Osudy – Krvavé jahody 1/5 (2016)
Jiří Svetozar Kupka. Připravila Kateřina Szczepaniková a Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.
Čte Michal Bumbálek. Ze záznamu hovoří Věra Sosnarová.
Nastudovalo Brno v roce 2016. Premiéra 1. dílu 25. 1. 2016 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h). Repríza 1. dílu 20. 1. 2017 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.
Lit.: anonym: Jiří Svetozar Kupka: Krvavé jahody. In web ČRo 3 Vltava, leden 2016 (článek). – Cit.: Příběh Věry Sosnarové, která přežila gulag. Ukázky z knihy doplňuje vyprávění hrdinky, natočené v červenci 2015.
Spisovatel Jiří Svetozar Kupka podle vyprávění Věry Sosnarové (nar. 5. 5. 1931) sepsal a roku 2008 vydal knihu Krvavé jahody. Příběh ženy, která po odsunu v roce 1945 strávila 19 let v pracovních táborech v Rusku a poté zde pracovala ve slévárně, než se jí po mnoha peripetiích podařilo vrátit na rodnou Moravu, byl pak publikován i v časopisech a na internetu, hrdinka jej vyprávěla dokumentaristům a posluchačům na besedách v knihovnách, ve školách apod. Institut Post Bellum jej zahrnul do projektu Paměť národa – příběhy 20. století.
Osud Věry Sosnarové byl však i zpochybňován – historik Vladimír Bystrov napadl některé okolnosti jejího příběhu jako nepravděpodobné (Neviditelný pes 25. 7. 2009) a předložil úvahy posouvající fakta do jiných geografických souřadnic i pracovně-právního rámce.
Věra Sosnarová však zdůrazňuje, že jim nikdo nikdy neodpověděl na otázku, kde se nacházejí – předpokládala pouze, že na Sibiři. Utéct nebylo možné. Žádnou „bumážku“ prý nikdy nedostala a odpovědí na veškeré prosby byl výsměch.
Posluchačům stanice Vltava jsme se s Kateřinou Szczepanikovou rozhodly zprostředkovat příběh tak, jak jej čteme v knize Krvavé jahody a jak jej vypráví hrdinka. Je plný útrap, zoufalství a vrývajících se detailů. Prozaik vše zasazuje do širšího rámce, dnes 84letá Věra Sosnarová se při vzpomínání nevyhne slzám a propadům do pocitů bezbřehé bolesti.
V roce 1945 se stala součástí odsunu z Brna spolu s matkou, Ruskou, která přišla na Moravu s manželem – českým legionářem. Věře bylo čtrnáct, její společně unesené sestře Nadě devět. Jelikož otce už neměly, nikdo se jich nezastal. Poprvé byla znásilněna cestou v dobytčáku. Takové zacházení matku obou dcer přivedlo k šílenství – a poté, kdy se v záchvatu pokusila dcery zabít sekerou, byla zastřelena. Po třech měsících v Rusku se tedy sestry staly sirotky. Nepředstavitelné utrpení v lágru jim pomáhaly překonat Polky, internované spolu s nimi. „Pořád se mluví o Hitlerovi, ale jaký byl Stalin?“ připomíná Věra Sosnarová. Vypráví o tom, jak se jim po letech – to jí bylo 34 roků – konečně podařilo vrátit: přejet hranici a vstoupit na rodnou půdu. Právě za to se hrdinka po celou dobu úpěnlivě modlila.
Lit.: Blažejovská, Alena: Jiří Svetozar Kupka: Krvavé jahody. In web ČRo Plus, leden 2017 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Spisovatel Jiří Svetozar Kupka podle vyprávění Věry Sosnarové (nar. 5. 5. 1931) sepsal a roku 2008 vydal knihu Krvavé jahody. Je to příběh ženy, která po odsunu v roce 1945 strávila 19 let v pracovních táborech v Rusku a poté zde pracovala ve slévárně, než se jí po mnoha peripetiích podařilo vrátit na rodnou Moravu.
Příběh byl pak publikován i v časopisech a na internetu, hrdinka jej vyprávěla dokumentaristům a posluchačům na besedách v knihovnách, ve školách apod. Organizace Post Bellum jej zahrnula do projektu Paměť národa – Příběhy 20. století.
Osud Věry Sosnarové byl však i zpochybňován – historik Vladimír Bystrov napadl některé okolnosti jejího příběhu jako nepravděpodobné (Neviditelný pes 25. 7. 2009) a předložil úvahy posouvající fakta do jiných geografických souřadnic i pracovně-právního rámce.
Ukázky z knihy čte Michal Bumbálek. Doplňuje ho vyprávění dnes 85leté hrdinky, který v červenci 2015 natočily spoluautorky pořadu Kateřina Szczepaniková a Alena Blažejovská. Režie měl Radim Nejedlý.
Věra Sosnarová však zdůrazňuje, že jim nikdo nikdy neodpověděl na otázku, kde se nacházejí – předpokládala pouze, že na Sibiři. Utéct nebylo možné. Žádnou „bumážku“ prý nikdy nedostala a odpovědí na veškeré prosby byl výsměch.
Posluchačům Českého rozhlasu jsme se s Kateřinou Szczepanikovou rozhodly zprostředkovat příběh tak, jak jej čteme v knize Krvavé jahody a jak jej vypráví hrdinka. Je plný útrap, zoufalství a vrývajících se detailů. Prozaik vše zasazuje do širšího rámce, dnes 85letá Věra Sosnarová se při vzpomínání nevyhne slzám a propadům do pocitů bezbřehé bolesti.
V roce 1945 se stala součástí odsunu z Brna spolu s matkou, Ruskou, která přišla na Moravu s manželem – českým legionářem. Věře bylo čtrnáct, její společně unesené sestře Nadě devět. Jelikož otce už neměly, nikdo se jich nezastal. Poprvé byla znásilněna cestou v dobytčáku.
Takové zacházení matku obou dcer přivedlo k šílenství – a poté, kdy se v záchvatu pokusila dcery zabít sekerou, byla zastřelena. Po třech měsících v Rusku se tedy sestry staly sirotky. Nepředstavitelné utrpení v lágru jim pomáhaly překonat Polky, internované spolu s nimi.
„Pořád se mluví o Hitlerovi, ale jaký byl Stalin?“ připomíná Věra Sosnarová. Vypráví o tom, jak se jim po letech – to jí bylo 34 roků – konečně podařilo vrátit: přejet hranici a vstoupit na rodnou půdu. Právě za to se hrdinka po celou dobu úpěnlivě modlila.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku