Příběhy 20. století – Eva Mosnáková (2017)

Přidal: Premek |

Září 24, 2017

Připravil Adam Drda.

Natočeno 2017. Premiéra 24. 9. 2017 (ČRo Plus, 20:05 h.). K poslechu zde.

Lit.: Drda, Adam: Němci nás pronásledovali a Němec nás zachránil. Příběh Evy Mosnákové. In web ČRo Plus, 24. 9. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Manželství rodičů Evy Mosnákové bylo v jejich prostředí považováno za přinejmenším neběžné. Eva se narodila v roce 1929 v Brně jako jediné dítě židovského otce Andreje Fuchse (později Floriána) a české matky Otílie.

Jako kluk Andrej Fuchs osiřel a vychovávala ho teta, která očekávala, že se stane právníkem a přivede si domů židovskou dívku. Andrej její naděje nenaplnil ani v jednom ohledu: zamiloval se do křesťanky, oženil se s ní a stal se zvěrolékařem.

Evina maminka Otílie pocházela z brněnské rodiny vojenského krejčího, a když se s manželem odstěhovala na Slovensko do Handlové, chvíli trvalo, než ji židovské společenství přijalo. „Ale dítě má ta Gójka pěkné, říkala manželka místního židovského lékaře, když se s maminkou zdravili na procházce. Povídala to jako by důvěrně své sestře, ale tak, aby to maminka zřetelně slyšela,“ vzpomíná Eva Mosnáková.

V Handlové tvořili asi polovinu obyvatelstva Němci, a také Eva chodila do německé školky, aby se naučila řeč. Pamatuje si, že na náměstí, pod okny jejich domu, se ve druhé polovině 30. letech konaly různé demonstrace: „Bylo to jako na jevišti, a jednou jsem viděla mezi místními nacisty hajlovat svou učitelku z mateřské školky.“

V Handlové narůstalo napětí, a když jednou mladí Němci vytáhli z domu rabína a začali ho ponižovat, většina Židů město opustila. Andrej Fuchs přišel o práci a Evu pro jistotu poslal k matčiným příbuzným do Brna. Prožila tam dva roky u matčiných sester, které k ní prý byly milé a pomáhaly jí překonávat odloučení. V Brně zažila německou okupaci v březnu 1939.

Návrat k rodičům a pronásledování

Když byla Eva na Moravě, poskytla jejím rodičům dočasné ubytování otcova sestřenice z Nitry. Andrej Fuchs získal práci jako veterinář v nedalekém Močenku a dcera se pak mohla vrátit. Ovšem s obtížemi, neboť úřední jednání o jejích dokumentech se soustavně protahovalo. Nakonec ji na Slovensko propašovala teta, zaměstnaná na brněnském Policejním ředitelství.

„Pořád si pamatuju, jak jsem tehdy po dlouhé době viděla maminku. Bylo to na protektorátní hranici nedaleko Moravského Lieskového, v domku tam byli němečtí vojáci a maminka stála za závorou. Zdála se mi nádherná. Utekla jsem k ní, podlezla závoru – a Němci pak nevěděli, ke komu vlastně patřím. Ještě jsme se jich zeptaly, zda se můžeme jít na protektorátní stranu vykoupat a oni nám to dovolili.“

Na Slovensku mezitím narůstal antisemitismus a v platnost vstoupila řada protižidovských nařízení. Andrej Fuchs směl nadále vykonávat veterinární praxi, měl výjimku jako „hospodářsky důležitý Žid“. Eva byla zapsaná u Čs. církve husitské, ale rodiče ji nechali překřtít, aby mohla nastoupit do katolické měšťanky.

Tehdy už v Seredi existoval koncentrační tábor, který spravovali slovenští gardisté. Židé byli využíváni jako levná pracovní síla, postupně narůstalo násilí. Roku 1942 začaly jezdit transporty do vyhlazovacích táborů a Eva se loučila s příbuznými a známými. Vzpomíná, že do transportu musela devatenáctiletá dcera rodinných přátel Fischerových, těžce nemocná tuberkulózou, kterou kvůli tomu přivezli z nemocnice a umřela na nosítkách dřív, než ji naložili do vlaku.

