Osudy – Ivan Lefkovits 1/5 (2017)

Přidal: Premek |

Říjen 30, 2017

Rozhlasové vzpomínání chemika a profesora imunologie, zahraničního člena Učené společnosti ČR. Připravila Jana Olivová.

Natočeno 2017. Premiéra 30. 10. – 3. 11. 2017 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h). Repríza 31. 10. – 4. 11. 2017 (ČRo 3 Vltava, 0.00 h.); 26. – 30. 8. 2019 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.).

Lit.: Olivová, Jana: Osudy Ivana Lefkovitse. In web ČRo 3 Vltava, 26. srpen 2019 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Jeho rodině se to dlouho vyhýbalo, nakonec ale musel Ivan Lefkovits nastoupit do židovského transportu, který skončil v Ravensbrücku. Přežil i pochod smrti do Bergen-Belsenu. V Československu pak vystudoval chemii a imunologii, v Basileji spoluzakládal Imunologický institut, na jehož půdě se zrodily tři Nobelovy ceny. I ve svých 82 letech propojuje naši a západní vědu. Poslechněte si rozhlasové vzpomínky chemika a profesora imunologie, zahraničního člena Učené společnosti ČR.

Prof. Dr. Ivan Lefkovits se narodil v roce 1937 v Prešově v židovské rodině, maminka byla farmaceutka, otec zubní lékař, měl staršího bratra Pavla. Osud rodiny krutě poznamenala 2. světová válka: byli deportováni do koncentračních táborů, kde byla celá rodina vyvražděna – kromě malého Ivana a jeho maminky, kteří přežili koncentrační tábory Ravensbrück a Bergen-Belsen.

Brzy po osvobození se přestěhovali do Prahy, kde se Ivan Lefkovits už od raného mládí zaměřoval na přírodní vědy – fyziku, matematiku a chemii. Chemii posléze studoval na vyšší průmyslové škole potravinářské chemie a pak na Vysoké škole chemicko-technologické. Už během studia na vysoké škole začal uvažovat o emigraci, zejména po událostech v Maďarsku v roce 1956. Ještě před zahájením diplomové práce začal spolupracovat s odborníky z Akademie věd, diplomová práce týkající se přípravy určitého enzymu z jedné plísně měla velkou odezvu, vzešly z ní dva patenty.

Ještě před závěrečnými státními zkouškami na vysoké škole byl v konkurzním řízení přijat do Akademie věd na vědeckou aspiranturu. Dostal však povinnou umístěnku do jihomoravské Fruty, kde rok pracoval, Akademie věd mu ale místo podržela, takže v říjnu 1962 nastoupil do Mikrobiologického ústavu ČSAV. Poté v konkurzu získal stipendium v Mezinárodní laboratoři genetiky a biofyziky v Neapoli, kam mu bylo umožněno vyjet i s manželkou a synem. Tam strávil dva roky, v práci se mu velmi dařilo, navázal užitečné kontakty – takže po skončení stipendia se vracel do Československa už s příslibem místa v USA.

Brzy se mu podařilo s rodinou emigrovat; získal zaměstnání v Ústavu Paula Ehrlicha ve Frankfurtu, který vedl dánský vědec, imunolog Niels Jerne. Začal pracovat na problematice související se studiem lymfocytů produkujících protilátky. Metoda, kterou k tomuto účelu Ivan Lefkovits navrhl a rozvinul, dala vzniknout celému novému oboru. Po čase ho Niels Jerne pověřil, aby spolu s ním vybudoval nový Imunologický ústav v Basileji. Podařilo se, vědci v nové instituci začali intenzivně a s úspěchem studovat nejrůznější aspekty spojené s imunitním systémem a jeho fungováním.

Ivan Lefkovits po celou dobu své emigrace zůstával v kontaktu s československými vědci, s nimiž se příležitostně setkával na zahraničních konferencích. Po listopadu 1989 s nimi okamžitě navázal přímou spolupráci a mj. pomáhal zorganizovat důležité letní školy imunologie v tehdejším Československu. Z předsednictva Akademie věd ho pozvali do nejrůznějších komisí pro transformaci této instituce, podílel se na hodnocení konkrétních ústavů, byl opakovaně zvolen do Akademického sněmu, zprostředkoval též řadu kontaktů československých a později českých vědců na západ. Byl rovněž zvolen členem Učené společnosti ČR a navázal kontakty i s českými politiky, včetně prezidenta Václava Havla, otevřela se mu také cesta do Centra teoretických studií, jehož dlouholetým ředitelem byl Ivan Havel.

Radiodokument