Bláznův polštář (2004)

Přidal: rickie |

Prosinec 1, 2008

Jaroslav Putík. Četba z stejnojmenné knihy, z oddílu Romány v kostce. Pro rozhlas vybral a v úvodu hovoří Petr Hanuška. Redakce Jan Sulovský. Zvuk, záznam a střih Jaromíra Sychrová. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Režie Michal Bureš.

Účinkují Ivana Plíhalová a Jaroslav Krejčí.

Natočil Český rozhlas Olomouc v roce 2004 (26 min.). Repríza 27. 7. 2008 (ČRo Olomouc, 20:30 h.) v cyklu Setkání s literaturou; 30. 7. 2008 (ČRo Olomouc, 19:02 h.) v cyklu Setkání s literaturou; 29. 9. 2016 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka.

Lit.: anonym (= Hanuška, Petr): Jaroslav Putík: BLÁZNŮV POLŠTÁŘ. In web ČRo Olomouc, červenec 2008 (článek, úvodní slovo). – Cit.: Mozaika příběhů, které nevymizí z paměti.

Pokud jste milovníky nevelkého počtu prozaických slov, a přitom solidní porce moudrosti, pak sáhněte právě po knize Jaroslava Putíka nazvané Bláznův polštář.

Napsal ji autor, který svým věkem patří k zasloužilé generaci české literatury (ročník narození 1923, prozaik, publicista, překladatel, v 60. letech 20. století redaktor mj. Literárních novin a literárněvědného časopisu Orientace), jež držela hlavní tvůrčí slovo v letech předsrpnového uvolnění, resp. jíž bylo zapovězeno oficiálně publikovat v časech předlistopadové normalizační dvacetiletky.
Bláznův polštář je zvláštní knihou, kterou lze z žánrového hlediska pojmenovat jako soubor minirománů uzavřených do rámce odstavců či dokonce jedné věty. Kupodivu – a v tom je Putíkovo mistrovství – nejde jen o soubor sentencí coby výslednice zkušeností jednoho lidského života, ale o mikropříběhy, které nabízejí dramatické, tragické, komické, humoristické, lehkovážné, ale i závažné příhody, u nichž se na žádné stránce nenudíte.

Autor je rozdělil do několika oddílů: Romány v kostce, z nichž dnes budeme číst, jsou typem vyprávěnek odposlouchaných či viděných na ulici, v restauraci, v dopravních prostředcích a já nevím kde všude ještě. Některé z nich doprovází explicitní mravní ponaučení, jiné pak hodnou chvíli „žijí“ v čtenářově mysli a hodnocení ponechávají na jeho úhlu životního pohledu a žebříčku hodnot.

Pro vaši bližší informaci, další oddíl Ze života zvířat a ptáků nemá podobu nůše naplněné po okraj bajkami, ale je vzorkem střetnutí, kontaktů, dotyků člověka se zvířecím světem, v němž se zvířecí osudy stávají zrcadlem našeho jednání a postojů.

Následující Třínohý pes na záletech není zúžením předchozího tématu, ale naopak výhradně návratem k člověku, tedy přesněji k muži a ženě, k jejich vzájemným mileneckým, manželským či přátelským, případně nepřátelským vztahům.

Věrny svému titulu – Sny a polosny – zůstávají texty, v nichž se mísí realita dnů s realitou především autorových nočních můr. Obdivuhodně vydařenou je pasáž nazvaná Jednou větou. V ní Putík nabízí „kondenzovanou“ moudrost, kterou nementoruje ani stařecky neobtěžuje, ale naopak dokáže pobavit i pokárat, nabudit i odzbrojit.

Stranou jeho zájmu nemohl samozřejmě zůstat ani jeho stav spisovatelský (Ten stromu libý květ), ataky na českou a světovou historii (Skytská pomsta) a závěrečný polytematický sumář (Momenty a pointy).
No a pokud jste se s tvorbou Jaroslava Putíka a jeho životními osudy neměli ještě možnost seznámit, vše podstatné vám samotný autor prozradí v profilovém rozhovoru nazvaném Co zůstává, uveřejněném na konci knihy.
_____________________________________________________
Anotace :
Ve své nové knize Bláznův polštář předkládá Jaroslav Putík (1923) krátké zápisky a výpisky, vznikající od 50. let až do současnosti. Ironický glosátor s citem pro absurditu všedních situací tu shromáždil pestrou kolekci lidských (i zvířecích) dramat, groteskních minipříběhů, anekdotických historek, aforismů a bonmotů. Vlastním autorovým textem prostupuje útržkovitý čtenářský deník, výmluvný důkaz Putíkova vytříbeného čtenářského vkusu.

Povídky