Přes květinové chci jít háje (2015)

Otokar Březina (1868 – 1929), Anna Pammrová (1860 – 1945) a jejich vztah v zrcadle korespondence trvající od května 1889 až do Březinovy smrti. K 70. výročí úmrtí české filozofky a spisovatelky připravila Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.

Účinkují Jana Kaločová a Jiří Valůšek.

Nastudoval ČRo Brno v roce 2015. Premiéra 20. 9. 2015 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Schůzky s literaturou.

 Lit.: Blažejovská, Alena: Ďábel sedí na ohyzdných vrtulích,“ psala Otokaru Březinovi Anna Pammrová. In web ČRo Brno, 16. 9. 2015 (článek). – Cit.:  Filozofka a spisovatelka Anna Pammrová zemřela před 70 roky, 19. září 1945. Veřejnosti je známá nejvíce jako žena, která si čtyřicet let dopisovala s básníkem Otokarem Březinou.

 

„Přes květinové chci jít háje, / kde růže stále v květu jsou. / Mé duše to vždy touha byla: / žít světle, čistě, vznešeně a svobodou.“ Ve svém posledním dopise Otokaru Březinovi ze srpna 1928 – dle editora dvousvazkové Korespondence Otokara Březina Petra Holmana – uvedla Anna Pammrová (1860 – 1945) tyto verše jako své krédo, které si formulovala o padesát let dříve. A dodala: „Jak dávno tomu! Mnoho nesvobody, temnoty, všeliké nevznešenosti přešlo, jako čmoud dnešních motorů, cestou našich duší.“ 

 

Korespondence mezi básníkem Otokarem Březinou (1868 – 1929) a „žďáreckou poustevnicí“ Annou Pammrovou patří k těm případům, kdy můžeme číst román v dopisech. Velký, osudový příběh. Totiž: mohli bychom. Březinovy dopisy (různým adresátům včetně Pammrové) vyšly v roce 2004 na osmnácti stech stranách a zrcadlí tento příběh básníkovýma očima. 

 

 

Petr Holman odvedl přepečlivou, výsostně profesionální práci i v komentářích, kde dokládá, co jen doložit lze – cituje z knihy Almy Křemenové (která hojně čerpá z deníku své tety Anny Pammrové), dřívějších edic a dalších zdrojů. Přesto však až donedávna v naprosté většině případů nebylo možné si přečíst, na co vlastně Březina reaguje a jak mu Pammrová odpovídala. Její dopisy byly až na nečetné výjimky považovány za ztracené. 

 

Před necelými šesti lety se však Petr Holman dočkal překvapení. Píše: „Patnáctého prosince 2009 jsem měl možnost na Strahově poprvé nahlédnout do kartonu předaného literárnímu archivu Památníku národního písemnictví v Praze a také letmo projít jeho obsah.“ Tím obsahem byla nově objevená část Březinovy korespondence, která byla nalezena na půdě domu v Údolní ulici v Táboře, jehož dřívějšími majiteli byli Křemenovi. 

 

Největším objevem je větší počet francouzsky, německy a česky psaných, úplných i ve fragmentech se vyskytujících, originálů dopisů Anny Pammrové Otokaru Březinovi. Několik ukázek korespondence vedené v češtině již bylo zveřejněno, větší část však dosud nikde publikována nebyla. 

 

V pořadu Zelný rynk zazněl jeden z těchto dopisů, v rukopise nedatovaný. Pammrová v něm píše: „Kdybyste nebyli ‚pány‛ přírody, měli byste již v důsledcích stavěkého přání vlastní křídla jako ptáci, k tomu přirozené právo k pobytu v nadoblačném oceánu. Jelikož jste tyrané, sedí ustavičně ďábel na ohyzdných vrtulích.“ 

 

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Účinkují: Jana Kaločová a Jiří Valůšek.
Režie Radim Nejedlý.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)