Mozaika – Zemřel Ivan Passer (2020)

Přidal: Premek |

Leden 13, 2020

Vedle filmového a televizního díla za Ivanem Passerem zůstane i hluboká morální stopa. Stopa vlídnosti, stálé připravenosti k pomoci, přátelství a nezištnosti. A to je opravdu hodně. Možná víc, než to filmové dílo. Nekrolog připravil Tomáš Pilát.

Natočeno 2020. Premiéra 10. 1. 2020 (ČRo 3 Vltava).

Lit.: Pilát, Tomáš: Zemřel Ivan Passer. Přední filmař, který rád stál v pozadí. In web ČRo 3 Vltava, 10. leden 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „I v padesát let starém filmu hlídám herce, aby řekli to, co říct mají,“ svěřil se mi Ivan Passer na karlovarském filmovém festivalu v roce 2016. Festival tehdy uváděl digitálně restaurovanou verzi jeho filmu Intimní osvětlení. Je to jediný československý film, pod kterým je Passer podepsán jako režisér – a to přesto, že je předním představitelem československé nové filmové vlny.

Slavná trojka Passer – Forman – Papoušek se podílela na několika zásadních snímcích slavného období naší kinematografie, například na Láskách jedné plavovlásky, Konkursu nebo Hoří, má panenko. Vždycky ale stál v pozadí. Rád pomáhal a do popředí se netlačil. Asi to ani neuměl.

Slova z titulku článku pronesl poté, co restaurovaný film viděl. „Víte, dnes mám pocit, že s ním vlastně nemám nic společného. Ale mám úzkost, aby představitelé jednotlivých rolí nepopletli dialog, aby řekli to, jak jsme ten film natočili. Je to trochu bizarní, vím, ale nemůžu si pomoct. Pořád, i dneska, hlídám, aby to dopadlo tak, jak jsme chtěli,“ svěřil se tehdy režisér, který už za sebou měl dlouhou a úspěšnou filmovou i pedagogickou dráhu v cizině, především v Americe.

Z digitální verze svého populárního filmu byl přitom nadšen. „Nedávno promítal Intimní osvětlení jeden filmový klub v Ženevě, a během projekce se pás třikrát přetrhl. Navíc dvě scény byly tak tmavé, že nebylo vidět, co se v nich odehrává. Bylo mi líto, že ten film pomalu odchází. A teď je zachráněn! Za to jsem rád,“ vysvětlil.

Samozřejmě se ho dotýkalo, když jeho spolupracovníci, třeba i herci a neherci z jeho filmů, postupně odcházeli. „Například Karel Blažek, představitel Bambase, zemřel brzy po natočení, měl leukémii. Víte, já hledám lidi s tajemstvím. S něčím, co by stálo za to odhalit. U pana Blažka bylo evidentní, že tu něco takového je. Měl leukémii a nikomu to neřekl. Když dnes vidím, jak rozesmává obecenstvo, mám pocit, jak tajemnou dimenzí je čas,“ řekl Ivan Passer a pokračoval: „Současně mě napadá, jak obrovskou jsme měli kuráž obsadit ten film lidmi, kteří nikdy neměli zkušenost s kamerou ani na jevišti. Celý snímek je vlastně souhrou náhodných okolností.“ (…)

Radiodokument