v níž jsem se já – Čech – narodil, je prosáklá němectvím až na matečnou horninu.

Poprvé jsem si to uvědomil v jednom horkém létě, kdy jsem musel každý podvečer chodit na hřbitov a zalévat tam květiny na hrobě mého dědečka. Pocházel úplně odjinud, zemřel však v pohraničí. Fascinovala mne ona zvláštní hřbitovní atmosféra naplněná klidem a mírem, a také čímsi nekonečným. Upoutaly mne náhrobky, většinou zanedbané, některé dokonce svalené a zničené, a také data narození a úmrtí – mnohá z nich sahala do 19. století! Náhrobky byly popsány takovým zvláštním ostrým hranatým písmem – vždyť víte. Pro mne to ovšem byly nerozluštitelné šifry z jiného světa, hieroglyfy pradávných českých (böhmisch) dějin. Jen ten, kdo v životě něco významného, doopravdického objevil, pochopí mou radost, s jakou jsem vyluštil svůj první hieroglyf. Bylo to krátké a pro můj život naprosto stěžejní Ruhe sanft!. Neměl jsem potřebu pátrat po tom, co ta slova znamenají, nebylo proč – od prvopočátku jsem jejich smysl chápal naprosto přesně.
Co jiného by Ruhe sanft! mohlo znamenat, než Ruhe sanft!?

Až teprve o mnoho let později jsem při učení němčiny narazil na slovo „ruhen“. A jak vidím ve slovníku „ruhen“, ihned mi z hlubin paměti vyskočilo Ruhe sanft!. A najednou mi došlo – vždyť je to německy! Vyryta do náhrobků byla slova Ruhe sanft tak přirozená, že jsem je nepotřeboval překládat, tak jako dítě bez slovníku rozumí své matce. Poprvé jsem si uvědomil to spojení českého s německým do českého. Poprvé jsem pochopil rozdíl mezi slovy český (tschechisch) a český (böhmisch).
Slova Ruhe sanft! jsem vždy pokládal za svou mateřštinu proto, že mě je naučila země, v níž jsem se narodil a kde jsem žil. Má země na mne mluvila tak, jak se to naučila od Němců, jimž byla kdysi domovem.

Milan Augustin (* 1960), ředitel Státního okresního archivu v Karlových Varech/Karlsbad Vybráno z: „Má cesta k naším Němcům“ (krácená verze), in: Jahrbuch des Adalbert Stifter Vereins, Neue Folge 19, 2005

Eseje, fejetony, přednášky