BáSnění Stanislava Dvorského 1/5 (2018)

Básník surrealistického okruhu, prozaik, esejista, editor a grafik Stanislav Dvorský vybírá své oblíbené texty. S autorem připravila Petra Hynčíková.

Natočeno v roce 2018. Premiéra 16. – 20. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava). Webová repríza 21. 2. 2020 (web Vltava) k úmrtí S. Dvorského.

Obsah: 1. Karel Šebek: S posvátným hrncem na hlavě (ze sbírky Zítra je nikdy. Sdružení Analogonu, 2015) – 2.  Jiří Voskovec: Vzpomínka na Evropu (ze sbírky Nikdy nic nikdo nemá. Národní filmový archiv, 2001) – 3. Prokop Voskovec: Města a dámy (ze sbírky Hřbet knihy. Nakl. Pavel Mervart,  2006) – 4.  Stanislav Dvorský: V pustých parcích (ze sbírky Oblast ticha. Knihovna Jana Drdy, 2006) – 5.  Stanislav Dvorský: Roztřesený proutkař (ze sbírky Oblast ticha. Knihovna Jana Drdy, 2006).

Lit.: Hynčíková, Petra: BáSnění Stanislava Dvorského. In web ČRo 3 Vltava, 18. duben 2018 (článek). – Cit.: Básník surrealistického okruhu, prozaik, esejista, editor a grafik Stanislav Dvorský vybírá své oblíbené texty.

Stanislav Dvorský (*1940) jako jazzový pianista spoluzakládal Traditional Jazz Studio a podílel se na několika nahrávkách jako textař, klavírista či zpěvák. (reedice 2004, 2009). Studia ČVUT (1957–1960) nedokončil. Pracoval v různých zaměstnáních, mj. jako technický redaktor a výtvarník v Supraphonu, později v nakladatelství Panorama. Po roce 1989 spolupracoval s různými nakladateli a vydavateli jako editor a grafik. Od roku 2013 se stará o grafickou úpravu časopisu Tvar.

Debutoval roku 1967 v časopisu Orientace. V šedesátých letech byly jeho texty dále otištěny ve sborníku Surrealistické východisko 1938–1968/ UDS (1969). Za normalizace mohl publikovat pouze v samizdatu, veřejně až po roce 1990. Patří do okruhu volného uskupení postsurrealistických tvůrců. Podílel se jako autor i editor na ineditních sbornících. Účastnil se magnetofonových nahrávek pořádaných Milanem Nápravníkem (nově vydány jako komplet 3CD, Arco 2002). V roce 1989 spoluzaložil Společnost Karla Teiga, které předsedal v letech 1993–1998. Spoluorganizoval řadu výstav – např. Surrealistická východiska 1948–1989: odklony, návraty, přesah (2011). Jeho básnická tvorba se vztahuje k surrealismu v konfrontační poloze. Volný verš v jeho básních prorůstá v básnickou prózu často na ploše jediného textu. Vrstvené vnitřní monology se odvíjejí na základě volných asociací, ale pohybují se i v kruhu návratů konstantních motivů. Básnickou tvorbu zpřístupňují knižní výbory Zborcené plochy (Torst, 1996; texty z let 1958–1983), Dobyvatelé a pařezy (Knihovna Jana Drdy, 2004; texty z let 1967–1972), „beckettovská“ próza z 60. let Hra na ohradu (Torst, 2006) nebo novela Ruleta z roku 1959 (Arco, 2009), kde zachytil s určitou nadsázkou způsob života svých intelektuálních přátel a vrstevníků, které označuje termínem „spálená mládež“.

Texty z posledních let, kde autor uplatňuje soustředěnější a minimalističtější polohu, shrnuje básnická sbírka Oblast ticha (Knihovna Jana Drdy, 2006), za kterou získal ocenění Magnesia Litera v kategorii Poezie (2007). Dvorského teoretické práce se týkají nejen dobové teoretické reflexe surrealistických východisek i postsurrealistické tvorby, ale i polistopadového období (in Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945–1989, Nakladatelství Lidové noviny 2001), kde podává výpověď o alternativních tendencích v poválečné kultuře. Zatím poslední literárněvědnou prací je Nevědomí a básnický objev (Malvern, 2016). Vztah nevědomí a poezie je zde promýšlen polemicky a kriticky vůči rozšířenému přesvědčení o úzké souvztažnosti mezi Freudovým pojetím hlubinných duševních struktur a surrealistickou teorií tzv. psychického automatismu.

 

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Zatím nemáte žádné komentáře.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)