Před 25 lety : Září 1990 – François, Margaret a jiné radosti (2015)

Přidal: Premek |

Září 21, 2015

Francois, Margaret a jiné radosti – připomněli jsme si dobu před 25 lety, kdy Československo navštívily v rozmezí několika málo dní dvě výrazné postavy západoevropské i světové politiky. Připravil Jan Sedmidubský.

Natočeno 2015. Premiéra 18. 9. 2015 (ČRo Plus, 20:10 h.; 30 min) v cyklu Archiv Plus.

Lit.: Sedmidubský, Jan: Před 25 lety: Září 1990 – François, Margaret a jiné radosti. In web ČRo Plus, září 2015 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Margaret Thatcherová na půdě Federálního shromáždění s četnými historickými postřehy vyslovila jasnou omluvu, dokonce se dá říct jisté pokání za podpis Mnichovské dohody. V rozmezí pouhých tří dnů přicestovaly v září 1990 do Československa hned dvě klíčové osobnosti tehdejší světové politiky: François Mitterrand a Margaret Thatcherová. Při poslechu archivních záznamů ze září roku 1990 je zřejmé, že doba porevoluční euforie se už rychle vytrácí.

Vraťme se ještě na chvíli do léta onoho roku: Po svobodných volbách v červnu 1990 se podařilo rychle sestavit obě národní vlády i vládu federální, sešli se nově zvolení poslanci všech tří parlamentů a po pouhém měsíci práce si pak „odhlasovali platy a rozjeli se na prázdniny“.

Těchto slov použil i Václav Havel v zářijových Hovorech z Lán, ale je spíš jako lidový citát a proto, aby naopak vzal poslance v ochranu.

Čekal je totiž perný podzim, kdy se v podstatě bez oddychu a ve velmi svižném tempu měly odehrát základní legislativní změny, umožňující rozjezd ekonomické reformy.

Což bylo téma, které zaměstnávalo politiky i obyčejné lidi už od jara velmi intenzivně – porevoluční odhodlanost a chuť se vrhnout do přeměny systému (že cílem je kapitalismus, se tehdy nikdo neodvažoval nahlas říct, mluvilo se výhradně o tržních mechanismech, tržním prostředí, konvertibilní měně apod.) se tu střídala s obavami, často oprávněnými.

Jak to bude s nezaměstnaností, s cenami, se státními podniky, s financováním kultury a tak dále.

Zasedání všech tří vlád v Kroměříži 27. září také rozhodlo o spuštění takzvané malé privatizace a v parlamentu se v září rovněž odehrálo schválení scénáře ekonomické reformy, předloženého federální vládou.

Do toho ovšem začaly přicházet první znepokojivé zprávy ze Slovenska – v srpnu, tedy právě v době parlamentních prázdnin, se totiž odehrálo setkání zástupců české, slovenské a federální vlády v Trenčianských Teplicích.

Jak později mnohokrát vzpomněl tehdejší český premiér Petr Pithart, slovenský předseda vlády Mečiar přijel na tato jednání – jak se později ukázalo – s totálně „vylhaným“ mandátem v tom smyslu, že má pověření VPN, Slovenské národní rady i slovenské vlády jednat o budoucím rozdělení kompetencí v rámci federace.

Mnoho pozorovatelů později označilo tato jednání za počátek Mečiarovy demontáže federace, ale tehdy to tak nevypadalo.

Sám premiér Pithart pak cítil potřebu vystoupit v České národní radě, informovat poslance o těchto jednáních a zároveň varovat, jak málo jsou oba národy propojeny, mimo jiné i mediálně.

Málokdo si už dnes vzpomene, jak sporadicky se tehdy četly v české části federace slovenské noviny, ať už to bylo jejich nedostatkem nebo obecně nezájmem p. t. čtenářstva.

V atmosféře začínající vnitropolitické rozkolísanosti představovaly návštěvy ze zahraničí, zvláště pokud šlo jaksi o „první ligu“, vítaný stimul, optimistickou injekci, která Československu připomněla jeho loňskou listopadovou slávu, ale i jeho závazky do budoucna.

Francouzský prezident i britská premiérka nejenže svými návštěvami a projevy vyslovili mohutnou podporu československé reformě a obnovování demokratických mechanismů, ale také přivezli konkrétní investiční sliby a nabídky.

Mnoho záběrů z oněch let už dnes má hodnotu opravdu jen dokumentární a jako by v nich chybělo napětí.

Záběr z bratislavské tiskové konference Mitterranda s Havlem je z dnešního hlediska zajímavý spíš tím, jak francouzský prezident kličkuje při odpovědích na otázky, jak řešit okupaci Kuvajtu Irákem.

Zajímavější je možná projev Margaret Thatcherové na půdě Federálního shromáždění s četnými historickými postřehy a jasnou omluvou, dokonce se dá říct jistým pokáním za podpis Mnichovské dohody.

Nebylo zřejmě úplnou náhodou, že se hradní diplomacie pokusila obě návštěvy západních vůdci Anglie a Francie naplánovat právě na září, které mělo pro Československo kvůli Mnichovu 1938 tak podivnou příchuť.

A to, že obě politické legendy Václavu Havlovi vyhověly a skutečně v tak krátkém rozmezí do Prahy a Bratislavy zavítaly, svědčí o výjimečnosti doby i prezidentova charismatu a politického vlivu ve světě.

Ne tak ovšem doma – v Československu se bude jeho vliv čím dál víc rozpouštět v zabijačkové polévce domácí „reálpolitiky“.

Radiodokument