Trendy – Královská cesta (2016)

Přidal: Premek |

Listopad 22, 2016

Reportáž. Matrjošky a beranice ušanky stále vládnou historickému centru Prahy. Proč je obchodníci vydávají za typicky české výrobky a co si pak o Češích myslí ti, kteří si je koupí? Natáčeli jsme na pražské Královské cestě. Připravil Radek Kříž.

Natočeno 2016. Premiéra 10. 11. 2016 (ČRo Plus, 10:34 h.).

Lit.: Kříž, Radek – Bartoněk, Jan: Královská cesta plná matrjošek, sovětských uniforem a uřvaných obchodů. Jaký obrázek o Česku si odváží turista domů? In web ČRo Plus, 10. 11. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Má-li ta ulice nějaký smysl, a to má, a my se tím reprezentujeme, tak to o nás říká strašně moc,“ říká ředitel Ústavu pro dějiny umění.

„A to jste ještě nepřišel kolem poledne, protože to tam bývají většinou ti lidé s bublifuky nebo je tam někdo, kdo sedí na tyči. Člověk si říká – co to má co dělat s Prahou a s Královskou cestou,“ popisuje bizarnosti paní Procházková, která bydlí na Královské cestě od roku 1977.

Nepomáhá jí ani pokus autora reportáže Radka Kříže, že jde možná o připodobnění kejklířů ze středověku, kteří na Královské cestě měli své místo.

„Legrační změna byla v roce 1988, to si strana a vláda vzpomněli, že bude významné výročí Února a začali opravovat všechny baráky. Předtím to byla normální staropražská ošumělá ulice,“ mluví paní o ulici Celetná.

„Typický turista, který se vrátil z Prahy, má doma vystavenou matrjošku. Je to prototyp toho, co vytvořili šikovné české ruce? “
Kulturní antropoložka Barbora Půtová

Podivné proměny za kapitalismu

„Nejdřív to byly malilinké kavárničky a hospůdky. Potom postupně to začalo. Matrjošky, čepičáři a podobně,“ popisuje paní Procházková atmosféru devadesátých let a dalšího osudu ulice v centru Prahy. Jak říká, šlo skutečně o průměrnou ulici, kde člověk našel řeznictví a mohl si zajít do hospůdky s normálními cenami.

Podobou ulic pražského centra se zabývá i kniha Barbory Půtové, kulturní antropoložky a historičky umění Filosofické fakulty Univerzity Karlovy. V části věnované historii popisuje Královskou cestu jako bulvár, kde byly vždy obchody. Proč ten porevulční trend není některým lidem po chuti?

„Nejdřív to byly malilinké kavárničky a hospůdky. Potom postupně to začalo. Matrjošky, čepičáři a podobně,“ popisuje paní Procházková atmosféru devadesátých let..

„Královská cesta je aktuálně nastavena tak, aby její zboží a služby odpovídaly turistům. Suvenýr není špatný artefakt, ale podoba je diskutabilní. Nesouhlasím s tím, že se tady nabízí jako typický artefakt zboží, které je buď matrjoška, nebo je to ušanka, nebo obskurní tip artefaktu s komunistickými symboly. Turista si takový suvenýr přiveze domů a vždycky se mu spojí s něčím, co zažil. Typický turista, který se vrátil z Prahy, má doma vystavenou matrjošku. Je to prototyp toho, co vytvořili šikovné české ruce?“

Regulace podle Půtové jednoduchá není, protože jde o obchody v dlouhodobých pronájmech lidí z východní Evropy. Problém je, že jsou prezentovány jako typicky české. Dá se na to nálepka Bohemia Crystal.

Královská cesta je název historické trasy centrem českého hlavního města Prahy, po které projížděli nastávající čeští králové ke korunovaci. Trasa začínala v Králově dvoře na Starém Městě, někdejším městském sídle českých králů u dnešní Prašné brány (na místě dnešního Obecního domu). Pokračuje Celetnou ulicí, přes Staroměstské náměstí kolem Staroměstské radnice, od ní přes Malé náměstí, Karlovou ulicí kolem Klementina, přes Křižovnické náměstí pod Staroměstskou mosteckou věž po Karlově mostě pod Malostranskou mosteckou věží, dále ulicí Mosteckou na Malostranské náměstí, ulicemi Nerudovou a ulicí Ke Hradu (dříve přes Pohořelec) a přes Hradčanské náměstí na Pražský hrad do katedrály svatého Víta. (zdroj: Wiki)

„Vzhledem k přívalu lidí, který tudy propluje, se do jisté míry může podílet tato ulice na obrazu české republiky,“ myslí si Půtová.

Kulturní antropoložka Barbora Půtová si vytvořila analýzu, podle které při cestě od Prašné brány po Pražský hrad zjistila nejnižší stupeň obyvatelnosti na Královské cestě. V Celetné ulici jde jen o osm objektů, v Karlově ulici jen šest objektů, ve kterých lze bydlet. Nepočítala například apartmány a ani další komerční subjekty.

Jsou i výjimky

Richard Biegel, ředitel Ústavu pro dějiny umění Filosofické fakulty Univerzity Karlovy: „S nárazem turistického ruchu se ztratila i kvalita veřejného parteru, který až na výjimky, jako třeba knihkupectví Karolinum, se v podstatě proměnil ve výprodej toho, co s městem nesouvisí. Má-li ta ulice nějaký smysl, a to má, a my se tím reprezentujeme, tak to o nás říká strašně moc.“

Radiodokument