Osudy – Raději sbírat motýly? 1/5 (2017)

Přidal: Premek |

Září 18, 2017

Richard Adam. Z rukopisného textu sběratele obrazů a tvůrce sbírky zaměřené od 80. let 20. století zejména na díla současných autorů vybral a pořad připravil Petr Veselý. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Lukáš Kopecký.

Čte Vladimír Hauser.

Připravilo Brno v roce 2017. Premiéra 18. – 22. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h).

Lit.: Veselý, Petr: Raději sbírat motýly? Osudy Richarda Adama. In web ČRo 3 Vltava, 18. září 2017 (článek). – Cit.: Vzpomínky sběratele obrazů a tvůrce sbírky zaměřené od 80. let 20. století zejména na díla současných autorů.

Raději sbírat motýly? Takto nazval svoje rukopisné vzpomínky „muž, který žije obrazy“, sběratel Richard Adam. Hned v jejich úvodu název vysvětluje svým dětským zájmem, aby nás posléze přivedl až ke své činnosti nejvlastnější, kterou se stal v našem prostředí proslulým a nezastupitelným. Totiž postupnému vytváření neobyčejné sbírky obrazů, soustřeďující se zejména na autory od tzv. generace 80. let až po generaci malířů nejmladších.

Richard Adam ovšem není jen sběratelem, není a nebyl aktivní pouze směrem k budování sbírky. Tímto bytostným zájmem zároveň svým způsobem utvářel a propojoval výtvarnou scénu, malíře napříč generacemi a napříč nejen Českou republikou. Jeho opakované návštěvy v ateliérech se staly legendárními a ze zájmu sběratelského vyplynul bezpočet setkání a příběhů. Soustavnému sledování práce nejmladších autorů (již během jejich studií) se u nás věnuje asi jako nikdo jiný.

Ani touto aktivitou se však přínos Richarda Adama pro české (a slovenské) malířství ještě nevyčerpává. Jako sběratel a později také jako kurátor seznamoval s obrazy a mimořádným způsobem formoval a integroval také širší veřejnost. Průběžně vznikající sbírku prezentoval v různých tematických a generačních výběrech v řadě galerií a posléze v domácí Wannieck Gallery v Brně (později Richard Adam Gallery, která svoji činnost ukončila v roce 2015). Často uskutečňoval to, co nebylo nebo nemohlo, ale mělo být v popisu práce veřejných institucí, jak po stránce kurátorské, tak sbírkotvorné. Na rozdíl od výstav, v jejichž koncepci kurátor vizuální dílo mnohdy spíše používá jako prostředek nebo záminku k vyjádření vlastních tezí, Richard Adam obrazy nemanipuluje a dává jim prostor pro jejich nejvlastnější sdělení. Především má obrazy rád. Potřeba být s obrazy, komunikovat s obrazy se stala jeho potřebou životní a bez nadsázky láskou. Žije obrazy a s obrazy, má až fyzickou účast na nejrůznějších způsobech jejich artikulace. Spontánnost, kterou se projevuje ve vztahu k umění a v komunikaci s přáteli, je zřejmá i ze způsobu psaní jeho vzpomínek. Často můžeme mít pocit, že se obrací ke konkrétnímu člověku, dějově i tematicky přeskakuje, propojuje časově vzdálené zážitky a situace podle toho, jak naléhavě se v dané souvislosti právě připomínají. Ve svém vzpomínání je velmi otevřený, neskrývá různá zklamání a okolnosti kontroverzní ani občasnou problematičnost vztahů s některými malíři.

Naším pětidílným cyklem, zejména vymezenou délkou, nelze obsáhnout všechny osobní a profesní aspekty jeho osobnosti a činnosti. Richard Adam je také například posluchačem a znalcem (a vlastně i sběratelem nosičů) vážné hudby, a to i té soudobé.

Nedá mně, abych v závěru tohoto krátkého článku neopravil nebo nedoplnil zmínku Richarda Adama o návštěvě v ateliéru mém. Vlastně se sám sebe ptá, zda mě svojí někdejší první návštěvou příliš nevyrušil, „neodnesl auru“.

Tedy, Richarde, opak byl pravdou, tvoje návštěva mě naprosto nečekaně a výjimečně povzbudila. Tvoje bezprostřední reakce na některé obrazy pro mě byly neobyčejným přínosem, tvoje empatie v jejich „čtení“ napomohla mně samotnému se v nich orientovat, podpořila mě v důvěře v jejich smysl. Díky. Petr Veselý, malíř a autor pořadu

Radiodokument