Zimní kniha o lásce (2016?)

Přidal: Premek |

Leden 16, 2017

Dora Kaprálová. Dora Kaprálová má láskyplný vztah k dětem, zvířatům a mužům, považuje za rozumné psát právě o nich… Četba na pokračování. Připravila Kateřina Szczepaniková. Dramaturgie Alena Blažejovská.

Účinkuje Dora Kaprálová.

Připravilo Brno v roce 2016 (?). Premiéra leden 2016 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 18:00 – 19:00 h).

Lit.: Blažejovská, Alena: Dora Kaprálová: Zimní kniha o lásce. In web ČRo Brno, 22. 1. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Spisovatelka, publicistka a dokumentaristka Dora Kaprálová se narodila v roce 1975 v Brně. Od roku 2007 žije s rodinou v Berlíně. V roce 2014 vydala svou Zimní knihu o lásce. Její podtitul zní: Je jeden muž, Barrichello.

K mikrofonu Zelného rynku spisovatelku přivedla Kateřina Szczepaniková, která obor Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika na JAMU absolvovala jen o tři roky dřív než Dora Kaprálová. Mohly si tedy spolu povídat jako spolužačky, jako kamarádky – o psaní a o mužích.

V anotaci Zimní knihy o lásce stojí, že texty vznikaly původně jako odpověď na knihu maďarského spisovatele Petera Esterházyho Jedna žena. Esterházy píše o podobách ženství, přesto má jeho kniha mužského hrdinu, který v ní vystupuje jako dokonalý milenec. Naproti tomu Dora Kaprálová se domnívá, že hrdinka její Zimní knihy o lásce je natolik „rozpuštěná“ v mikrosituacích a mikropříbězích, že je obtížné ji vůbec zachytit.

Zimní kniha o lásce je Peteru Esterházymu věnována s určitým popíchnutím, že jsi jeho knihu Jedna žena nikdy nedočetla. Probíhá mezi vámi dál nějaký dialog? Znáte se osobně?“ ptá se Szczepaniková. Spisovatelka přiznává, že Esterházyho knihu ve skutečnosti dočetla. A měla také v úmyslu se s ním sejít a dokonce s ním pořídit časopisecký rozhovor, ale z domluveného setkání vždycky sešlo. Knihu Dory Kaprálové si ale údajně přečetl a líbila se mu.

Zimní knihu o lásce napsala Kaprálová během dvou zimních měsíců, každý den jeden text. Byl to prý pro ni způsob, jak v Berlíně, kde žije, přežít krutou zimu. Jako zkušené novinářce jí navíc, jak říká, vyhovuje útvar krátkých textů. Jejich psaní se může zautomatizovat jako čištění zubů a stát se příjemnou rutinou. Zima pak uteče jako voda.

„Je jeden muž. Miluji ho, miluje mě. Je to můj muž. Stojím proti němu jen v punčocháčích, je noc. Jsem těhotná, moc.“ Tak začíná jedna z ukázek ze Zimní knihy o lásce, které si můžete v naší nahrávce poslechnout v podání samotné Dory Kaprálové. Autorka ale připomíná, že její kniha není dokumentem, ale rafinovanou hrou s realitou, literaturou. Psaní jí umožnilo uvědomit si, že má smysl věnovat se tomu, co je člověku blízké. A protože ona má láskyplný vztah k dětem, zvířatům a mužům, považuje za rozumné psát právě o nich.

O nejdůležitějších lidských věcech, ke kterým patří milostný vztah, se podle Szczepanikové spisovatelka v knize vyjadřuje fragmenty jazyka, zkratkami, zkomoleninami milostných vyznání. „Myslím, že v té nepřesnosti je nejpřesnější vyjádření podstatných emocí,“ uvažuje Kaprálová. „Ty nejzákladnější děje se dějí mimo slova. Ale protože nelze napsat knihu beze slov, tak aby byla srozumitelná, snažím se tomu slovem přiblížit.“

„Vznikají nějaké další texty v duchu Zimní knihy o lásce?“ ptá se závěrem Sczepaniková. – „Občas mě něco napadne, ale už to není tak silné, abych měla potřebu to napsat. Ale píšu teď něco, co je sice jiné, ale některými situacemi může situace ze Zimní knihy o lásce připomínat. Mám pocit, že je to bohužel tak, že píšu pořád to stejné. Takže se to posouvá i neposouvá a pokračuje to svým životem,“ uzavírá Dora Kaprálová.

Radiodokument