Portréty – Izrael Geldfland (2017)

Přidal: Premek |

Květen 27, 2017

Že příběh VŘSR není tak jednoduchý, jak nám byl léta propagandou podáván, se ví dlouho. Už v létě 1917 ruské noviny upozorňovaly, že bolševici jsou agenti Německa. Nejčastěji se objevovalo jméno Izraela Gelfanda, který pro ně sháněl v Německu peníze. Připravil David Hertl. Hovoří historik Jan Adamec.

Natočeno 2017. Premiéra 25. 5. 2017 (ČRo Plus, 20:05 h.). K poslechu zde.

Lit.: Hertl, David: Izrael Gelfand – ten, který sehnal peníze na revoluci. In web ČRo Plus, 25. 5. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Že příběh „velké říjnové socialistické revoluce“ není takový, jak nám byl léta komunistickou propagandou podáván, se ví od začátku. Stačí vyslovit dvě jména: Izrael Gelfand a Alexandr Parvus. Obě patří jediné osobě – té, která na revoluci sháněla peníze v Německu.

Koho to tenkrát zajímalo…

Léto 1917 bylo v Rusku mimořádně horké, tedy alespoň co se politických událostí týče. Pár měsíců po pádu cara byla země v totálním rozkladu a prozatímní vláda stěží ovládala území, na kterém zasedala. Kromě ní se o moc ucházely sověty a na řadě míst i lokální vládci. A vše se odehrávalo v letech první světové války, která Rusko vyčerpávala lidsky i materiálně.

Osudům Izraela Gelfanda a jeho angažmá, které doslova přepsalo politickou mapu Evropy a později vedlo k rozdělení světa, je věnován další pořad z cyklu Portréty. Hostem je historik Jan Adamec, odborník na ruské a sovětské dějiny.

Za této situace se ruští bolševici pokusili o převrat. Při jeho potlačení se ruským tajným službám podařilo zjistit, že bolševici mají vydatný zdroj peněz. Rychle se podařilo odhalit, odkud přitékají: z nepřátelského Německa.

Ještě v létě 1917 se v ruských novinách objevily informace, že bolševici jsou německými agenty. Přestože na tuto skutečnost velmi hlasitě upozorňoval například tehdejší ruský premiér Alexandr Kerenskij, málokdo se tím v té tak turbulentní době zabýval – ale byl v tom kus pravdy.

Kolik stojí revoluce

Už na začátku první světové války se člen ruské sociální demokracie, menševik Izrael Gelfand (1867-1924), obrátil na německého velvyslance v Konstantinopoli. Byla dojednána schůzka, při které byl Gelfand, vystupující pod jménem Alexandr Lvovič Parvus, přijat v kanceláři německého císaře Viléma II. Předložil německé straně návrh na vyvolání masové generální stávky v Rusku, která měla paralyzovat dopravu lidí a zbraní na frontu.

Gelfand věřil, že stávka povede k revoluci – Němci věřili, že stávka ochromí Rusko a vyřadí ho z válečných operací. Německé ministerstvo zahraničí vyplatilo jen Gelfandovi neskutečných dva a půl milionu zlatých marek; jinými kanály šlo na podporu ruských bolševiků, kteří se vyvolávání stávek v ruském zázemí ujali, dalších nejméně pět milionů. Jenže Gelfand nebyl jediný, na koho se německé tajné služby spoléhaly. Pomyslných „želízek v ohni“ bylo samozřejmě daleko víc.

Z pouhé statistiky vyplývá, že v roce 1916 Německo vyplatilo na podporu diverzní činnosti v Rusku 8 milionů marek, o rok později šlo „na podporu revoluční propagandy v Rusku“ dalších 15 milionů, z ledna 1918 se zachovalo oznámení ředitele berlínské Říšské banky von Schanze jednomu z čelných představitelů bolševiků Lvu Trockému: „Bylo převedeno 50 milionů rublů ve zlatě, aby byly k dispozici lidovým komisařům.“

Lenin se s ním nesešel

Nahlíženo čistě ekonomicky, německé tajné služby dostaly to, co si zaplatily – chtěly mír s Ruskem a měly ho. I s jejich podporou se Vladimir Iljič Lenin vydal počátkem dubna válečného roku 1917 ve speciálním vlaku ze svého švýcarského exilu přes Německo a Skandinávii do rozbouřeného Ruska. Dne 21. dubna 1917 telegrafuje stockholmský rezident německé rozvědky do Berlína: „Leninův vstup do Ruska se zdařil. Pracuje přesně podle našich přání.“

Lenin byl ale chytrý na to, aby se někde s německými tajnými službami osobně setkal. Osobně nikdy žádné peníze nepřevzal a cestou do Ruska se dokonce odmítl setkat ve Stockholmu s Gelfandem – právě proto, aby se vyhnul možnému označení za německého agenta. O Gelfandově spolupráci s německými úřady totiž nikdo nepochyboval. Sám Gelfand byl v době letního pokusu o bolševický převrat v roce 1917 na léčení v Mariánských Lázních.

S Leninem se v té době už názorově rozcházel: nevěřil v okamžité nastolení socialismu po pádu carského režimu, dokonce předpokládal, že po případném vítězství bolševiků dokáže svým vlivem, penězi a intelektuální převahou revoluci zpovzdálí manipulovat. To se ale přepočítal…

Zemřel v Berlíně ve stejném roce jako Lenin. V posledních článcích před smrtí volal ještě Gelfand po evropské integraci na demokratických a tržních základech.

Radiodokument