Historie Plus – Státní bezpečnost, jeden z pilířů komunistického režimu (2020)

Přidal: Premek |

Únor 9, 2020

Na konci ledna uplynulo třicet let od okamžiku, kdy byla zrušena komunistická Státní bezpečnost. I když už tak dlouho neexistuje, stále vrhá na dnešní dobu dlouhé stíny. Jaké byly okolnosti jejího konce? A jak vznikala? O tom bude už za chvíli pořad Historie Plus, který připravila Veronika Kindlová.

Hovoří historik Jan Kalous a Pavel Žáček.

Natočeno 2020. Premiéra 8. 2. 2020 (ČRo Plus, 20:33 h.; 26 min.) v cyklu Historie Plus. Repríza 13. 8. 2020 (ČRo Plus, 12:34 h.).

Lit.: Kindlová, Veronika: Státní bezpečnost, jeden z pilířů komunistického režimu. Zanikla před třiceti lety. In web ČRo Plus, 8. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Poslední lednový den roku 1990 vydal tehdejší federální ministr vnitra Richard Sacher rozkaz, kterým zrušil Státní bezpečnost (StB). Nechvalně proslulá tajná komunistická policie oficiálně zanikla k 15. únoru.

Státní bezpečnost máme spojenou s komunistickým režimem. Vznikala ovšem už v roce 1945, kdy se součástí nového bezpečnostního aparátu stala státně bezpečnostní složka a složka zpravodajská.

Státní bezpečnost se záhy stala tajným nástrojem komunistů proti demokratickým stranám. Její příslušníci sledovali dění v nekomunistických stranách, získávali v nich agenty, kteří vynášeli pro komunisty zajímavé informace.

Podle zákona přijatého v roce 1947 se měla státobezpečnostní složka, která byla oficiálně zaměřena především na válečné zločince a kolaboranty, časem sloučit s kriminální policií. Jak v pořadu Historie Plus připomněl historik Jan Kalous z Muzea paměti 20. století v Praze, složka státní bezpečnosti se místo toho spojila se zpravodajci a vznikla tak velmi mocná organizace, která měla ambice zasahovat do politického dění.

Nezvládnutá likvidace StB

„Na přelomu 40. a 50. let byla natolik silná, že se vymkla kontrole a vlastně hrála roli jakéhosi vlastního politického hráče, který vytvářel nejrůznější případy, konstrukce a tak dále,“ říká Jan Kalous. Pro stranu to bylo poučení a v následujících desetiletích už něco takového StB nedovolila.

Přesto se za 40 let existence komunistického režimu StB pevně usadila ve strukturách společnosti a hrála zásadní roli pro udržení totalitního režimu. Když přišel rok 1989, jen neochotně se vzdávala svého postavení. Když ale vedení StB naznalo, že v okolních socialistických státech nesvobodný režim definitivně končí a že ani Sovětský svaz nemá zájem do vývoje zasahovat, začalo jednat.

Na začátku prosince 1989 přišel rozkaz urychleně ničit písemné dokumenty. V opuštěných lomech, k velkému zděšení veřejnosti, hořely spisy sledovaných osob i agentů. Zároveň ovšem, jak v Historii Plus uvedl historik Pavel Žáček, do jisté míry dál fungovala zpravodajská činnost. Pokračovalo například sledování americké ambasády. Jeho výsledky pak pracovníci StB odesílali pravděpodobně sovětské KGB.

Po několika týdnech dohadů byla k 15. únoru 1990 StB rozpuštěna, její příslušníci postaveni mimo službu a odzbrojeni. Ještě několik týdnů a měsíců poté se ale někteří z nich snažili uchovat si vliv a kontrolu nad děním. Nezvládnutá likvidace StB stála nakonec Richarda Sachra ministerské křeslo a poznamenala i situaci kolem prvních svobodných voleb v červnu 1990, říká v pořadu Historie Plus historik Pavel Žáček.

Radiodokument