„Vzpomínám si i na spoustu dalších lidí. Třeba na bezdětné manžele Strasserovy. On byl výborný truhlář, ona krejčová. Nevrátili se. A když jsme se loučili s další rodinou, s Fleischmannovými, chodila mezi námi jejich malá holčička a ptala se: Proč pláčete? Všichni zahynuli.“

Pomoc Heinricha Konrada a jeho ženy

Rodina Fuchsových se držela pohromadě: Eva jako poloviční židovka a její nežidovská maminka se mohly vyhnout potížím, ale to by musely otce opustit. Deportace ze Slovenska pokračovaly, a když bylo potlačeno Slovenské národní povstání, ztratil Andrej Fuchs práci a veškerou ochranu, výše zmíněná výjimka pro „hospodářsky důležitého Žida“ už neplatila.

Měl tehdy přítele Heinricha Konrada, Němce z Uničova, který se na Slovensko přiženil, jeho manželka Terezie pocházela z evangelického rodu. Konradovi žili v Laciházi poblíž Močenku a k Fuchsovým se zachovali citlivě, statečně a velkoryse: poskytli jim úkryt, nejen kvůli osobní náklonnosti, ale prý i z toho důvodu, že celou židovskou tragédii hluboce prožívali.

Fuchsovi se skryli v ložnici, zatímco čtyřčlenná rodina Konradova žila v dalším jediném pokoji. Všichni chovali naději, že válka každým dnem skončí, ale trvala ještě několik měsíců. „Pan Konrad chodíval každé ráno debatovat s otcem – a pro otce bylo jeho přátelství v té samotě a nejistotě velmi důležité,“ vypráví Eva, která trávila většinu času tím, že četla a učila se matematiku.

Konradovi pekli chleba v zahradní peci – a sousedům začalo být nápadné, že ho pečou víc. Všímali si rovněž, že paní Konradová víc prala a víc vařila. Přes veškerou opatrnost její malá dcera Anička začala ve vsi říkat, že mají doma „strašidla“. V listopadu 1944 pochytali Němci všechny zbývající Židy z Močenku, rodina zvěrolékaře Fuchse jim chyběla.

„Vypsali tedy vysokou odměnu, pět tisíc slovenských korun pro toho, kdo prozradí, kde se skrýváme. Nikdo se nepřihlásil. O týden později odměnu zdvojnásobili, ale nebyli úspěšní.“ Dokonce i rodinný přítel Imro Folkner, který o úkrytu věděl a jehož Němci vydírali tím, že mu zavřeli otce, Fuchsovy ochránil a tvrdil německým úředníkům, že rodinu osobně doprovodil k maďarské hranici, ačkoli tím ohrozil vlastní život.

Další zachránce: Vlado Mosnák

Úkryt už nebyl bezpečný, ale naštěstí se ve vsi objevil nejmladší bratr Terezy Konradové – Vlado Mosnák. Byl voják, působil v odboji a přebral péči o židovskou rodinu. Odvedl Fuchsovy do stohu, kde přenocovali, pak je ještě před svítáním schoval v kukuřičném poli a odešel hledat nové místo. Eva vzpomíná, že její otec měl těžké deprese: „Pořád si vyčítal, že já a maminka trpíme kvůli němu. Maminka tehdy byla silná za nás za všechny.“

Fuchsovi se skrývali zhruba měsíc v polích, na vinohradech a u různých sedláků, až se nakonec znovu vrátili ke Konradovým. Prožili s nimi Vánoce roku 1944. V lednu pak dostali zprávu, že Vlado Mosnáka, jeho staršího bratra a jejich otce sebralo gestapo – kdosi je udal jako pomocníky partyzánů.

Eva to těžce nesla, protože se s Vladem sblížila, a ještě hůř jí bylo, když se dozvěděla, že ho Němci poslali do Mauthausenu. Všichni se nakonec dočkali konce války, Vlado se vrátil z koncentračního tábora ztýraný, vážil 38 kilogramů.

Nová totalita

Po válce byl Henrich Konrad zatčen, oficiálně kvůli německému původu, ve skutečnosti však kvůli zájmu jistých lidí o jeho majetek. Fuchsovi se mu snažili všemožně pomáhat, a když se nakonec dostal na svobodu, odstěhoval se s rodinou do Levic. Eva se v roce 1947 vdala za Vlada Mosnáka, narodili se jim dva synové.

Ale Mosnákovi neměli ani v novém, tentokrát komunistickém režimu žít klidně. V roce 1954 byl Vlado zatčen a odsouzen za údajnou zpronevěru ve vykonstruovaném procesu. Poslali ho pak do Jáchymova, za rok dostal amnestii, ale teprve po patnácti letech se dočkal rehabilitace. Roku 1998 udělila komise památníku Yad Vashem zachráncům rodiny Fuchsovy – tedy manželům Konradovým a Vlado Mosnákovi – titul Spravedlivý mezi národy.

Radiodokument