Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Oldřich Nový: z Brna do Karlových Varů

Přidal: Premek |

Duben 11, 2019

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas)

Jméno Oldřicha Nového je pro většinu z nás známé z oblasti filmu. Někteří jsou schopni přidat znalost o tom, že Oldřich Nový měl také vlastní divadlo nebo si vzpomenou na jeho účinkování v inscenaci Činoherního klubu Hodinový hoteliér (1969, napsal Pavel Landovský). Co ale Nového účinkování rozhlasové? Kdo si na něj vzpomene? Panáčkův průvodce určitě ano.

Oldřich Nový se už ve třicátých letech věnoval tzv. Gramorevuím (později Radiokabaretům), které vysílal brněnský Radiojournal. Program Gramorevue byl prostý: šaramantní průvodce uvádí vtipným komentářem nové gramofonové snímky. Pořad dosáhl u posluchačů značné obliby, a tak došlo v letech 1929-1930 k zásadní proměně: v centru pořadu už nebyly reprodukované gramofonové snímky, ale živá vystoupení jak Oldřicha Nového, tak i jeho hereckých kolegů, z nichž nejčastěji vystupovali Jan Purkrábek, Karel Kosina, Mary Bártů, Máňa Maratová i bratři Šindlerové. I název pořadu se změnil – „Radiokabaret“.

Písně pro kabaret byly získávány z různých zdrojů – v Brně skládali pro divadlo Antonín Kincl, Jaromír Weinberger nebo Vilém Tauský, několik šansonů složil i brněnský herec, režisér a učitel např. Karla Högra Rudolf Walter. Pořad byl „zásobován“ ale i z pražských zdrojů, jakým byl například známý kabaretiér, vydavatel komických písniček a výstupů a především první český filmový herec Josef Šváb-Malostranský.

Když přešel Oldřich Nový z Brna do Prahy, využíval rozhlasu k přenosu ukázek z jeho divadelních inscenací, většinou z čistě reklamních důvodů. V roce 1941 dokonce připravil se svými hereckými kolegy pásmo písní k pětiletému výročí založení Nového divadla Oldřicha Nového.

Pozdější léta padesátá elegánům příliš nepřála, a tak se Oldřich Nový – vedle své činnosti pro divadlo – věnoval také rozhlasové režii. V mnoha operetních inscenacích se vyskytuje nejen jako režisér, ale také coby poučený vypravěč. V několika operetách (Po druhé na světě, Polibek Čanity) dokonce účinkoval.

V létech šedesátých se s jeho jménem setkáme opět, hraje a režíruje rozhlasovou úpravu dramatických frašek Hanse Sachse pod názvem Z moudrostí ševce Hanse Sachse (1965), herecky se představí také jako „muž s autoritou“ ve hře Miodraga Djurdjeviće Snídaně v motelu (1964).

Jednoznačně nejzajímavější je však rozhlasová úprava jedné z nejslavnějších inscenací Nového divadla – italská komedie Bruna Corry a Giuseppeho Achilla Jedenáctý v řadě (1966), kterou písňovými texty ve čtyřicátých letech opatřil František Kožík a která se hrála hned ve stovkách repríz.

Příběh hry je jednoduchý: právník bohaté Margit Tolnayové nalezne – přesně podle instrukcí uvedených v závěti jejího zesnulého muže – jedenáctého v řadě chuďasů čekajících na dobročinnou polévku. Tím je jistý Štěpán Krapka, muž s tajemnou minulostí a zároveň zábavný společník. Ten – s vidinou vysoké finanční kompenzace – souhlasí se svatbou s neznámou vdovou. Očekává příchod staré a šeredné ženy a je tedy velmi překvapen, když vejde krásná, mladá žena.

Hra samozřejmě nabízí množství zápletek, záměn a překvapivých rozuzlení, vtipných hudebních čísel – a pro nás, rozhlasové archeology a divadelní historiky, také pokus o zachycení dávného jevištního kouzla o dvacet let mladšího Nového…

Jedenáctý v řadě byl nastudován v Karlových Varceh a Oldřichu Novému tu sekundovali Antonín Zacpal (JUDr. Karel Horvath), Dana Balounová (Margit Tolnayová), Jiří Samek, Karel Fišer, Libuše Balounová, František Macháček a další. Jestli někdo z rozhlasového studia v Karlových Varech

Novému možnost znovu nastudovat oblíbenou hru nabídl nebo zda naopak Nový přišel s tímto návrhem, nevíme. Jisto je, že vedle hereckého výkonu se Oldřich Nový ujal i režie.

Historie rozhlasových her