Kolonie 2015 (2015)

Přidal: Premek |

Prosinec 12, 2015

Iva Strnadová. Kamenná kolonie – pro místní Kolonka, Kamenka nebo Skala. Vyrostla načerno ve třicátých letech minulého století, takřka uprostřed Brna, jako nouzové bydlení především pro dělníky z nedaleké Khonovy cihelny. Má asi 130 domků, a je to místo nejen se svébytnou architekturou, ale i lidmi. Rozhlasový dokument nás zavede do svérázné brněnské čtvrti zvané Kamenka, která dodnes žije svým vlastním undergroundovým životem. Zvuk Lukáš Dolejší. Dramaturg Jan Sedmidubský. Režie Radim Nejedlý.

Nastudoval ČRo Brno v roce 2015. Premiéra 12. 12. 2015 (ČRo Plus, 13:35 h.; 25 min). Repríza 27. 7. 2016 (ČRo Plus, 20:05 h.); 1. 1. 2017 (ČRo Plus, 7:33 h); 13. 3. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h). K poslechu zde.

Lit.: Strnadová, Iva: Kolonie 2015: Brána do jiného světa. In web ČRo Plus, červenec 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Kamenná kolonie – pro místní Kolonka, Kamenka nebo Skala. Vyrostla načerno ve 30. letech minulého století takřka uprostřed Brna jako nouzové bydlení především pro dělníky z nedaleké Khonovy cihelny. Má asi 130 domků a je to místo nejen se svébytnou architekturou („postav si z toho, co najdeš“), ale i lidmi.

I dnes je to pro mnoho Brňanů zapomenuté místo, které navíc už od počátku vzniku provází stín likvidace. Kamenka sice patří pod Brno – Střed, v její horní části ale dodnes chybí kanalizace. Také elektrické rozvody už něco pamatují, silnice zůstávají hliněné nebo rozbité a městskou hromadnou dopravou se sem téměř nedostanete. Místní obyvatelé často ve svých baráčcích zůstávají jako nájemníci a město s prodejem domků a pozemků pod nimi otálí.

Existence „mimo systém“

Tento stav neukončenosti, provizoria a jisté existence „mimo systém“ ale zároveň láká k poznání a návštěvě tohoto místa, stejně jako třeba místní Štefanské hody. Ty se tu konají už čtvrtým rokem na počest jednoho z obyvatel, zesnulého Štefana, místního „inteligentního, sympatického, dredatého hašišáka“, jak by ho nazvali jeho sousedé. Mimochodem, z jeho smrti viní lékaře, který za ním odmítl do Kolonie přijet.

Jen několik desítek metrů odtud sice vede jedna z rušných brněnských silnic, ale jakmile se noha dotkne země u prvního domku v Kolonii, má tělo pocit, že prošlo neviditelnou branou do jiného světa; do vesnice uprostřed města, kde shon a hluk nemají místo. V labyrintu úzkých uliček a těsně na sebe nastavěných domků žije komunita vřelých lidí. Zídky, domky, ale i některé sloupy elektrického vedení jsou ozdobeny mozaikou.

Ošuntělé lavičky s divoce nainstalovanými květinovými zákoutími před domky lákají k posezení a rozjímání. Občas tu vládne trochu chaos, spatříte svět poskládaný ze střípků dávno zašlých věcí, okna s bizarní výzdobou, oprýskaný dům s půdním vikýřem z vitráže, udusaný dvorek se starým stromem uprostřed a voliérou. To vše však tvoří jedinečnou a útulnou atmosféru.

Místo pro ty, kteří chtějí zpomalit

Život v Kamence se dá těžko srovnávat s životem vně tohoto mikrosvěta. Prolíná se tu půvab a lenivost jižních měst s temperamentem umělců pařížského Montmartru. Už je sice pryč doba, kdy se na malých dvorcích konaly každou chvíli vernisáže a v malých domečcích koncerty.

Předrevoluční umělecká bohéma si vybírá důchod, přichází ale nová vlna a pověst bohémské čtvrti tak stále přežívá. A pokud to nejsou umělci, kteří zde hledají svůj svět, pak to jsou lidé, kteří chtějí zpomalit a někam patřit. Robo, jeden z hrdinů dokumentu, nedávno odpověděl na otázku, jestli Kamenka přijme každého, slovy: „Abys tu mohla přežít, musíš být především člověkem.“

Radiodokument