On Air – Danka Humlová (2018)

Přidal: Premek |

Říjen 13, 2018

Připravil Dalibor Zíta.

Hovoří Danka Humlová.

Natočeno 2018. Premiéra 12. 10. 2018 (ČRo Rádio Wave) v cyklu Nová republika.

Lit.: Zíta, Dalibor: Šarlatáni by neměli v Česku dostávat takový prostor, říká dětská onkoložka Danka Humlová. In web ČRo Radio Wave, 12. říjen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Pracuje s dětmi s rakovinou, trápí ji ale, že důvěru nemocných zneužívají různí šarlatáni. Jak by dětská onkoložka Danka Humlová ráda změnila Českou republiku?

Za svou práci si vysloužila ocenění a přátelství mnoha dětí, které v její péči překonaly těžkou nemoc. V současné době si Danka Humlová ale dává od Kliniky dětské hematologie a onkologie trochu oddech, je totiž na rodičovské dovolené. Náš rozhovor se odehrál na dvorku rodinného domu na okraji Poděbrad, během doby, kdy její malé dítě spalo.

Rodina hraje v životě mladé lékařky důležitou roli, podle Danky se i naše vlastenectví má odvíjet od loajality k rodině a začínat starostí o své nejbližší okolí.

Sama se považujete za vlastenku, co se vám tedy na české povaze líbí?

Říká se, že Češi nejsou tak přátelští jako obyvatelé jiných zemí, ale já si to nemyslím, naopak, pokud to přátelství navážou, tak je pak o to pevnější. Mám na Češích ráda i to, že máme úctu ke vzdělání a kultuře. A vyzdvihla bych i to, že jsme ateistický národ a umíme řešit mnoho problémů jinak než násilím. A potom samozřejmě mám ráda pivo, a tak jsem pyšná na český ležák.

O tom, jestli jsou Češi ateisti, se vedou spory, někteří tvrdí, že spíše mají odpor k oficiálním církevním strukturám, ale každý něčemu věří. Vy sama v něco věříte?

Věřím, že existuje život po životě. Možná kvůli své práci. Přijde mi pak všechno, co tady na tomto světě děláme, nějak smysluplnější. Věřím, že existuje nějaká další cesta. O tom se občas přu se svým přítelem.

Vy se ve svém povolání se smrtí setkáváte. Neděsí vás? Jaké to je, když vám zemře pacient?

Smrt jako taková mě neděsí, pokud je to u starého člověka, který prošel svým životem a splnil si svá přání. Určitě mě ale děsí u našich dětských pacientů. Na druhou stranu musím říci, že když naši dětští pacienti umírají, není to tak, jak si to třeba představují lidé ve filmech, není to drastické ani násilné. Rodina má většinou čas se na tu smrt dítěte připravit, většinou s nimi mluvíme už několik týdnů před tím o tom, že to směřuje ke konci.

Je pro vyléčení z tak těžkého onemocnění, jako je rakovina, potřeba na pacienta působit i psychicky? Je ta psychická stránka podstatná?

Je podstatná nesmírně. Pokud si pacient postaví hlavu, tak my přes tu hlavu neprojdem. Pracujeme s dětmi od nuly do osmnácti let. A může se stát, že třeba adolescent si řekne, že nebude spolupracovat. To se stát může, pokud se třeba poprvé onemocnění podaří porazit, ale vrátí se, a on u sebe musí najít síly do toho jít znovu. A zase projít kolečkem náročné léčby, spojené se spoustou vedlejších účinků. Zase mu bude špatně, zase mu vypadají vlasy. A bude to náročné. Potřebuje v sobě najít sílu. A my musíme napřed pracovat s jeho psychikou. Snažíme se s pacientem pracovat na rovinu a vysvětlit mu, o co vše může přijít. Protože tady se hraje o život.

Stává se v dnešní dezinformační době, že váš pacient má nějaké mylné představy o své nemoci nebo věří, že se může vyléčit nějakou alternativní cestou?

Když se pacient, nebo jeho rodina, dozví diagnózu, tedy že se jedná o nádorové onemocnění, tak samozřejmě vědí, že je to problém a jde o život. A je to nesmírný strach, protože jde o život dítěte. Dostali šokovou informaci a nějaký čas jim potrvá to zpracovat. A za zdmi nemocnice čeká spousta léčitelů, šarlatánů, lidí, kteří obchodují s nadějí. A ti je budou i sami kontaktovat, jakmile se dozví, že mají tento problém. Vím to od svých pacientů, že je sami kontaktují a snaží se jim nabídnout zázračné uzdravení. Někdo na to i skočí, protože my se jim snažíme říkat informace tak, jak jsou, a třeba pro ně nemáme vždycky dobré zprávy. Ale šarlatáni většinou pacientům dají kopec naděje.

Jednou z takových oblíbených teorií o zázračném lečivu je přesvědčení, že rakovinu může léčit konzumace meruňkových jader. Setkáváte se s tím také?

Ano, a docela často. Bohužel jsou i v Praze některé „přírodní kliniky“, které toto doporučují. Pacienta to samozřejmě nevyléčí, jen mu to přitíží. Může se stát, že z toho zmodrá jako šmoula. A my přijdeme jen o čas, který ten pacient mohl využít lépe. Je to jedna z metod, které se nabízejí, ale nepomáhá. Lidé, kteří toto tvrdí, ale mají mediální prostor a dostávají se do tisku nebo televize. Když spolu vedeme tento rozhovor u příležitosti oslav sto let od založení Československa, tak já si myslím, že novináři by se měli zaměřit na to, jak pracovali čeští novináři za první republiky. Protože to byla opravdová esa a měli pevné zásady. Třeba redakce tehdejších Lidových novin. Dnešní čeští novináři by si od nich měli vzít příklad a pracovat tak, jako pracovali oni.

Zaujal vás úryvek z půlhodinového rozhovoru Dalibora Zíty s Dankou Humlovou? Chcete vědět, co by se podle ní mělo v Česku změnit a co je podle ní pravé vlastenectví? Poslechněte si ze záznamu celý rozhovor z cyklu Nová republika.

Nová republika je série osmi unikátních rozhovorů s výraznými osobnostmi z řad mladých Čechů, které publikujeme u příležitosti 100. výročí vyhlášení československé nezávislosti. Redaktor Radia Wave Dalibor Zíta spolu s podnikatelem Ondřejem Kaniou, sociálním pracovníkem Michalem Mižigárem, dětskou onkoložkou Dankou Humlovou, ekologem Janem Skalíkem, studentkou Eman Ghaleb, vědcem Janem Lukačevičem, knězem Filipem Sedlákem a aktivistkou Johannou Nejedlovou hledal odpověď na otázku, jak se mladí Češi dívají na současný stav země a jak by budovali nový stát, kdyby k tomu dostali možnost. Rozhovory z cyklu Nová republika můžete poslouchat od pondělí 8. října ve vysílání a na stránce Nové republiky.

Radiodokument