BáSnění Stanislava Dvorského 1/5 (2018)

Debutoval roku 1967 v časopisu Orientace. V šedesátých letech byly jeho texty dále otištěny ve sborníku Surrealistické východisko 1938–1968/ UDS (1969). Za normalizace mohl publikovat pouze v samizdatu, veřejně až po roce 1990. Patří do okruhu volného uskupení postsurrealistických tvůrců. Podílel se jako autor i editor na ineditních sbornících. Účastnil se magnetofonových nahrávek pořádaných Milanem Nápravníkem (nově vydány jako komplet 3CD, Arco 2002). V roce 1989 spoluzaložil Společnost Karla Teiga, které předsedal v letech 1993–1998. Spoluorganizoval řadu výstav – např. Surrealistická východiska 1948–1989: odklony, návraty, přesah (2011). Jeho básnická tvorba se vztahuje k surrealismu v konfrontační poloze. Volný verš v jeho básních prorůstá v básnickou prózu často na ploše jediného textu. Vrstvené vnitřní monology se odvíjejí na základě volných asociací, ale pohybují se i v kruhu návratů konstantních motivů. Básnickou tvorbu zpřístupňují knižní výbory Zborcené plochy (Torst, 1996; texty z let 1958–1983), Dobyvatelé a pařezy (Knihovna Jana Drdy, 2004; texty z let 1967–1972), „beckettovská“ próza z 60. let Hra na ohradu (Torst, 2006) nebo novela Ruleta z roku 1959 (Arco, 2009), kde zachytil s určitou nadsázkou způsob života svých intelektuálních přátel a vrstevníků, které označuje termínem „spálená mládež“.

Texty z posledních let, kde autor uplatňuje soustředěnější a minimalističtější polohu, shrnuje básnická sbírka Oblast ticha (Knihovna Jana Drdy, 2006), za kterou získal ocenění Magnesia Litera v kategorii Poezie (2007). Dvorského teoretické práce se týkají nejen dobové teoretické reflexe surrealistických východisek i postsurrealistické tvorby, ale i polistopadového období (in Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945–1989, Nakladatelství Lidové noviny 2001), kde podává výpověď o alternativních tendencích v poválečné kultuře. Zatím poslední literárněvědnou prací je Nevědomí a básnický objev (Malvern, 2016). Vztah nevědomí a poezie je zde promýšlen polemicky a kriticky vůči rozšířenému přesvědčení o úzké souvztažnosti mezi Freudovým pojetím hlubinných duševních struktur a surrealistickou teorií tzv. psychického automatismu.